POMOC! [SHORT STORY] {Taekook}

VOLBA

》Opraveno《
Kdybych přehlédla nějaké chyby nebo se vám něco nezdálo tak prosím dejte vědět

,,Takže, je to jenom na tobě synu. Půjdeš se mnou a to dobrovolně a nebo chceš, aby se tady tomu tvému kamarádíčkovi mohlo něco úplnou náhodou přihodit?. Třeba by mohli mít tady naši přátelé večeři " zasmál se a ukázal na mříže, za kterými stáli hladový zombie jenž se snažili krz mříže dostat. Protahovali ruce přes mezery a hladově na ně zírali a vydávali chrčení a chtěli se dostat k živému masu a teplému masu.

Jungkook seděl přivázaný k židli a měl zacpanou pusu, aby nemohl mluvit. Jen tiše musel pozorovat situaci před sebou.

Tae mířil svojí zbraní na muže, který je unesl, nazývaný taktéž jako jeho otec a bodyguardi onoho muže zase mířili na Jungkooka.

,,Dobře, půjdu s tebou... Ale! Slib mi, že mu nic neuděláte.!!" Rozkázal Tae a vzdal se zbraně, kterou v zápětí odhodil.

,,Neboj se, nic se mu nestane, když budete oba dva poslušní." Vzkázal jim usmívají se muž, jehož úsměv nevěstil nic dobrého.

,,Neboj se." Vzkázal mu Tae a pohled stočil na Kookieho, který se zmohl jen na záporné kývání hlavy a slzy mu stékali po napuchlých tvářích.

Tae se na něj smutně usmál a přešel k němu. Položil mu svoje dlaně na tváře a setřel mu slzy. Bylo to poprvé co ho viděl plakat.

,,Neboj se Kookie, budu v pořádku a ty taky. Nehledej mě prosím." Poté ho políbil na tvář a přešel k muži.

Ten se na Kooka zlomyslně ušklíbl, chytil Taeho kolem ramen a vedl ho ven z místnosti.

Jungkook se začal zmítat na židli. Chtěl křičet, ale nemohl. Musel se dívat jak jediná osoba, kterou má více než rád, mu mizí přímo před očima. Poslední však co ucítil byla příšerná bolest na hrudi a pak už jenom tma.

●●●●●●●

,,Ne...Prosím!....NEOPOUŠTĚJ MĚ TAE!!!"

S tímhle se Kook probudil ze své každodenní noční můry.

Celý zadýchaný a upocený se posadil na matraci, ve které tuto noc přespával. Otřel si pod z čela a natáhl se pro vodu, která ležela opodál. Otevřel láhev, napil se a trochu vody si nalil do dlaně, aby si mohl opláchnout obličej.

Od události kdy je sebrali na motelu uběhlo už několik měsíců.

Už ani nepočítá jak je to dlouho co ho Tae opustil.

Věděl že to udělal kvůli němu, aby ho ochránil a aby mohl žít dál. Ale k čemu to bylo, když důvod svého žití mu sebrali.

Když Taeho otec zjistil, že má Tae pro Kooka city tak toho taky ihned využil, jelikož to s ním nešlo po dobrém.

Od té doby se nemůže zbavit svých nočních můr, kdy ho Tae pokaždé opustí a nikdy se nevrátí. Mnohdy kvůli nim ani nespí.

Již těch několik zmíněných měsíců se ho snažil najít. Avšak pokaždé když už se zdálo, že ho má skoro na dosah se to pokazilo a on musel začít od začátku.

Trápil se. Tak strašně moc.

Trápil se kvůli tomu, že ho nemůže mít u sebe, že neví co se s ním děje. Vlastně ani nevěděl jestli je vůbec ještě naživu. Ale neztrácel naději. Nesměl. V hlouby jeho duši se modlil za všechno, aby stále byl.

Protože on byl poslední důvod, pro co by měl žít. A kdyby byla i malinká možnost, že žije a on to vzdal, nikdy by si to neodpustil.

Tae ho dokázal obměkčit, ale když ho teď už nemá u sebe, nemá s nikým slitování.

,,Si v pohodě?" Zeptal se ho chlapec, který zrovna přišel z hlídky.

Ano, mezitím si našel i společnost, ale ne ledajakou.

,,J-jo jsem v pohodě" odpověděl ztěžka Kook a polk knedlík co mu ležel v krku.

,,Další noční můra?" Vyzvídal dál.

Kook si povzdechl a pomalu se opřel o zeď ,,Jako vždy" .

Chlapec k němu přišel blíže, aby si mohl kliknout a položil mu ruku na rameno. ,, Najdeme ho neboj se, tvůj bratr se snaží najít veškeré informace.... Přeci jen už ho jednou ven dostal."

Kook zvedl hlavu a pověděl ,,To sice ano, ale to tam pracoval a teď nevíme nic" sklesl mu výraz v obličeji.

,,Ale ano. Zatím co si tu spal jsme na něco přišli." Odvětil starší s mírným úsměvem, kterým se snažil utěšit mladšího.

,,Na co?" Vyhrkl Kook a urychleně se narovnal.

,,Víme kam a kdy ho budou převážet."

,,Opravdu?" Nemohl Kook uvěřit, po nekonečném hledání ho zase konečně uvidí. Jeho milovaného. I když o tom Tae neví. Nestihl mu to říci a doufá, že ještě dostane tu možnost.

,,Ano Kooku, jdeme si pro mého brášku" uchechtl se Taeho bratr.

,,A kde je vůbec Namjoon?" Dohledával se Kookie svého bratra.

Ano. Mezi těmi dlouhými bezúspěšnými měsíci se přeci jen něco povedlo.

Našel Taeho bratra. Setkání nebylo zrovna příjemné, jelikož byl Jungkook na pokraji smrti.

Poté co od Jungkooka Taeho odvedli ho zastřelili, nebo aspoň si to mysleli. Střelili ho do hrudi avšak pro jeho štěstí minuli srdce. Poté ho vyhodili po cestě a nechali ho na ulici kde ho našel Jin.

Jin ho ošetřil a vzal k sobě do úkrytu.

Tam zjistil, že zraněný chlapec je vlastně bratr jeho milovaného přítele.

Chvíli trvalo než Kook začal oboum důvěřovat. I když se jednalo o jeho bratra.

Když se sblížili více podělil se s jeho plánem. Pověděl jim o jeho milovaném Taem.

To hned následoval další šok, když se zjistilo, že je to pro změnu zase bratr zmiňovaného Jina.

,,Je ještě na průzkumu a vymýšlí plán." Vzdělil mu Jin.

,,Dobře děkuji, Jin hyung" usmál se Kook.

,,A ty se ještě prospi, poslední dobou vůbec nespíš." Přikázal mu starší. A začal připravovat věci na cestu.

,,Víš že nemůžu. A když už usnu zase se hned probudím. Dokud nebudu vědět že je v bezpečí tak nikdy nebudu mít klidné spaní." Objasnil Kook a začal mu pomáhat.

Jin si jenom povzdechl ,,Jak myslíš".

,,Jste připravený?" Optal se Namjoon, který zrovna vešel do dveří, aby zjistil jestli nastal čas vyrazit.

,,Ano" odpověděli oba naráz.

,,Tak jdeme musíme to stihnou do večera."

,,Jdu si pro tebe, Lásko" řekl si pro sebe Kook. Pevně sevřel svoji zbraň a vyšel z pororozpadlé chatrče.

Tak dneska ještě jedna .

:)

Takže kdyžtak dobrou noc.