Nightingale [Luke Hemmings FanFic CZ]

Chapter 10.

Jeho nohy, obuté ve stylových značkových běžeckých botách, těžce dopadaly na sluncem rozehřátý asfalt. Střídaly se jedna za druhou, v pravidelném mírném tempu. Nechtěl trhat nějaké rychlostní rekordy, naopak, spíše potřeboval úplně vypnout a pořádně pročistit hlavu. A běh patřil k jedné z těch nejlepších činností k tomu určených.

Nepředpokládal, že se mu to podaří. Jeho myšlenky v jeho hlavě pořád vířily a ne a ne se ustálit. Od doby, co zjistil, že je Jamie zpátky v Austrálii,  byl zmatený, napjatý a nebyl schopný se uvolnit. Rozčilovalo ho to. Rozčilovalo ho všechno. Nemohl na ni přestat myslet a to ho frustrovalo. Pokaždé, když se při tom přistihl, tak měl chuť něco rozmlátit. Myslel si, že už ji konečně dostal ze svého života, ale očividně se mu to nepodařilo, tak jak si myslel.

Prudce se zastavil. Předklonil se a opřel se o kolena, hledíc do kamenité země. Už zase přicházel ten svíravý pocit. Ta frustrace. To zoufalství. Nesnášel to, ale nevěděl, jak se toho má zbavit. Cítil se kvůli tomu bezmocný a kazilo mu to náladu. Z plných plic se nadechl, a aniž by přemýšlel, co vlastně dělá nebo, co se chystá udělat, tak zařval, jak nejvíc mu to jeho zpěvácké hlasivky dovolily. Nedbal na to, že i navzdory tomu, že je teprve krátce po poledni, tak se kolem něj nějací lidé vyskytují. Řval, snažil se ze sebe tu frustraci a zoufalství vykřičet. Křik nahrazoval pěsti, které by nejradši někam zarýval.

Jakmile mu došel dech, tak se vrátil do své předchozí pozice. Přerývavě dýchal, opíral se rukama o kolena a hleděl do země. Zarazil se, když mu došlo, že povrch, po kterém běžel, se z asfaltu změnil na více přírodní povrch. Narovnal se a rozhlédl se kolem sebe. Byl v jednom z městských parků. Myšlenky na mladou blondýnku mu tak zastřely mysl, že vůbec nevěděl, kudy běžel a až kam se dostal. A kolik času uplynulo.

Jeho žaludek mu připomněl, že je doba oběda, a protože je na nohou už relativně dlouho, tak mu i z toho běhu poměrně vyhládlo. Po čele mu stékaly kapičky potu, on je jedním pohybem ruky setřel, aby mu nenatekly do očí. Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe a díval se na poslední dozvuky jeho křiku. Lidé, kteří na něj civěli, rychle sklápěli pohled k zemi a snažili se vypadat, jako kdyby nic neslyšeli. Jako kdyby si před několika minutami vůbec neříkali, že ten kluk, co tady křičí na celý park, je duševně nemocný nebo prostě jen totálně debilní. Kéž by i on na to všechno mohl takhle rychle zapomenout. Bohužel pro něj, neměl takové štěstí, tak se prostě otočil a namířil si to pomalým krokem zpět domů.

Po dvou hodinách, kdy se osprchoval, převlékl a najedl, se přesunul do auta. Strčil klíček do zapalování a zapnul autorádio. Vycouval z příjezdové cesty za doprovodu Superheroes od The Script a povolenou rychlostí si to namířil ke škole. Poslepu nahmatal v přihrádce sluneční brýle Rayban a nasadil si je na oči, aby zmírnil sluneční paprsky, které ho štípaly do očí. Nejel pomalu, ani rychle, ale užíval si jízdu vylidněnou čtvrtí.

Za několik minut už hledal volné parkovací místo na školním dvoře. Naštěstí spousta lidí zrovna odjížděla, takže volné místo našel rychle. Vystoupil z auta, zabouchl za sebou dveře a přes parkoviště si to namířil k hlavnímu vchodu školy, ze kterého vycházela spousta studentů. Zastavil se kousek stranou, a zatímco čekal na Aleishu, tak vytáhnul mobil. Otevřel si twitter a scrolloval, dal favorite na pár tweetů od fanoušků a na některé i odepsal. Zrovna se chystal tohle krácení času ukončit, když mezi nespočtem tweetů zaregistroval známou tvář. Sám sebe přemlouval, aby tu aplikaci ukončil a prostě to nechal plavat. Palec, který visel nad dotykovou obrazovkou, ho svrběl a mírně se klepal. Nakonec přece jenom klesl a otevřel odkaz, který v tweetu byl. Několik sekund se odkaz načítal, a když se otevřel, odhalil fotku z instagramu. Blondýnku, jejíž modré oči mu málem propálily díru do obrazovky I-Phonu, objímal její starší bratr se slunečními brýlemi na očích. O hlavy dvou sourozenců se opírala starší tvář, která se moc nelišila od těch mladších. Po chvilce se přistihl, jak se mu rty roztahují do úsměvu. Ona vždycky měla se svou rodinou skvělý vztah, hlavně s bratrem. Oni dva byli přímo vzoroví sourozenci.