Lord Of The Rings

Kapitola dvacátá

Tak dobře abychom si to ujasnili právě teď jsem na cestě k placu, na kterém se máme sejít. Kdo všechno tam bude mi známo není, a tak mohu pouze očekávat nejrůznější tváře a osoby různých národností. Ovšem nad tím jsem dlouho nemohla přemýšlet, jelikož jsem po cestě potkala Arwen co si zrovna dávala ostří do pochvy, kterou měla umístněnou na zádech. „Pořád to stejné ostří," podotkla jsem s úsměvem a kývla směrem k jejím zádům. „Mám s ním až moc vzpomínek," „A jak se tak dívám ty máš taky pořád to samé," dopověděla taktéž s úsměvem a popadla svou hůl. Pro ty kteří si myslí že to je nějaká baba nad hrobem, tak ne. A buďte rádi že vás neslyší. 

„Cizinci z dalekých zemí, staří přátelé byly jste povoláni abyste odpověděli na hrozbu Mordoru," „Středozem stojí na prahu zkázy a nikdo jí neunikne. Buď se sjednotíte, nebo padnete," „Veškerá plemena spojuje jeden osud ," a přesně s tímto zahájil Elrond  svou řeč přede všemi. „Předlož prsten Frodo," pokračoval a pohlédl na hobita sedící na jedné z mnoha židlí zde. Odpovědí mu byla jednoduchá akce hobita co se zvedl ze svého místa a vydal se k podstavci či menšímu stolku, záleží co preferujete a tam prsten položil. „Musím říct že tohle bylo dramatické," ozvalo se vedle mě a já se tak otočila za hlasem. „Souhlasím," řekla jsem a zasekla se při pohledu do těch hnědých očí co jsem neviděla pěkně dlouho. „Blake!" vykřikla jsem a objala ji „Taky tě zase ráda vidím Ruby," odpověděla mi se smíchem a objetí mi opětovala. „Co tady děláš? A hlavně kdy jsi se tady dostala?" zasypala jsem jí otázkami, když jsme se od sebe odtáhly „Přijela spolu s Gimlim," odpověděl mi jiný hlas a já poznala že to byla poslední z naší trojíce. „Blake," „Mer," pozdravili se obě a vyměnily si krátké obětí „Chyběla si jí," řekla elfka co stála vedle mě, směrem k trpaslici co se pouze ušklíbla „Já chybím vždy všem a všude," no a přesně po tomto jsme se všechny rozesmály.

Z našeho rozhovoru nás ale vyrušil rozruch co se udál na placku. „..... musíme ho použít," pronesl jeden, řekla bych lidí. „A to je co za bloncku?" zeptala jsem se obou žen po mém boku, jelikož mi bylo jasné že toho ví více než já. „Boromir. Jeho otec je správcem trůnu Gondoru," opověděla mi jedna z nich a já pouze pokývala hlavou a dále poslouchala jejich rozhovor. „Léta už můj otec, správce Gondoru odráží mordorská vojska. Vaše země jsou ještě v bezpečí, díky krvi našeho lidu," „Vezměme zbraň nepřítele a dejme ji Gondoru," dokončil svůj proslov s takovým nadšením, které jsem dlouho neviděla, ovšem zkazil mu to Aragorn. „Neovládneš ji, nikdo z nás. Prsten plní jen Sauronovu vůli, má jediného pána," pronesl to s takovou lehkostí a šlo vidět že se nechce pouštět do konfliktu, to se ovšem nedalo říct o Boromirovi a tak se strhla menší rozepře mezi tím, kdo kam patří a jak to tedy bude.

Shrnu vám to jednoduše, protože jinak by jsme tady byly na dlouho. Takže ve zkratce Gimli si zničil sekeru, při pokusu rozbít prsten, strhla se hádka o tom že do mordoru se není možné dostat a teď se Frodo rozhodl že bude hrdina a odnese prsten. Jo to je tak nějak všechno. Nyní jsme byly svědky toho jak se do společenstva přidávají další členové a to byl pro nás něco jako signál si nasadit naše kápě a připravit se na náš příchod. Přesně ve chvíli, kdy Elrond pronesl  „Budiž jste společenstvo prstenu," jsme se rozešli k placu, aby na nás byl dobrý pohled. „A abych nezapomněl bude vás doprovázet  civitas tenebris lumen ruby nebo také jinak známé společenstvo temné záře rubínu," dořekl a pokynul našim směrem. No co dodat dramatická situace skončila přesně ve chvíli, kdy jeden z hobitů pronesl „Bezva! A kam se půjde?"

Nyní jsme se nacházely každý někde jinde a připravovali se na naši dlouhou cestu. Mě, Mer i Blake bylo jasné že tuto výpravu nemusíme přežít, ale i tak jsme hodlaly položit naše životy v naději záchrany Středozemě. Zrovna když jsem čekala na ostatní a hrála si s jednou z mých dýk v ruce, se mi za zády ozval hlas „Postarej se mi o ni," nemusela jsem se ani otáčet abych poznala že jde o otce Meridiem a tak jsem polohlasem odpověděla „Nedovolím aby se jí nebo Blake něco stalo," byla to stručná vzato pevná odpověď a šlo cítit že to myslím smrtelně vážně „Děkuji," řekl když jsem se k němu otočila a zvedla svůj pohled, odpovědí mu bylo však pouhé kývnutí a následný příchod ostatních.

„Ten, který nese prsten, se vydává na pouť k Hoře osudu," „Na vás, kdo putuje s ním není vložena žádná přísaha ani závazek jít dál, než chcete," „Šťastnou cestu. Držte se svého záměru," „Kéž s vámi jde požehnání elfů a lidí a všech svobodných národů," pronesl elf před námi několik vět ohledně naší budoucnosti a hned na to se ozval čaroděj, který stál na boku naší skupinky. „Společenstva čekají na toho, jenž nese prsten," pronesl a pokynul mu, aby vyšel jako první z brány. My kteří jsme byly kousek od něj jsme mohl zaslechnout jak se ještě ptá, kterým směrem vlastně mordor je, ale to bylo pochopitelné.

Musím říct že mi dědice Gondorského trůnu bylo líto, když nemohl zahlédnout Arwen v davu lidí co se přišly rozloučit, ale o to lepší bude až zjistí že s nimi cestujeme všechny tři. Asi jste mě nepochopily co? Jednoduše jsme si po celou dobu nesundaly kápě a ani nepromluvili nahlas a tak bylo v celku vtipné, když jsme zastavili kvůli odpočinku a Boromir vykřikl že s někým, komu ještě neviděl do tváře cestovat nebude. „A co ti brání v odchodu," pronesla jsem a shodila kápi ze své hlavy „Nikdo tě tady nedrží," pokračovala Blake a udělala to samé „Když nás bude o jednoho méně, zbyde více jídla a vody," dokončila to Mer s pokrčením ramen a sundala si kápi jako poslední a musím říct že ty pohledy stály za to.