~ Dcera Pána zla ~ ( Dramione) POZASTAVENO

~6~

Bylo pondělní, krásný ráno. Sluneční paprsky svítily skrz záclonu na nebelvírskou čarodějku. Ta se začala pomaloučku probouzet, až se probudila celá.....

Pomalu otevřela oči a sedla si. Promnula si oči rukama aby lépe viděla,a porozhlédla se. Pohled jí zastavil u okna. Krásný východ slunce.
Usmála se, a podívala se na hodiny kolik je hodin. 5:52 .
Povzdechla si, a vyškrábala se na nohy. Došla ke skříni a vytáhla si věci a školní hábit.

Otevřela dveře a zase je potichoučku zavřela. Pomaloučku se dostala ke dveřím do koupeleny. Otevřela dveře a vlezla si dovnitř. Zavřela za sebou dveře, a úplně zapomněla zamknout.

Své věci si položila na stoleček, který byl u umyvadla. Svlékla se a zaplula do sprchy. Zatáhla závěs a kohoutkem pustila teplou vodu.

Teplé kapičky vody jí dopadly na nahé tělo.

Vzala si šampon a nanesla ho na hlavu. Pořádně si své kudrnaté vlasy umyla,a když byla celá od pěny opláchla se.

Když se vysprchovala vylezla ven. A začala se oblékat.

Oblékla si spodní prádlo a začala si sušit vlasy.

Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Blais.

Blais na ní čuměl jako kdyby jí viděl poprvé za celý svůj život. Musel uznat že Hermelína je fakt kočka.

" Doprdele Blaisi!" vykřikla,a ručníkem co si sušila vlasy si rychle obmotala okolo sebe.

Blais se vzpamatoval a rychle zavřel za sebou dveře.

" Promiň, nechtěl jsem."  odešel od dveří který byli uprostřed.

Sedl si na gauč a čekal než od tam tudy odejde. Asi tak po 10 minutách se dočkal.

Jen co otevřela dveře hned se jí začal omlouvat.

" Hermelíne kobelíne. Promiň, nevěděl jsem že tam budeš. "

"Hermelíne kobelíne ?"

" Jo. To jsem ti vymyslel včera v noci. Každým vymýšlím přezdívky. Třeba Dracovi říkám - dráček. Dracomír výr. Dracoslav Ocas . A nebo Theovi- Theoušek. Thethíleček páreček a ještě Theorodis pe-"

" Víš že jsi blbeček "

" To bolelo " chytl se za srdce a dělá že ho to ranilo.

Nebelvírka se začala smát

" Jdeš na snídani "

" Jasně. Jen si skočím do koupelny "

" Dobře. Počkám tady na tebe. "

Hermelína si sedla do křesla který byl hned naproti gauči.

Blaisi se vrátil tak po 12 minutách zpátky a připravený.

" Jdeme Hermelíne"

Podal jí ruku aby jí pomohl, a  Hermiona ji přijala. Vytáhl ji na nohy takovou rychlostí že se jí za točila hlava.

" Jsi hodně lehká"

"  Jsem hodně těžká"

Najednou vykřikla neb jí potkopl nohy a vzal jí do náruče.

" Jsi lehká jak pírko."

" Dej mě dolů" mračila se na něho.

" ne" vzal svojí tašku vzal i Hermiony tašku a šel ven z společenský místnosti.

" Dej mě dolů uděláš si kýlu."

Ten se rozesmál a nebelvírka vykřikla. Ten se totiž s ní rozběhl.