Jungkook je obyčejný sedmnácti- letý kluk, ale nemá to vůbec jednoduché. Doma na něj jenom křičí a občas to zajde ještě dál.
Všechno to začalo, když se jeho táta zabil. Jeho máma ho za to vinila a všechen vztek si vybíjela na něm.
Ale jednou do škol...
Dnes vydali naše album. A Blood Sweat and Tears mělo do hodiny deset milionů zhlédnutí.
Všichni jsme z toho nadšení protože je to pro nás strašně moc. Jediné co Big Hit moc nevymyslel bylo to, že to vydali když jme byli ve škole a celá škola si to zpívala a snažila tančit a všichni říkali jak strašně dobře vypadáme.
CÍTIL JSEM SE TAK MOC TRAPNĚ!
Nejvíc jsem nezvládal když někdo ze třídy předváděl to jak si tam Tae olízl rty a někdo zakřičel 'fuck me Taehyung'.
Tak moc jsem chtěl přestat existovat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(tady toto kdyby někdo nevěděl)
Vlastně ne... Největší bomba spadla, když to začali komentovat i učitelé. Prý, že je to moc 'vyzývavé' a chemikářka řekla, že v tom klipu vypadáme jak prvotřídní děvky...
Já fakt nevím co proti mně furt má...
No ale když už jsem si myslel, že to máme za sebou, tak přišla hudebka.
Ta učitelka řekla, že když je to naše písnička, tak si ji pustíme (asi aby ji mohla hejtit) a potom si to zazpíváme tak, že já a Tae budeme normálně zpívat naše části a zbytek třídy části ostatních.
Oficiálně nejhorší hodina co ve škole byla. To už bych radši poslouchal kecy té krávy co učí chemii.
Ale když to shrnu, nebylo to až tak špatné. Byl jsem na sebe i náležitě pyšný.
___
Dneska jsme se měli sejít všichni v restauraci a i s manažerem to oslavit. Docela jsem se těšil. Zároveň jsem byl i dost nervózní, protože jsme se měli domluvit i termínu koncertu.
Už jsme byli s Taem, Hobim a Jiminem na parkovišti před nějakou velkou a už od pohledu dost drahou restaurací.
Šli jsme dovnitř a hned si všimli manažera ze kterým jsme si všichni sedli.
každý si něco objednal a když jsme čekali na jídlo, začali jsme si povídat a tak.
Bylo to vážně příjemné, jídlo bylo taky dobré, ale zase na mě dopadl ten pocit, že nás někdo sleduje.
,,Tae?" zašeptal jsem tak aby to slyšel jenom on. ,,Copak?" zeptal se. ,,Zase mám pocit, že nás někdo sleduje." zašeptal jsem mu do ucha a on se porozhlédl po lidech v restauraci. ,,Jungkookie, jsme na veřejném místě a navíc jsme dneska vydali album. Je samozřejmé, že nás někdo poznal a dívají se. Zkus to ignorovat zlato. Dobře?" řekl tichým hlasem a já si povzdechl.
Má pravdu. Nebudu to tolik řešit.
Trochu jsem se k němu přisunul, pro pocit bezpečí a on mi dal nenápadně ruku kolem pasu.
