Co tímhle sleduješ? 2 / Dramione

2. Zmijozel jako Zmijozel

Hermiona
Seděl tam. Za tím velkým stolem, v černé kožené židli. V celé své kráse. S tou jeho Malfoyovskou ledovou maskou. Neměla jsem slov.

Jeho tvář nenabrala žádný výraz. Překvapení. Údiv. Radost. Smutek. Prostě nic, byl jako skála.
Nepohl se ani o milimetr, a jen tázavě nadzvedl obočí.

,,ehm no, chtěla jsem tě uvítat na ministerstvu" vysoukala jsem po chvilce, ze sebe.
,,není třeba" odpověděl okamžitě, chladným tónem hlasu. Hned jak to dořekl, tak se zadíval do složky kterou do teď držel v ruce.

Nečekala jsem že odmítne. Nečekala jsem že se bude chovat, jako by jsme se neznali. Stále jsem stála ve dveřích jeho kanceláře, jako zaseknutá.
On sklopil složku, a opět mu bylo vidět do obličeje.

,,co tady ještě děláš, jdi už!" Řekl vynervovaně a konečně se mu na tváři vyrýsoval nějaký výraz. Byl to velice rozzlobený výraz.

,,ehm j-jo" vysoukala jsem ze sebe, a otočila jsem se na podpatku a byla na odchodu. Ale pak jsem si něco uvědomila. Já jsem jeho nadřízená! On mě nemá co vyhazovat! Vždyť já jsem samotná ministryně kouzel!

Otočila jsem se zpátky čelem, do jeho kanceláře a vešla tam. Jakmile jsem byla v jeho kanceláři tak jsem za sebou zavřela dveře. Došla jsem k až k jeho stolu, a dlaněmi jsem se opřela o desku z dubu.

,,takhle semnou mluvit nebudeš" řekla jsem rázně.
On opět sklopil složku, a otráveně se na mě podíval.
Potom mu padl pohled na můj výstřih, a jeho obočí vyletělo nahoru. Pomalu si mě prohlédl, od shora až dolů. Panebože teď si přeju mít na sobě cokoliv jiného, než ty uplé šaty.

Opřel se do svojí židle, a věnoval mi další ledový pohled.
,,nebo co?" Řekl nabroušeně.
,,nebo co?!" Zopakovala jsem jeho otázku.
,,nebo tě vyhodím!" Řekla jsem důrazně.

Vražedně se na mě podíval, a zvedl se ze svého křesla. Obešel stůl a pomalu došel až ke mě. Zastavil se těsně u mě, a nahnul se dolu k mému obličeji.

Malfoy
,,ou, už se začínám bát" pronesl jsem posměšně, a ironicky. Vypadala že pukne vzteky.
Otočil jsem se, a byl na odchodu.

,,kam sakra jdeš?!" Vyjekla na mě.
,,na poradu" odpověděl jsem prostě. Otočil jsem se jejím směrem.
,,jestli mě za to teda nevyhodíte, když jste samotná ministryně" řekl jsem posměšně, a zabouch dveře od svého kanclu a nechal ji tam.

Šel jsem do místnosti kde se dělávají porady, a vešel jsem . Všichni už tam čekali, a jak mě uviděli tak všem zmizel úsměv z tváře. Všichni se najednou tvářili jak kdyby viděli mozkomora.

,,omlouvám se, ale zdržel jsem se s ministryní" řekl jsem poklidně, a Weasleyho obličej byl k nezaplacení. Sednul jsem si do čela stolu, a odložil si všechny složky.

,,kdo je zástupcem ředitele?" Optal jsem se, i když jsem to věděl.

,,já" řekl zjizvenec Potter. Ušklíbl jsem se.
,,dobrá, přejdeme rovnou na první změny" řekl jsem a podíval se do jedné složky.

,,mým novým zástupcem bude, Blaise Zabini" řekl jsem naprosto klidně. Zvedl jsem pohled, a uviděl naprosto nadšený výraz od Blaise, a naprosto nechápavý výraz od zjizvence.

,,no a kdo mě ještě nezná, což si osobně myslím že je nemožné mě neznat, ale budiž tak se jmenuji Draco Lucius Malfoy" řekl jsem naprosto ledovým hlasem.

,,kdyby jste něco potřebovali, tak to řekněte panu Zabinimu" pronesl jsem, a začal si sbírat složky.
Stoupnul jsem si, a všechny je přejel přísným pohledem.

,,porada je u konce" řekl jsem, a vydal jsem se pryč.

Hermiona
Co si vůbec myslí?! Že si může dělat co chce, a kdy chce?! To teda ne!
Nasupeně jsem oddupala ke své kanceláři, a uviděla Percyho.

,,jsi normální?!" Vyjekla jsem na něj. Vyděšeně se na mě podíval, a vysoukal ze sebe pouhé ,,co?"
,,proč jsi zaměstnal Malfoye jako ředitele bystrozorů?!" Zaječela jsem opět na něj.

,,no protože chvilku dělal ředitele bistrozorů ve Francii, a byl prý víc než dobrý" řekl přiškrceně Percy. Přimhouřila jsem oči.
,,jestli nebude víc než dobrý, tak jsi mě nepřej!" Vyštěkla jsem na něj, a zabouchla jsem dveře od své kanceláře.

Ale ne! Však u bistrozorů dělají Harry i Ron. Proboha! Ten jim udělá ze života peklo.
Ale co s tím nadělám? Jsem sice ministryně a když budu chtít tak ho můžu okamžitě vyhodit, ale jestli bude opravdu tak dobrý jak říkal Percy tak ho přece nevyhodím no ne?

Co se to s ním stalo? Vím, je to jenom Malfoy ale ten do kterého jsem se zamilovala byl aspoň trošku citlivý. Ale tohle? Mám pocit že ani neví význam slova city.

Budu jen doufat, že s ním nebudu muset trávit moc času. Najednou mi vtrhl do kanceláře Percy, a přinesl nové složky.

Hned ta která byla jako první byla z oddělení bystrozorů. Ale ne bože.
Otevřela jsem danou složku, a byla tam fotka Harryho a Zabiniho.

Stálo tam že Malfoy uznal za vhodné, zbavit Harryho  jeho místa zástupce ředitele, a že jeho nový zástupce bude Blaise. A už je to tady.

Malfoy
Seděl jsem v kanceláři, a prohlížel si zjizvencovo životopis. "Válečný hrdina" přečetl jsem.
,,jo to určitě" pronesl jsem znechuceně a odfrkl si.

Do mojí kanceláře najednou vpadl Blaise.
Sakra! To tady nikdo neumí klepat?
,,nemám slov" vypadlo z Blaise, když zavřel dveře.
Tázavě jsem pozvedl obočí.

,,tři roky to tady je jako když se po tobě slehne zem, a najednou se objevíš na titulní straně věštce a den potom si sem nakráčíš jako ředitel bistrozorů" řekl s údivem Blaise.

,,Malfoyové mají vždy dramatické návraty" pronesl jsem a ušklíbl se. On se taky ušklíbl.
Nojo Zmijozel jako Zmijozel.
,,když už jsme u těch Malfoyů, tak by mě zajímala jedna věc" řekl přemýšlivě Blaise.

,,mám dojem že umřeš hodně pomalou smrtí, až tě Narcissa uvidí" řekl on posměšně.
,,taky se toho bojím, ale ona se odstěhovala z Malfoy Manoru do nějaké vily ani nevím kde, a mě napsala že je teď naše rodinné sídlo moje" pronesl jsem informativně.

,,takže ty máš teď celý Malfoy Manor pro sebe?" Zeptal se s údivem Blaise. Jen jsem přikývl.
,,tak to je hustý" odpověděl unešeně Blaise.

Náhle někdo zaklepal na moji kancelář.
,,dále" odpověděl jsem. Uviděl jsem zrzka.
Co ten zase chce?

,,musíme si promluvit" řekl jen, a vydal se někam na chodbu. Jen jsem se zakřenil na Blaise, a on zase na mě a vydal jsem se za zrzounem.

_____________________________
Další kapitola je venku! Dneska jsem stihla už tři jsem an sebe náležitě pyšná. Tato kapitola má 1100 slov. Doufám že se těšíte na další!🥳