„Nejsem v pořádku, jasný?! před týdnem mi před očima zavraždili kamaráda a kvůli mě se vrátil vrah mojí a tvojí matky!"
„Je to i má chyba, rory, použil přece i mou krev,"
„Ale já o tom věděla o tolik dní dopředu a stejně jsem tomu nedokázala zabrán...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
𝟏. 𝟗. 𝟏𝟗𝟗𝟑
⋆•°·☆·°•⋆
𝖙𝖍𝖎𝖗𝖉 𝖕𝖊𝖗𝖘𝖔𝖓
Vlak jedoucí z Brixtonu do Londýna s sebou trhl, čímž tak probudil spícího čaroděje z jeho polospánku. Cizinec se unaveně protáhl a okamžitě si zkontroloval zda se jeho nová hůlka stále nachází v rukávu jeho tmavě rudého hábitu.
Když zjistil, že se ebenová hůlka nachází stále v jeho rukávu, otočil se k okýnku, kde viděl svůj odraz. Černé vlasy mu trčely do všech světových stran a třpitky, co v nich ještě včera měl byli skoro pryč. Černé linky nebyli rozmazané, tak jak čekal a stále mu zvýrazňovali jeho nazlátlé oči. Povzdechl si ale, když pod svýma očima stále viděl tmavé kruhy. Už pěknou řádku týdnů se pořádně nevyspal. Ať už to bylo starostmi o jeho sestru a její manželku, nebo jeho synovce a neteř. Bylo to pro něj pár těžkých týdnů a doufal, že už to všechno brzy skončí a on si bude moct odpočinout.
Poté, co byl spojen s útěkem jeho bývalého přítele Rayena Morgensterna a Siriuse Blacka, procestoval polovinu světa, aby ho Anglické Ministerstvo kouzel nenašlo a dnes se konečně vracel zpět do Anglie.
A mezitím, co on seděl na vlaku do Londýna, byl tady ještě někdo další, kdo si myslel, že Rayen Morgenstern a Sirius Black jsou nevinní a právě ta osoba seděla ve vlaku, na cestě do jejího pátého ročníku ve škole čar a kouzel v Bradavicích.
⋆•°·☆·°•⋆
aurora
Unaveně jsem si protřela oči a opřela se o okýnko v našem kupé, nejeli jsme ani půl hodiny a mě už přepadal spánek. Moc jsem toho za poslední dobu nenaspala a bylo to na mě vidět. Pod očima jsem měla nafialovělé kruhy a každou chvíli jsem zívala. Když jsem se dozvěděla, že můj táta a strýc utekly, bála jsem se, aby je zase znovu nechytily a zároveň jsem byla nadšená, protože tu určitě byla šance, že by mě táta mohl kontaktovat. Ale moc jsem na to nespoléhala, jelikož jsem věděla, že táta a strejda Rayen budou mít dost práce s tím, aby je nenašly bystrozoři.
Pamatovala jsem si, jak jsem reagovala, když mi to James řekl.
⋆
3.8.1993
⋆
„Rory! Můžeš na chvilku za mnou dolů?" Uslyšela jsem volat strejdu Jamese odněkud z přízemí. Odhodila jsem knihu, co jsem četla na postel a zvedla jsem se z křesla, co jsem měla u vchodu do mého pokoje.
