Cesty není zpět. FF Moon, Vitaa, Mattem, Dejzr

Vzpomínka bolí

Když jsem měla zabaleno aspoň pár věcí co vím že nepoužiju tak jsem dala tašku do rohu místnosti. "Piper neříkal jsem ti ať dojdeš s košem" zakřičel na mě Adam. Piper udělej tohle, dej to támhle, zbal si, úkliď ten pokoj, vynes koš a tohle pořád dokola, někdy mám chuť toho Adama zabít ale nemůžu. Sešla jsem dolů vzala jsem koš a hodila ho do popelnice co je před domem. Vůbec jsem se na něho nepodívala a šla jsem zpět do pokoje kde jsem si dala sluchátka a přestala vnímat okolní svět. Maty ten je někde venku a máma jela nakoupit, všechno tady dělám já když nejsou ti dva doma. Z přemýšlení mě vyvedl Adam když mi poklepal na rameno. "Co chceš" řekla jsem hnusným hlasem a sundala si jedno sluchátko. "Jen že válet se v posteli není zrovna nejlepší nápad když já tady vše dělám" řekl arogantním hlasem, nechtěla jsem křičet ale tady to už jinak nešlo. "Ty že tady děláš vše?!" zakřičela jsem tak že to museli slyšet i sousedi. "Ano vše tady dělám já a ty se jen válíš v posteli" řekl a to jsem nedala a musela si k němu stoupnout, nevýhoda je že je vyšší než já a to o dost. "Ty tady nic neděláš, jediná tvá práce je řvát na mě abych vše udělala takže tady ze sebe nedělej chudinku" řekla jsem tak že mi přiletěla jedna facka a s tím odešel. "Srab jeden" řekla jsem si pro sebe. Lehla jsem si na postel a přestala vše vnímat a jen byla ve svých myšlenkách. "Jsi v pohodě?" přišel do pokoje Maty a já byla ráda za jeho přítomnost. "Myslíš že jsem?" zvedla jsem hlavu aby viděl ten obtisk na mé tváři. Oči mě strašně pálili od slz. Sedl si vedle mě a objal mě. V tu ránu se otevřeli dveře a v nich stál Adam s mámou. "Zlatíčko, proč pláčeš" sedla si vedle mě a já se pustila Matyho a objala ji. Nemohla jsem jí to říct, byla by smutná a já chci aby byla šťastná. "Jen mi to tady bude chybět, vzpomínala jsem na vše co jsme tady zažily" řekla jsem a lehce se usmála. "Dobře, my jdeme s Adamem se projít" pustila se mě a odešla. Lehla jsem si na postel a koukala na svůj bílí strop na kterém bylo pár barevných fleků. --- "Ne Emo neházej s tím slizem, bude všude na zdech" řekla jsem a obě jsme se začaly smát. ---. Byla to sranda, sliz byl všude a máma byla taky pěkně na nervy. Bude mi to chybět. "Proč se na ten strop směješ" řekne Maty a lehne si vedle mě. "Jen jsem si vzpomněla na jednu vzpomínku s tím stropem spojenou" řekla jsem a zase se zasmála. "Jakou" chvíli přemýšlím jestli ji mám říct ale nakonec řeknu. Taky se smál. "Já být tvou mámou tak tě zabiju" řekne a rychle se posadí. Sedla jsem si vedle něho. Jsem s Matym opravdu ráda ale nevím jestli bych chtěla s ním vztah. S Vitou s tim nejsem už od včerejška jen kvůli tomu že mě podvedl. Byla jsem smutná ale s Matym to hned přešlo. "Půjdu ještě s kamarády ven" řekl a odešel. Hned jak odešel jsem začala chodit po místnosti. Přešla jsem k poličce kde mám fotku jak já a Ema jsme na naší zahradě když nám bylo 5 let. Vedle té fotky byli i některé menší výrobky co jsme spolu vyrobily. Všechny jsem po jednom brala a vzpomínala. --- "Já chci taky to srdíčko" křičela Ema. "Máš smůlu je jen jedno" řekla jsem a držela ho u sebe. "Holky udělám ho na dvě půlky abyste měla každá půlku" řekla a vzala si ode mne to srdíčko. --- Krásná to vzpomínka. Bohužel teď budu muset začít nový život.....

Bum další díl tady máte. Díl měl být už včera ale oslavili jsme moje narozeniny tak jsem to nestihla dopsat. Doufám že všichni přežívat karanténu v pohodě. Ve škole mám úkolů nad hlavu a nestíhám vůbec nic jiného ale na tenhle příběh budu mít vždy čas.