POMOC! [SHORT STORY] {Taekook}

VESNICE

Jin s Joonem odešli pro nějaké zásoby.

Nechali ty dva, ať jsou chvíli spolu.

Oba byli velmi šťastní, že si Tae zase vzpomněl a že ho má Kook zpátky.

Kráčeli si zrovna lesem. Šli vedle sebe, v rukou svíraly jejich zbraně a pečlivě se rozhlíželi po okolí.

,,Jsem rád, že jsi se zjevil v tom lese" prolomil ticho mezi nimi Joon a usmál se na Jina.

,,Měl jsem špatný pocit, když jste odešli. Takže jsem se vás rozhodl pronásledovat." Odpověděl mu Jin.

,,Ještě že tak, jinak by asi bylo po nás." Uchechtl se Joon a dál pokračovali v cestě do menší vesničky, kterou spatřili když se včera vraceli.

_______

Po nějaké době vyšli na malé cestičce a mohli tak spatřit pod jejím kopcem již zmiňovanou vesnici.

Měli na ní krásný rozhled a tak to mohli krásně obhlédnout z vrchu, než se do ní vydají.

Vesnička nebyla nijak velká, ale ani nijak malá. Už z dálky zahlédli několik obchůdků, do kterých se určitě podívají. Neviděli že by se něco dole hýbalo. Jakoby tam nikdo nebyl. Ale taky se mohli mýlit.

Když to opravdu vypadalo, že tam opravdu nikdo není. Jak živé tak i mrtvé. Ještě chvíli se rozhlíželi než se vrátili zpět na cestičku a rozhodli se sejít dolů.

Ovšem po chvilce z cesty raději sešli, aby nebyli hned na ráně.

Seběhli menší kopeček a objevili se mezi maličkými baráčky. Ihned se za ně schovali a zase se začali rozhlížet.

Připravili si zbraně a pomalu vyšli do ulic.  Snažili se držet u sebe a nebýt co nejvíce na očích.

Bylo to opravdu divné. Ani potom co prošli pár ulicemi, aby byli blíže obchodu kam měli namířeno nepotkali ani jednoho zombieho. Bylo to opravdu zvláštní.

Nezdálo se jim to. Nejradši by se sebrali a zmizeli, ale potřebovali jídlo a široko daleko nic není. Tedy alespoň ne něco o čem by věděli.

Pomalu, ale jistě se přibližovali. Bylo tu ticho. Až moc velké ticho. No nedalo se nic dělat.

Došli k budově, ke které potřebovali. Jin zůstal stát kousek od dveří a Joon se přiblížil k oknu. Krapet ho vyčistil, aby mohl nahlédnout dovnitř.

Jin se rozhlížel a pevné svíral svoji zbraň.
Koutkem oka viděl jak se něco mihlo v uličce vedle budovy. Ihned namířil zbraň.
,,Vypadá to že tam nikdo není. Pojď mi s tím pomoct." oznámil mu Joon až sebou Jin cuknul.

,,Měli by jsme co nejdříve vypadnout." Oznámil Jin. Byl nervózní. A to opravdu hodně. Avšak i přesto vše se Joonovi pomoct otevřít zatarasené dveře.

,,Jo máš pravdu taky se mi to nezdá" odsouhlasil Joon a konečně se jim podařilo odsunout věci od dveří.

Avšak dveře nešli pořád otevřít. A tak se je rozhodl Joon vykopnout.

Zrovna když se nachystal a vykopnul nohu ozval se výkřik.

,,NEEEE!!!" Avšak pozdě.

Joonova noha se ocitla na dveří a udělali to opravdu velký rámus.

Oba dva se ihned otočili za hlasem.

Spatřili drobného blond chlapce, který se na ně díval se strachem vepsaných v jeho hnědých očkách.

,,Kdo jsi?" Zeptal se Jin, který na něj mířil zbraní.

,,N-neměli jste to dělat" vysoukal ze sebe chlapec.

,,Co myslíš?" Optal se nechápavě Joon.

,,Ty dveře. Neměli jste se pokoušet je otevřít. Musíme zmizet. Hned." Vypouštěl ze sebe slova blonďák.

,,Pro-" Jin byl přerušený ránou, která se ozvala od dveří. A po ní následovali další a další.

Po chvíli uslyšeli už i skřeky a bylo jim jasné co měl chlapec na mysli.

V tom okamžiku se dveře rozletěli a ven se začali hrnout zombie.

,,Dělejte! Za mnou!!"zakřičel chlapec a už byl pryč. Jin s Joonem na nic nečekali a letěli za ním o život.

Zombie se za nimi hrnuli velkou rychlostí. Chlapec kličkoval mezi uličkami, aby se jim podařilo se zombiem ztratit.

Po chvilce už popadali dech. Už nemohli. Pořád běželi za blonďáčkem. Bylo jim jedno jestli je vede do nějaké pasti, protože teď jim šlo o život.

Při posledním zahnutím se však vše zvrtlo. Jakmile zatočili tak se naproti ním náhle vynořili další horda zombie. Nezbývalo jim nic než zaběhnout do slepé uličky. To byl jejich konec pomysleli si Jin s Joonem.

Chlapec však spatřil žebřík, který vedl na střechu budovy. Avšak nebyl u země. A vypadal, že se každou chvilku zhroutí.

,,Musíme vylézt nahoru honem! Dělejte!"

Joon na nic nečekali a Jina vysadil na žebřík. Potom ihned pomohl chlapci.

Zombie se přibližovali a Joon se rychle vyšvihl na žebřík už byl skoro v půlce, když se ozvalo zavrzání.

Žebřík se vytrhl ze zdi a i s Joonem se sesunul zpátky dolů, kde se to okamžitě zaplnilo zombie.

,,JOONE" zakřičel Jin a pak se ozvali výstřeli. To bylo poslední co Namjoon slyšel.

Tak. Zdravím všechny.

Jsem tu konečně s novou kapitolkou. Ano vím trvalo mi to dlouho 😅.

Ale opravdu jsem neměla čas. No nic.

Doufám že se vám líbí. Ignorujte prosím chyby a přeji vám dobrou noc.

💜💜💜