𝙊𝙣𝙚 𝙤𝙛 𝙢𝙞𝙡𝙡𝙞𝙤𝙣

Část 30.

Otevřel jsem oči a přede mnou stála ubrečená paní. ,,Mami?" 

___

Řekl jsem nevěřícně. To oslovení asi upoutalo i Taeho pozornost a tak zvedl hlavu a podíval se na mou matku. ,,Jungkooku vyslechni mě prosím. Nepřišla jsem ti ublížit." řekla. Taeho stisk kolem mého ramene zesílil a vražedně se na mou matku díval.

,,Vím, že jsem nebyla dobrá matka, ale on na mě strašně tlačil. On se vrátí. Půjde po tobě i po všech na kom ti záleží. Nemůžeš tohle dopustit. Uteč dokud je čas! Nechceš přece aby se stalo něco člověku, kterého miluješ, ne?" Po jejích slovech jsem zamrzl. Hromada pochybností a strachu zaplnila moji mysl. ,,Co to povídáte za lži?! Paula zavřeli tak tady Jungkooka nestrašte! Víte jak dlouho trvalo ho z toho dostat?! NEVÍTE! Takže vypadněte a už se k němu nikdy nepřibližujte! JASNÉ?!" zakřičel na ni Tae a i já jsem se lekl.

Takového jsem ho ještě neviděl. V té chvíli jsem se bál. Hádali se tam a najednou se Tae rozpřáhl, že ji uhodí, ale asi ho zastavil můj vzlyk.

Otočil se na mě a viděl jak pláču s koleny přitáhnutými k hrudi. Bál jsem se ho. Bál jsem se Taeho.

,,Jungkookie. Panebože neplač! Co se děje?" klekl si ke mě a chtěl mě pohladit po ruce.

Ucukl jsem.

Viděl jsem jak se Tae pozastavil a vyděšeně na mě koukal.

,,B-bojím se." vzlykl jsem. ,,Čeho Kookie?" zeptal se. ,,Tebe." řekl jsem tak potichu, že to skoro neslyšel. ,,Paul byl taky takový. Ze začátku byl na všechny hodný, ale potom na mě začal křičet a bít mě." řekl jsem. Viděl jsem jak ode mě Tae rychle ustoupit a po tváři mu začaly stékat slzy.

Co jsem to zase řekl? Proč? Já to tak nemyslel! Vím, že by mi Tae nikdy neublížil, tak proč? 

Jin se k nám najednou rozeběhl a Tae začal utíkat pryč. 

Chtěl jsem ho zastavit. Opravdu ano, ale moje nohy byly jako přimrzlé k zemi.

Jin se za mnou doběhl, ale já nic nevnímal. Jediné co mě zajímalo byl Tae běžící pryč odsud. 

Taehyung

Nevěří mi. On mi nevěří.

___

Nejkratší část v historii tohoto příběhu.

Jako mohla jsem to přidat k části co byla před tím, ale proč bych to dělala :))

Mám vás nechat čekat? 

Jo a už je středa. Sice půl jedné ráno, ale středa.