Cesty není zpět. FF Moon, Vitaa, Mattem, Dejzr

Změna je život

Přiběhla jsem k domu mé kamarádky. "Ahoj Emo" řekla jsem a ona mě hned objala. Vešly jsme dovnitř a já se posadila na pohovku, mezitím Ema dělala nějaké pití. "Co potřebuješ že si za mnou přišla" řekla a dosedla na pohovku. "To nemůžu jen tak přijít a popovídat si se svou kamarádkou" řeknu docela nervózně a doufám že si toho nevšimla. Povídaly jsme si celý ale pak jsem stejně musela jít do toho domu.

Pohled Matyho

"Co jsem to udělal, ano líbí se mi ale v tu chvíli mi nedošlo že má přítele" řekl jsem Honzovi se kterým jsem volal. "Maty jediný co ti můžu říct tak je že si to podělal, prostě počkej a uvidíš" řekl v klidu a kdyby nebyl na druhé straně města tak mu jednu vrazím. "Asi máš pravdu promiň musím jít" řekl jsem a ukončil hovor. Buď domu přišli táta s Kačkou nebo Piper. "Ahoj tati" pozdravil jsem ho, chtěl jsem aby to byla Piper ale místo toho to je táta. "Taky tě zdravím synku" tohle mi nikdy neřekl. "Tati stalo se něco" ptám se hned zvědavě. "Až přijde Kačka a Piper tak si promluvíme. Odešel jsem do pokoje. Kde jen může Piper být, chtěl jsem jí zavolat ale nikdy jsem to neudělal. "Maty pojď dolů" uslyšel jsem tátu, takže to znamená že je Piper doma. Rychle jsem seběhl dolů do kuchyně. Stálá tam, je tak pěkná i když má trochu červené oči od pláče. "Sedni si" řekne Kačka a já jí poslechnu.

Pohled Piper

Nemohla jsem se na něho ani podívat. Koukal na mě smutně ale teď musím myslet hlavně na to co nám chce máma s Adamem říct. "Budeme se stěhovat" řekne Adam. Sedla jsem si vedle mamky na gauč a nevěříčně koukala. To snad není možné zase se musíme stěhovat. "Kam" řekla jsem a nechtěla tomu uvěřit. Máma moc dobře ví že stěhování nesnáším, za celý život jsme se stěhovaly 5x. Pokaždé to byli do jiné části Prahy a jednou ze San Francisca do Prahy. "Do Trutnova" (pozn. autorky u Trutnova mám dědu takže nějak vím jak to tam vypadá). Až takovou dálku, to si ze mě dělá srandu. "Kam přesně" řekne Maty a já se na něho divně podívám. "Poříčí, střední škola tam není zas tak blízko ale je to tam pěkné" řekne Adam, vůbec mu nechci věřit. Nic na to neřeknu a odejdu do pokoje kde se podívám jak to tam vypadá. "Dále" řeknu hned jak uslyším někoho ťukat. Naštěstí to byla máma. "Bude se ti tam líbit, je to něco jak vesnice  takže budeme mít klid od velkoměsta a výhoda je že hned před barákem budeme mít řeku Úpu takže kdykoliv v létě tam budeš moc jít" řekne s nadějí v hlase. Hodím na ní otrávený výraz. Pochopí a odejde pryč. Vezmu telefon, musím to zavolat Emě. "Stěhuju se" řeknu hned jak poznám že hovor vzala. "Kam" řekne a trochu se zasměje protože ví že jsme se stěhovaly jen po Praze takže asi nemá strach. "Trutnov Poříčí" řeknu a slyším jak nedýchá. "T-tak daleko" řekne a já kladně odpovím. "Budeš mi chybět" řekne a trochu popotáhne. Půl hodiny jsme to řešili. "Piper začni balit za týden odjíždíme" zakřičí na mě Adam, chci mu na to něco říct ale radši jsem ticho nechci dělat zbytečné hádky.

Tak po dlouhé době další kapitola. Doufám že jste dostali vše co jste si přáli protože já ne.

Jinak chci vám ještě poděkovat za skoro 900 přečtení, jste neuvěřitelní. Tenhle příběh jsem chtěla přestat psát ale když vidím takovou aktivitu tak vám to nemůžu udělat.

Předem vám přeju šťastný nový rok protože nevím jestli budu mít ještě čas vydat do té doby kapitolu. Budeme hlídat synovce a ještě mám úkoly do školy takže snad aspoň nějakou tu krátkou stihnu.