POMOC! [SHORT STORY] {Taekook}

ZACHRÁNCE

》Opraveno《
Kdybych přehlédla nějaké chyby nebo se vám něco nezdálo tak prosím dejte vědět.

Tae kráčel lesem, v třesoucísích se  rukách svíral svou pistoli. Byl strachy bez sebe. Bál se že ho najdou nebo, že narazí na zombie. Ne že by se bál, že by ho pokousali. Z toho strach neměl. Jak by také mohl, když se mu už jeden kousanec na jeho těle vyjímal. A právě proto ho chtěli lidé, před kterými utíkal. Chtěli ho celého zkoumat, dělali by různé testy a pokusy a to on nechtěl nepřežil by to a kdo by taky chtěl, být něčí pokusná krysa. Byl rád že to Jungkook nespatřil. Nevěřil by mu a nejspíš by ho na místě zabil.

Kráčel dál lesem s pocitem že ho někdo sleduje. Neustále se rozhlížel, bohužel  nic neviděl. Nejspíš už začínal blouznit. Takhle  putoval asi 2 dny, dokud mu nezačali docházet zásoby. Musel je někde doplnit. Když už konečně vyšel z lesa tak se mu ihned podařilo narazit na pár let opuštěnou benzinu. Okolo stále stála opuštěná auta, kteří lidé v panice opustili nebo se k nim už zpátky nedostali.

Pomalu se vplížil dovnitř hlavním vchodem a krčil se kdyby tam náhodou někdo byl. Prošel celou benzinou, ale po nikom ani stopa. Vydechnul, vzal si svůj poloprázdný batoh a začal si nabírat věci. Bral prošlou vodu, kterou si však může převařit. Než stihl nabrat nějaké konzervy uslyšel zvuk motorů a následné skřípání brzd. V okamžiku mu došlo že má společnost. Auta zastavila hned před benzinou.  Rychle zapl batoh a jen tak tak se skryl za regály, uslyšel hlasy. ,,Tady doplníme zásoby a pak budeme dál pátrat po tom klukovi, musíme ho najít. Potřebujeme ho!" Byli to muži. Byli to oni.

Tae pevně svíral zbraň v ruce, srdce se mu rozbušilo a začal se třást strachy. Pot mu stékal po čele, odkud přešel na líce, bradu q nakonec skončil na límci jeho oblečení.

Když se začali blížit ke vchodu věděl že ho dostanou. Nemělo cenu se bránit, bylo jich asi kolem deseti. Je mu jasné, že se sám nebrání. Začali mu stékat slzy, když pomyslel na to co s ním udělají až ho dostanou. Vlastně na to ani nechtěl pomýšlet, ale nemohl si pomoci. Nechtěl aby ho dostali. Vešli do vnitř. Jeden z nich co vypadal jako vůdce křikl,,Prohledejte to tu a vše co se hodí berte!" Tae se rozhlédnul, aby našel lepší místo na úkryt. Jakmile se však  pohnul omylem do drcnul do plechovky, která začala padat na zem. V Taem hrklo a strnul na místě.

Avšak než stihla plechovka dopadnout na zem ruka ji zachytila. Tae pohlédl na ruku jenž svírala kus plechu a pohledem vyjel až na hlavu dotyčné osoby. Do tváře mu však díky roušce a kapuci neviděl. Zahalená osoba plechovku opatrně položila na zem a chytla ho za ruku a přiložila si ukazováček k ústům na náznak toho, že má být ticho. Tae jen přikývl a onen muž ho začal tahat k zadnímu východu tak aby je nikdo nespatřil. Jen co byli venku stisknul mu ruku silněji a začal utíkat do lesa s Taem za zády.

Běželi asi pět minut a Tae už nemohl. ,,Počkej, já u-už ne-nemůžu" snažil se popadnout dech. Osoba se zastavila a Taeho pustila . Když už se konečně jeho dech krapet uklidnil, vzpřímil se a zeptal se osoby, která k němu byla zády. ,,Kdo jsi?". Osoba si sundala kapuci a pak roušku. Pomalu se otočila.

Taemu se rozzářila očka. ,,J-Jungkooku?" ,, Ano to jsem já" řekl otráveně Kook. A Taehyungův výraz zase sklesl. Nechápal proč je takový. Bylo na Jungkookovi vidět že ho nemá rád. Tak proč mu už 2x pomohl a zachránil život. Ještě chvíli se koukali do očí a poté se Jungkook otočil a rozhlédl kolem.
,,Musíme si najít nějaké místo, kde přečkáme noc. Začíná se stmívat. A po stmívání je to tu velmi nebezpečné" Pověděl Jungkook a rozešel se pryč. Tae si jenom povzdechl, ale i přesto Jungkooka následoval.

●●●●●●●

Po dlouhém a únavném chození došli k nějaké chatě na kraji lesa. Jungkook to celé obhlédl. Vše se zdálo být v pořádku. Chtěl tedy vejít, ale dveře byly nejspíše zamčené tak je vykopl. Ihned tasil zbraň a zamířil do vnitř. Tae zopakoval to samé a následoval též. Všude se povaloval jen prach a samá špína, ale neměli na vybranou. Už byla noc a v noci nemohli nikde cestovat. Byla tu skříň, jeden stůl se třemi židlemi a v rohu jedna stará, zkroucená a nejspíše i plesnivá matrace. Jungkook složil zbraň, zavřel a zabednil pořádně dveře.
,,Tady zůstaneme" s tím se posadil na jednu z židlí. Tae tam pořád jenom stál a pozoroval ho.

Jungkook na sobě ucítil něčí pohled a tak se na Taeho otočil. ,,Budeš tam jen tak stát nebo si půjdeš lehnout. Budu mít hlídku první,  tak se vyspi" řekl Jungkook plně bez emocí. Tae zamrkal a trochu poskočil z náhlého projevu. Pomalu se rozešel k matraci sebral kus látky co ležela opodál a přehodil ji přes matraci, na které zda se bude dnes spát. Složil si své věci a opatrně se položil. Ještě jednou se podíval na Jungkooka, a když zjistil, že už  něco dělá a jeho si ho nevšímá otočil se směrem ke zdi a začal usínat.

Jungkook seděl na židli a zkoumal v mapě cesty kudy se vydat dále. Když tu náhle slyšel vzlyk. Přestal s tím co dělal a podíval se na Taeho, který byl k němu zády. Vypadal že spí a tak si myslel že se mu to jenom zdálo. Chtěl si vzít zase mapu když v tom to uslyšel znova. Vstal ze židle a přešel k Taemu. Sklonil se k němu a pořádně si ho prohlédl. Zrychleně dýchal, klepal se a po tvářích mu stékali slzy. Nejspíš se mu zase něco zdálo. Pomyslel si Jungkook.

Opatrně s ním zatřásl. ,,Tae." Nic se však nedělo. Začal se klepat ještě více. Zatřásl s ním o trochu víc a silněji ,,Taehyungu!" to už ho probralo, vymrštil se do sedu a vrhnul se Jungkookovi kolem krku. Snažil se upokojit svůj dech a plakal Jungookovi do trička. Ten byl jen vykulený a nic nedělal, po chvilce mu však také obmotal ruce kolem pasu a přitiskl k sobě více.

Když to vypadalo, že se Tae uklidnil, Jungkook ho od sebe odtahl a zjistil že usnul. Položil ho zpátky a chtěl se zvednou. Tae ho však chytil za zápěstí s vyděšeným pohledem. Jungkook se otočil a zvedl jedno obočí. ,,Prosí-ím... lehni si ke mě." Špitnul Tae a zčervenal. Jungkook na něj nějakou chvíli jen koukal s neutrálním výrazem v obličeji. Ale po chvilce když se díval do Taeho uplakaných očí mu výraz změkl, přikývl a povzdechl si ,,Dobře" Taemu se rozjasnila očka a posunul se, aby měl Jungkook dostatek místa na to se položit vedle něj. ,,D-děkuji" Jungkook si lehl na záda a Tae na bok zády k němu.

Po nějaké době se zase začal třást avšak nyní kvůli chladu, který se dostával dovnitř netěsnícími okny.  Však už byl taky podzim, nebylo nejtepleji. Jungkook si toho nevšiml, až pak zaslechl cvakání zubů. Otočil hlavu a viděl Taeho. ,,Tae?" Ten se pomaličku otočil a podíval se Jungkookovi do očí ,,Hm" odpověděl. ,,Jestli ti je zima tak pojď ke mě blíž ať se zahřeješ. Nechci poslouchat to cvakání zubů." Tae zase zčervenal a přikývl. Váhavě se k němu přišoupnul a pomalu přitulil. ,,D-dobrou noc Kookie" Jungkook byl překvapený z toho jak ho nazval. Tak mu naposledy říkala jeho maminka.

Tae byl rád že mu Kookie vyhověl. Bál se spát sám, míval noční můry. Co ovšem Tae nevěděl bylo to, že Kook už od doby co ho poprvé zachránil k němu pokaždé v noci chodil a spával s ním v posteli, utěšoval ho a zároveň udržoval v teple. Jak by si to také mohl pamatovat kdykoli se probudil byl tam sám. Tae po chvilce už krásně oddychoval.

Když si byl Jungkook jist že už spí opatrně si ho k sobě ještě víc natiskl a hlavu mu položil na svoji hruď tak aby se neprobudil a obejmul ho. Pohladil ho po šedivě jemných vláskách. Dal mu jemnou pusu do vlasů a pošeptal ,,Dobrou noc TaeTae".

Pro ty co už četly: rozdělila jsem první kapitolku na dvě, protože byla moc dlouhá od těch ostatních.
:)

Přeji hezký den