Co tímhle sleduješ? 2 / Dramione

5. Proč mi tohle dělá?

Hermiona
Dneska jsem si vzala volno. Už zase, já vím. Vstala jsem asi kolem desáté, a šla jsem si udělat snídani. Jelikož Ron byl v práci, šla jsem do obýváku a vzala jsem si sebou svoji momentálně rozečtenou knihu.

Celý den jsem prakticky nic nedělala. K obědu jsem si nic nedala, protože jsem neměla na nic chuť. Najednou jsem uslyšela zvonek. Vždyť nikoho nečekám.

Zvedla jsem se, a došla ke dveřím. Otevřela jsem je, a tam nikdo, pak mi padl pohled dolů a uviděla jsem krabici od Ginny.

Na mojí tváři se objevil široký úsměv. Určitě mi poslala další šaty! Vzala jsem krabici, a zabouchla za sebou. Rychle jsem došla do obýváku, a dala se do rozbalování krabice.

Byli opět poměrně uplé, a měli světle zelenou barvu.
Ty jsou naprosto úžasné! Musela jsem si je jít okamžitě zkusit. Vzala jsem si k nim ještě černé lodičky. Prohlížela jsem se v zrcadle asi půl hodiny, a pak jsem slyšela ránu z krbu. Že by Ron přišel dřív z práce? Nebo takhle, že by ho Malfoy pustil dřív z práce? To je dost nepravděpodobný.

Popošla jsem ke krbu, a opravdu se tam objevil Ron. Vypadal hodně naštvaně, a držel v ruce nějakou krabici.

,,co se stalo?" Optala jsem se hned.
,,Malfoy mě vyhodil" řekl podrážděně. No to už si ze mě dělá prdel, ne?! A dost! Tak tohle teda ne!

Odstrčila jsem Rona, a vzala jsem si do ruky trochu letaxu. ,, ministerstvo kouzel" řekla jsem, a už jsem zmizela.

Ocitla jsem se v hale kouzelníků, kterou tak nesnáším. V podpatcích a zelených šatech jsem běžela jako o život, na oddělení bystrozorů. Takhle naštvaná už jsem nebyla sakra dlouho.

Vtrhla jsem do jeho kanceláře, ale bylo tam zhasnuto. A podle zimy která v místnosti byla, usuzuji že už tady nějakou tu hodinu neni.

,,sakra!" Zaklela jsem si pro sebe, a vyrazila zpátky do haly. Vzala jsem si letax, a napadlo mě snad jediné místo kde by mohl být.

,,Malfoy Manor" řekla jsem, a už jsem odletaxovala z ministerstva. Zapřisáhla jsem se, že na pozemek tohoto místa už nikdy nevkročím a podívejte se teď.

Objevila jsem se před bránou obřího sídla. Vztekle jsem si odfrkla, a vyběhla naproti mohutným dveřím.
Doběhla jsem k nim, a začala jsem na ně třískat jako šílená.

,,Malfoyi! Otevři vím že jsi tady!" Ječela jsem a dveře se otevřeli. Pohled mi padl na vyděšeného skřítka.
Ten bastard využívá nebohé skřítky?!
,,moc se omlouvám, můžu prosím vědět kde je pan Malfoy?" Optala jsem se mile.

,,šel si zalétat na koštěti, paní" řekl lehce vyděšeným hlasem skřítek.
,,děkuji moc, a ještě jednou se moc omlouvám nechtěla jsem tě vyděsit" řekla jsem provinile.

,,to je v pořádku paní" řekl skřítek, a dveře mi zabouchl před nosem. Fajn, tak si šel zalétat.
To mám jako projít zahrady Manoru? Však mají několik desítek kilometrů!

No co mi zbývá? Sebrala jsem se, a probíhala jsem zahradami toho hrozného sídla. Můžu vám říct, že v podpatcích to nebyla žádná sranda.

,,hej Grangerová!" Uslyšela jsem nad mojí hlavou.
Zastavila jsem se, a podívala jsem se nahoru.
,,hledáš mě?" Optal se s tím jeho úšklebkem.
Přijde mi to jako včera, kdy se na mě takhle díval když hrál famfrpál. Vznášel se nad mou hlavou, na tom stejném koštěti, se stejným zmijozelským svetrem, a s těmi zmijozelsky krémovými kalhoty na famrpál.

Vítr mu cuchal vlasy, a já za tu dobu co ho vidím po třech letech jsem poprvé přišla o slova. Poprvé jsem zase viděla toho mého Draca.