𝙊𝙣𝙚 𝙤𝙛 𝙢𝙞𝙡𝙡𝙞𝙤𝙣

Část 9.

Chvíli jsme všichni seděli úplně tiše. Asi nikdo neměl co říct, ale najednou promluvil ten řidič. 

,,Pane Seokjine, vím, že se to teď asi moc nehodí, ale měl bych na vás prosbu. Vlastně se to týká i pana Namjoona." Na to se na sebe Joon s Jinem podívali a Jin začal mluvit. ,,Samozřejmě, že může Hoseok u nás přespat. Jen nám řekněte kdy." usmál se. ,,Děkuju pane. Moc vám děkuju. Hodilo by se to už od zítřka a bylo by to jen na dvě noci." řekl řidič a já opět nechápal. Kdo je Hoseok? ,,Nemáte za co pane Jungu. S Hoseokem není žádná práce a ještě nám chce se vším pomáhat a navíc, my vám vždycky rádu pomůžeme, udělal jste pro nás hodně." řekl s úsměvem Namjoon. 

Pak už jsme dojeli k jejich domu, kde nás čekali pravděpodobně Taeho a Joonovi rodiče. Nebudu vám lhát... Dost jsem se jich bál, protože pravděpodobně o mě nic neví.

Vyšli jsme z auta a já chytil Jina za ruku a schoval se za něj. Ten moji ruku stiskl a vydali jsme se s ostatními ke dveřím. ,,Namjoone! Jinie! Jak to, že nám nikdo nebere mobil? Když jme přišli domů nikdo tady nebyl. Víte jaký jsme měli strach?!" Vykřikla pravděpodobně paní Kim a vtáhla si Taeho do obětí.  ,,Promiň mami." řekl Jin a já se zarazil. Bylo divné slyšet Jina říkat mami někomu jinému než naší matce. ,,Museli jsme něco zařídit." pokračoval Jin a víc mi ruku stiskl na znamení, že už je čas. 

,,A copak jste jeli zařídit, když jste vzali i Taehyunga?" ptal se pan Kim dál. ,,No..." nechal Jin větu nedopovězenou a zatáhl mi za ruku. Tím mě vytáhl před sebe. Sklopil jsem zrak k zemi a potichu jsem je pozdravil. Oba se na mě překvapeně dívali. Po nějaké chvíli přesunuli překvapené pohledy na Jina. ¨

,,Kdo to je?" zeptali se najednou. Jin se usmál a začal jim to vysvětlovat. 

,,To je Jungkook. Je to můj bratr a řekněme, že má taky potíže s naší rodinou." jak to dořekl sundal mi kapuci a zvedl hlavu. Byl sice večer, ale nebylo ještě tak málo světla aby neviděli mé modřiny všude po obličeji. ,,Panebože!" vykřikli oba dva. ,,Pojďte rychle dovnitř. Musíme s tím něco udělat." řekla paní Kim a chtěla mě pohladit po tváři, ale ucukl jsem. Na to se jen smutně usmála a šla dovnitř. 

,,Nechtěl jsem jí ucuknou. Nechci se jich bát. Vím, že jim věříš, takže nemůžou být zlí, ale ve chvíli kdy se mě pokusí dotknou prostě dostanu takový strach." vzlykl jsem Jinovi do rukávu. Bylo mi tak strašně trapně. ,,To bude za chvíli v pořádku ano?" řekl Jin a zvedl mi hlavu. Přikývl jsem a vydali jsme se společně do domu, kde už pan Kim vytahoval lékárničku.

Jin mi pokynul abych si sedl na křeslo v obývacím pokoji a šel nahoru s paní Kim. U mě zůstali stát jenom Namjoon s Taem, ale po nějaké době si oba sedli na gauč hned naproti mě.

Najednou přišel pan Kim a vytlačil si na prsty trochu nějaké masti. Asi si všiml, že jsem v jeho přítomnosti nervózní, tak na mě první promluvil. ,,Jungkooku, teď ti tu mast jen rozetřu po obličeji a Jin ti později půjde namazat zbytek těla kam si nedosáhneš sám sám, dobře?" I přes ten příšerně hnusný pocit jsem se mu pokoušel věřit a nechal ho mi mast rozmazávat po obličeji.

 Celou dobu jsem měl až křečovitě zavřené oči a snažil jsem se neucuknou. Bohužel jsem jednu slzu neuhlídal a Tae si toho všiml. 

,,Tati počkej." řekl a jeho otec se na něj tázavě podíval. ,,Jdi od něj dál prosím." řekl znova a rozešel se ke mě. Pevně mě stiskl v objetí a já mu začal brečet do trička. ,,Jungkookie, co se děje?" ptal se mě klidným hlasem a nepouštěl mě z objetí. ,,J-já nevím. Dostal jsem t-takový strach. Já vím, že mi nechcete ublížit, ale prostě se bojím." dostal jsem ze sebe a dál brečel v jeho objetí. ,,To je v pořádku Jungkookie. Po tom čím sis prošel se nikdo nemůže divit, že se bojíš mužů nebo vlastně ti celkově není příjemná přítomnost lidí, které neznáš. Ale nechápu proč mě necháš tě obejmout. Známe se chvíli." zajímal se Tae. ,,No... Ty jsi mi dal hodně prostoru." řekl jsem. Popravdě jsem přesnou odpověď nevěděl. ,,Třeba usoudil, že jsi neškodný když tě viděl. Upřímně bych se mu nedivil." uchechtl se Namjoon a já se začal najednou smát. 

,,Jungkooku, jestli je ti cokoliv nepříjemné musíš nám to říct ano?" podíval se na mě pan Kim a já už taky vážně přikývl. 

,,Hlavně s námi mluv. Jinovi trvalo několik týdnů než s námi začal aspoň nějak komunikovat." pokračoval pan Kim. ,,Co si já pamatuju, tak se Namjoona nepouštěl. A cokoliv co říkal první pošeptal jemu a Joon nám to musel říct." zasmál se Tae. 

,,Hmm... Do mých patnácti let mi říkali, že jsem měl bratra co odešel z domu kvůli tomu, že mě neměl rád. Bohužel matka nevěděla, že Jin den předtím přišel večer ke mě do pokoje a řekl mi, že mě miluje, ale že bude muset odejít. Řekl, že to mám zvládnout a až mi bude osmnáct, tak si pro mě přijde. Proto jsem to nikdy nikomu neřekl. Popravdě... Jediné co jsem si pamatoval bylo, že můj bráška byl strašně hodný a jmenoval se Jin." řekl jsem. 

Ani jsem vlastně nevěděl proč jsem to řekl. Nechtěl jsem aby mě litovali nebo něco takového... Naštěstí přišel Jin a začal něco šťastně pokřikovat. 

,,Jinie zpomal trochu nikdo ti nerozumí." přišel k němu Namjoon a pohladil ho po zádech. 

,,Chim se sem stěhuje! Teda jakože ne sem jako k nám, ale kousek od nás jak bydlela ta stará paní s tou kočkou co mě jednou škrábla do obličeje a já pak musel tři dny zakrývat svůj krásný obličej. Prý si Jimin tu kočku nechá. Můj kamarád bude rozmazlovat kočku co poškodila můj krásný obličej co budu dělat?!" zaječel Jin znova, ale tentokrát víc srozumitelně. 

,,Tak za prvé... Jimin je můj kamarád. Za druhé... Proč volal první tobě a ne mě?!" křičel po něm Tae. ,,Očividně mě má radši." vyplázl na něj jazyk Jin. 

,,Kdo je Jimin?" zeptal jsem se ve chvíli kdy se ti dva navzájem propalovali pohledy. ,,Můj kámoš, kterého mi Jin přebral." usmál se na mě Tae a dál se věnoval vraždění Jina pohledem. 

,,Dělají to často?" zeptal jsem se Namjoona. ,,Vlastně jo... Naučil je to Jimin. Hoseok, jeden Taeho a Jiminův kamarád, měl nehodu a dva měsíce neslyšel a Jimin se s ním strašně rád hádá a pak se zase zázračně usmíří...Vážně to nechápu... Jimin na něj jednou začal křičet i když věděl, že ho neuslyší a díval se mu do očí a Hoseok po něm začal řvát nazpátek i když vlastně nevěděl co říkal Jimin. No a tito dva si to převzali ještě po svém." odpověděl Namjoon. Pak už přišla paní Kim a řekla nám, že máme jít spát.

___

Ok vůbec mě nenapadá co bych měla psát, ale nějak to vymyslím. Omlouvám se, že v pondělí nevyšla část vydám vám možná jednu zítra jako náhradu.

JINAK Kim Sunoo, můj I-land bias od prvního dílu měl nedávno debut se skupinou TAKŽE já jsem samozřejmě umřela :)) Enhypen debut máte nahoře. Jestli jste to do teď neslyšeli tak moc doporučuju.

Hej už bych chtěla holčičí skupinu od Big Hitu... Sice holčičí skupiny moc nemusím, ale už aby ji měli.

Sunoo je tak cute <33

Korekce 22.4. 2021