„Kdy by se měla probudit?" slyšela jsem tlumený hlas doléhající k mým uším. „Už dávno měla být vzhůru," ozval se další se značným znepokojením v hlase. Dobře to že už jsem vzhůru vám nejspíš došlo a pokud ne nemáte zač. Jen může mi někdo vysvětlit proč pokaždé co se vrhnu do záchranné akce, tak skončím pobodaná nebo něco tomu podobné? Ne? Nevadí já to taky nevím. Nuže ačkoliv absolutně netuším co se stalo a kde že to vůbec jsem, jelikož jsem byla stále lína otevřít oči a jen poslouchala rozhovor co se odehrával v místnost. „Zůstaň u ní Gandlfe já se půjdu podívat jak je na tom Frodo," „Jistě pane Elronde," odpověděl mu zmiňovaný čaroděj. Tak počkat! To mi chcete říct že ten šmatlavý čaroděj co mi už delší dobu neotravoval život je ve stejné místnosti jako já?! Tak to teda ne děkuji odcházím. okamžitě po mém menším zamyšlení jsem se zvedla že odejdu no, ale to jsem jaksi nepočítala s tím že zrovna když jsem měla v plánu si stoupnout tak jsem se zamotala do peřiny a svalila se na zem. A jako naschvál se museli do místnosti přiřítit Aragorn spolu s doprovodem dvou hobitů, kde byl ten třetí jsem v tuhle chvíli vážně řešit nechtěla a ani mě to nenapadlo. „Co to bylo za ránu?" zeptal se Pipin a rozhlédl se po místnosti. „Peřina," odpověděla jsem mu jednoduše „Peřina a taková rána?" zeptal se znovu udiveně „Já byla v ní," odpověděla jsem mu pro tentokrát podrážděně. Prvně byly všichni v místnosti zaraženi tedy, když pominu Gandalfa který to všechno pozoroval s úsměvem na rtech. „Tak moment," řekl pro změnu Smíšek a já ho vybídla svým pohledem ať pokračuje. „Vy jste vzhůru!" vykřikl radostně a než jsem se vůbec nadála tak se kolem mě obmotaly dva páry rukou a tiskly mě v obětí. No a zase jako na zavolanou do místnosti vešel Elrond pán Roklinky a také zároveň otec Arwen se kterým jsem se ještě neměla tu možnost ani čas setkat. Musím říct že byla sranda pozorovat výraz v jeho obličeji, když vlastně Aragorn stál vedle dveří, Gandal si seděl na židli a smál se tomu jak jsem byla v obklopení dvou hobitů se zaraženým výrazem ve tváři.
„Jak vidím tak už jste se probrala," řekl a pohledem mířil na mou osobu „Jak vám je?" pokračoval. „Už dobře," řekla jsem, a když věděl vše co v nynější situaci potřeboval, tak už se otáčel k odchodu, ale já jsem na něj ještě zavolala „A pane Elronde," „Ano?" otočil se zpátky na mě a čekal co řeknu „Děkuji za záchranu života," podívala jsem se na něj s upřímným úsměvem na což se mi dostalo odpovědi ve formě kývnutí a slabého úsměvu načež opustil místnost ve které jsem se nyní nacházela. „Jak jsem se tady vůbec dostala? A kdy jsi se tady objevil ty Gandalfe?" zeptala jsem se pohledem mířeným na tázaného „Jsem zde už nějakou dobu Ruby," řekl s úsměvem a pokračoval „A donesl tě sem Aragorn byla si polomrtvá a nejevila si skoro žádné známky života," dořekl to pro tentokrát s vážností v hlase. „Měla si vážně štěstí, kdyby jste přijeli byť jen o den později nemusela jsi to přežít," pokračoval znovu. Nijak jsem na to co řekl nereagovala a skoro okamžitě jim položila otázku co mi trčela na mysli delší dobu. „Jak je na tom Frodo?" řekla jsem s obavami v hlase. „Dobře, měl by se někdy v blízké době probudit," konstatoval čaroděj „Zachránila jsi mu život," pokračoval s vděkem v hlase a já mu na to odpověděla pouze s upřímným úsměvem na rtech a s pohledem, že to byla samozřejmost.
„Je tu někdo koho bys asi ráda znovu viděla," řekl čaroděj a já doufala, že nemyslí Arwen jelikož to by nedopadlo dobře po naší poslední zkušenosti. Mé přání bylo ale protentokrát vyslyšeno a on nemyslel onu ženu, kterou jsem nyní vážně vidět nechtěla ale řekl jméno někoho o kom jsem si myslela že už není na živu. „Bilbo teď nedávno dorazil do Roklinky a když zjistil že jsi zde taktéž požádal mě o to zda bych ti nemohl vyřídit jestli by zde nebyla možnost osobního setkání," řekl a když se mi podíval do očí ve, kterých svítily jiskřičky nadšení pochopil že onu hobitovu nabídku příjmu, takže na mě pouze kývl zvedl se ze svého místa a podle konverzace co probíhala před chvílí jsem usoudila že mu šel vyřídit můj kladný postoj k jeho nabídce.
„Vážně jsi v pořádku?" nesl se nejistý hlas místností osoby se kterou jsem nechtěla za žádnou cenu mluvit ale i tak jsem musela. „Ano jsem a díky za záchranu života myslím si že už jsme si kvit," odpověděla jsem mu ledovým hlasem a nevěnovala mu sebemenší pozornost. Odstoupila jsem od hobitů, kteří byli nyní posazení vedle mě na lůžku a během mého počínání jsem mohla zachytit jejich zaražené pohledy, které mi věnovali kvůli mé nynější změně nálady. Nijak jsem se nad tím ale nepozastavila a pokračovala ke komodě co stála v levém rohu místnosti. Proč jsem tam šla bylo pro všechny v místnosti zřejmé protože řekněme si rozhodně jsem neměla se v plánu převlékat, takže ano šla jsem si tam pro svoji výzbroj spolu s pláštěm jelikož jsem vážně nechtěla, aby mě někdo kdo se ještě nachází v Roklince a zná pouze mou tvář poznal. „To se mnou vážně odmítáš mluvit déle než jen pár slov?" ozval se zase „Sám sis nyní odpověděl, tak se neptej na otázky, na které už víš odpověď." odštěkla jsem mu a byla jsem na cestě pryč z místnosti bohužel on pořád stál blízko dveří a tak pro něj nebyl problém mě zastavit chycením za paži. „Ruby omlouvám se dobře? Prostě mi tam ujely nervy nečekal jsem že tě to tak vezme," nechtěla jsem to dále poslouchat a tak jsem se mu pouze vytrhla a pokračovala dál ze dveří. Ale na to jsem byla opět zastavena tím samým člověkem, od kterého se snažím nyní utéct. „Prosím promluvme si," díval se na mě s takovou nadějí ovšem já nepolevila a pouze s pokusila znovu vytrhnout ze sevření ovšem to už ale Hraničář čekal a tak pouze upevnil stisk a přitáhl si mě blíže k sobě, abych neměla takovou velkou možnost pohybu. „Pusť," řekla jsem a škubla rukou „Ne dokud si nepromluvíme," řekl „Řekla jsem pusť!" hořce jsem procedila mezi zuby a když se mi dostalo jeho odezvy ve stylu zakývání hlavou došly mi nervy a tak jsem ho jednoduchým pohybem poslala k zemi a výhružně mu zasyčela do obličeje tato slova „Nikdy více se o to nepokoušej."
No a to byl přesně ten moment kdy se to celé zvrtlo. Nevím odkud ale najednou se přiřítila osoba co mě od Hraničáře odtrhla a přitlačila mě k nedalekému zábradlí a ke krku mi přiložila dýku. „Jak se opovažuješ napadnout dědice Gondorského trůnu," procedila mezi zuby osoba přede mnou a já se jí mohla až teď podívat do obličeje, protože kvůli předešlé rychlosti jsem to nestihla. No tak to si ze mě děláte strom to teď vážně přede mnou stojí princ Temného hvozdu?! Kdy a jak se sem stihl dostat?! Na tyto myšlenky ale nebyl čas protože než se stihl Hraničář vzpamatovat a zabránit krveprolití, ke kterému mohlo dojít se ozval hlas, který přicházel od jedné budovy nedaleko od nás „Okamžitě ji pusť nebo se ti do těla zabodne šíp," řekla výhružně stála vzpřímeně a v rukou svírala luk, který jsem jí kdysi darovala aby se mohla naučit s více zbraněmi. Její hlas taktéž způsobil zaražení prince přede mnou a to samé hraničáře co se už stihl postavit. „Arwen co to děláš?" zeptal se s obavami Hraničář ženy svírající luk „Polož ho ještě si ublížíš," pokračoval a jeho věta mi dala jasně najevo že o její minulosti ještě neví. Ovšem ona na to nereagovala a dále mířila na osobu co mě probodávala pohledem. „První on," řekla a lukem ukázala na prince, jenže ten se odmítal jakkoliv pohnout. „Posuit incurvandum nos facere pacem cum eo de," řekla jsem jejím směrem „quid faciam tibi quod et te occidere eum," řekla a sklopila luk dolů. Oba dva muži v naší přítomnosti nevěděli jakým jazykem to nyní mluvíme taktéž ani nevěděli o čem se to bavíme. „Teď je řada na tobě," řekla jsem princi přede mnou a ten i přes jeho nedůvěřivý pohled odstoupil. A protože jsem měla volnou cestu vydala jsem se k osobě co mi tak dlouho scházela, ale kvůli jejímu bezpečí jsem jí musela opustit. „Et vos desiderabat," řekla jsem jí „Tu quoque me," odpověděla a než jsem se vůbec nadála byla jsem v jejím pevném obětí. Poté co jsem se ale otočily nám oběma došlo že bude hodně co vysvětlovat při pohledu na oba muže se zmatenými pohledy.
....................................................................................................................................................................................
Překlady vět:
Posuit incurvandum nos facere pacem cum eo de - Polož ten luk vyřešíme to s ním v klidu
quid faciam tibi quod et te occidere eum - Udělá ti něco a zabiju ho
Et vos desiderabat - Chyběla jsi mi
Tu quoque me - Ty mě taky
....................................................................................................................................................................................
ČTEŠ
Lord Of The Rings
FantasyÚryvek z kapitoly pro představu :D Je mi strašně blbé říct, že nevím co to bylo za rasu ta osoba před námi, ale za to vám povím že má společnice umírala smíchy po její vyřčené větě ve stylu „Tak už sakra chcípni ty osminohý mutante,"
