Adrien zastaví před malým panelákem kde bydlí Mari. Vezme telefon a napíše ji že je na místě a projíždí socialní sítě. Po chvíli někdo vyjde z baráku a zastaví u auta. Blonďák zvedne pohled od mobilu a prohlídne si ji. ,,Má slečna všechno ?" ,,Myslím že jo." ,,Fajn" počká až si hodí tašku do auta a jakmile nastoupí, připoutá se, tak vyrazí. Marinette se kouká z okýnka a Adrien se soustředí na cestu.
Po necelé hodince dorazí. Oba vystoupí. Adrien ji vezme tašku, hodí si ji na rameno a i se svojí vyrazí, směrem k vchodu. Zaměstnanci ho hned jdou přivítat, jelikož ho znájí. Adrien jim kývne a řekne o jejich požadavcích a oni mu dají na ruku ortézu s kterou může i do vody. On jim poděkuje a donese Mari kličky od šatny. Oba se jdou převléknout do plavek.
Marinette po chvíli vyjde a jde za Adrienem, který si povídá s nějakou plavčicí. Mari k nim dojde. On ji kývne a ta dívka odejde. ,,Takže...můžeme tu být jak dlouho budeš chtít" usměje se a snaží
se jí dívat do očí. ,,Jasně." Oba si jdou zablbnout každý po svým.Po dlouhých hodinách se setkají oba ve vířivce. Oba jsou v tichosti a užívají si klid a dokonalou chvíli. Adrien se zamyslí a zadívá se na ní. ,,Co vlastně dělají tvoji rodiče, když z tebe chtěli mít užasnou učitelku ?" ,,Hmm....moji rodiče ? No...jsou pekaři." ,,Hmm....zajímavé." Ona pokrčí rameny. ,,Vždycky mě dirigovali..." ,,Přesně jak můj otec mě" uchechtne se. ,,A proto jsem tam kde jsem." ,,Nápodobně..." Mari kývne. ,,Navrhovat jsem přestala v patnácti..." ,,Pět let" šeptne a kývne. ,,Jo...ale rodiče byl jen jeden z mnoha důvodů, proč jsem přestala." ,,A jaký další ?" zeptá se Adrien zvědavě. Marinette na něj koukne, zmlkne a sklopí pohled k vodě." On se kousne do rtu. ,,Promiň..." ,,Když jsi se změnil, ztratila jsem veškerou inspiraci, kterou jsem v tobě viděla." ,,Kvůli mě ?" zatváří se překvapeně. Ona jen jemně kývne. ,,Eh...kdy to bylo ? Měl jsem změn celkem hodně." ,,Když si změnil image a dělal průsery za průserem...nebo nevím jak to nazvat." ,,Chápu" řekne a ona jen kývne. ,,To mě mrzí...že zrovna kvůli mě jsi skončila." ,,Nebylo to jen kvůli tobě." ,,I tak." ,,V pohodě." On kývne a zamyslí se. Ona se znovu koukne na vodu. ,,Víš...kdybych tenkrát se nezměnil, tak bych neměl svůj dům, své auto, ani volnější život...pořád bych byl ta loutka co poslouchá na slovo." ,,Chápu tě...nemám ti to za zlé Adriene." ,,Proto si na mě tak dlouho koukala, když jsem vylezl z koupelny....připomenul jsem ti sebe jako andílka ?" ,,Trochu..." On kývne. ,,No jo.." ,,Jaký jsi na mě měla názor ? A jaký po změně ? No a po těhle dvou dní. ,,Heh nějak moc otázek ne?" uchechtne se. ,,Ale máme spousty času." ,,Ehm...no fajn." Adrien se nevině usměje." ,,No fajn, tak od začátku..." nadechne se. On kývne a zadívá se na ní.
,,Když jsem začala navrhovat tak opravdově, hledala jsem inspiraci, zprvu mi stačil výhled na noční Eiffelovku a bylo to. Pak jsem hledala v lidech. Narazila jsem na tebe. Ani už netuším jak. Líbilo se mi to jakou obrovskou nálož inspirace jsem měla byť jen pohledem na nějaký časopis s tvým obličejem. Bylo to něco úžasné. Neznala jsem tě ale viděla jsem v tobě něco...nevím co to bylo...Postupem času si se měnil...nelíbilo se mi to, řeknu pravdu. Ačkoli si byl tváři každého bulváru, uzavíral si se svým způsobem do sebe. Nikdy jsem nezjistila proč se to stalo, ale ztratil si své pozitivní záření. Zavřel si se, jako když hlemýžď zaleze do ulity a já ztratila veškerou inspiraci. Do toho začali rodiče do mě hustit a já ten den naposled zavřela blok a odložila. Zprvu jsem ho chtěla spálit, ale něco mi to nedovolilo. Vzpomínky...na ten pocit a inspiraci....Když jsem viděla tvé jméno na seznamu žáků které mám učit, myslela jsem, že to se mnou něco udělá, ale nic. Bylo mi to ukradené...Prostě si pro mě byl jen další žák. No a po těhle dvou dnech..ani nevím. Si dost fajn kluk, ale potřebuju si v hlavě uklidit." ,,Chápu" povzdechne si Adrien. ,, Ale nesmutni kdo ví kolika dívkám si byl ještě platonickou láskou ?" zasměje se Mari. ,,Nesmutním kvůli holkám." ,,A kvůli čemu smutníš?" ,,Víš je to pár let zpátky co mi zemřela máma...ona byla úžasná vždy chtěla to nejlepší ani otec nedokázal být takový jako je teď ale pak se její stav začal zhoršovat místo toho aby byla v nemocnici tak se starala o mě... vždycky před spaním mě hladila ve vlasech a vyprávěla mi příběhy z jejího dětství i když mi bylo 14 tak jsem vždy ocenil její přítomnost...ale ten poslední den když jsme byli spolu tak my vyprávěla o lásce a o smrti nejdřív sem to nechápal ale pak jsem pomalu začal a když jsem se ráno vzbudil přišla moje chůva a řekla mi že zemřela....Pak byl pohřeb a hromada hovoru do časopisu a začínal jsem odmítat dělat rozhovory aspoň na nějakou dobu. Pak se blížili mé 15 narozeniny a můj otec schladnul natolik že pro něj už nejsem ani syn... Začal jsem více žít svůj život a jemu jsem začal odporovat. A vyplatilo se měl jsem to co jsem chtěl a on měl klid, jsem totiž celý po mámě a myslím že kdybych tenkrát nebyl tak závislý na ní tak by mohla se léčit v nemocnici a byla by tady s námi" řekne s pohledem na svůj prsten. ,,Jediné co mi po ní zbylo je tenhle prsten a pár fotek...Jsi úplně první člověk který to takhle slyší. Bulvár si vymýšlí samé blbosti a to co se tam občas píše jsou pěkné lži a pomluvy...." ,,Oh..to mě mrzí. Nesmíš si to dávat za vinu Adriene. Tvá máma tě milovala, udělala to určitě ráda, i když je to strašné. Kdybych já byla mámou a věděla co mě čeká, taky bych své poslední okamžiky darovala rodině a hlavně svému dítěti. Musel to být pro tebe to ráno šok. Nevím čím sis prošel, vím však, že to muselo být strašný a že tvůj otec si neuvědomuje, co za poklad doma skrývá. A tím nemyslím trezor cennosti a penězi" chytne ho za ruku. ,,Teď tak zpětne chápu, proč ta změna. Ale tvá máma tu je pořád s tebou. Můžeš to brát jako moje sentimentální kecy, ale nechci aby ses trápil. Jo...je to těžký, žít život bez člověka na kterém ti tolik záleželo. Chápu tě Adriene a ačkoli se ani pořádně neznáme, jsem ráda, že jsi mi na chvíli otevřel dveře a dovolil abych ti naslouchala. Cením si to." ,,Díky že jsi mě vyslechla...víš většina lidí si myslí že máme prachy a můžeme mít vše co chceme nebo na co si ukážeme, ale nikdo nevidí to že bych byl schopen se připravit i o život abych byl s mámou...nesnáším svého otce mám občas pocit že nejsem jeho syn." Mari ho pohladí po ruce. ,,Vždy je pro co žít. Jen občas je to zakopané velmi hluboko. I tvůj táta jednou otevře očí, možná už bude pozdě..." ,,Kdo ví...jediné co mě drželo byl Nino a Al." ,,Ale pořád tu jsou ne?" ,,No jo...ale taky už se nějak odcizujeme." ,,To mě mrzí...tak...třeba to půjde napravit nějak ?" ,,Mhm....jak...oni dva jsou ve vztahu a chodit s nimi jako křen je na houby." ,,Ah jo..." ,,Hmm..." ,,Bude to dobré." ,,Já nevím...můj život je šílený ale pak bude matura a pak konec a zešílím víc." ,,Konec ?" ,,No po škole...nevím jakou výšku a otec by mě nejraději viděl jen každý den na focení..." ,,A co bys chtěl dělat ty ? Kdyby máš na výběr. Kde se vidíš ?" ,,Netuším...možná hraju na piano a skládám svoje písničky ale to je všechno." ,,Nemáš žádný sen." ,,Nikdy jsem neměl." ,,Ah..." ,,Od mala jsem modelem a vždy jsem chtěl žít jako obyčejný kluk co si hraje s autíčky, pak bude růst najde si holku se kterou bude šťastný a pak bude mít spoustu snů...místo toho já se učil jak vytvořit falešný úsměv, aby nikdo neviděl že je to nucený, holky ty nic moc...no víš my slavný nesmíme mít sny." Mari se na něj sklíčeně podívá a poté ho obejme. ,,Je mi to tak líto. Tohle si nikdo nezaslouží..." On ji obejme kolem pasu a povzdechne si. ,,Jsem zvyklý jen je toho moc a nikdy se nenajde člověk se kterým bych si mohl pokecat takhle otevřeně. Kluci tohle neřeší a holky...ty jsou rády že se mě můžou dotýkat." Dál ho hladí po zádech a sleduje ho. ,,To je dobrý, Adriene kdykoliv si budeš chtít promluvit , můžeš se na mě obrátit." ,,No jo, ale i tobě skončí praxe, nebo co to je a pak si každý půjdeme po svém." ,,Kontakt na mě ale pořád mít budeš." ,,Uděláš si čas na nudného modela ?" uchechtne se. ,,Ne...udělám si čas na kluka, co za to stojí." ,,Díky" usměje se na ní. ,,Nemáš zač." Adrien zakývá hlavou a opře se jí o rameno. Mari ho dál hladí po zádech. On se zamyslí a užívá si její dotek.
Hotovo aspoň pro dnešek 😅
Mějte se hezky a čekejte na další 🥴🥰
EvilQueen

ČTEŠ
Forbidden Love
Fanfic,,Hmm...neříkal si že do učitelek neděláš ?" ,,A neříkala si ty že jsi jen praktikantka a pořád studentka ?"