POMOC! [SHORT STORY] {Taekook}

VZPOMÍNKY 2/2

,,C-cože?.....Jak jako zmizel?!" Nevěřil a ani nechtěl věřit to co právě Kook slyšel.

Jeho srdce bilo jako splašené. V hlavě se mu odehrávalo tolik hrozných představ co se mohlo nebo můžeš ještě stát.

,,No prostě zmizel. Jeho věci tu nejsou. Tedy aspoň jeho zbraně ne." Odpověděl Joon.

,,A to jste si jako ničeho nevšimli nebo co?!.... CO JSTE CELOU DOBU DĚLALI!!!" Vybouchl Kook a snažil se popadnout dech.

,,Uklidni se hlavně jo..... V noci se probudil a říkal, že vezme hlídku a že si máme odpočinout. Ráno jsme se probudili a nikde nebyl. Jak jsme to asi mohli vědět. Huh?!." Odpověděl mu Jin, který na tom taky nebyl nejlépe.

Ovšem to Kooka nijak neuklidnilo. Naopak. Byl ještě víc vyděšenější. Než předtím.

,,J-já... Já musím ho najít. Co když narazí na otce... Už by jsme ho nenašli... Nebo.... nebo ho prostě někdo zabije?!!" Vyšiloval Kook. Flustrovaně si prohrábl vlasy a následně za ne zatahal.

Zrychleně dýchal a začal pobírat svoje věci. Musel ho najít. Odešel kvůli němu. Určitě. Neměl na něj tak včera vyjet. Jen mu to prostě ujelo.

Kluci se ani nenadáli a Kook už byl pryč. Chtěli ho zastavit, ale však věděli že by je neposlechl. Jeden z nich zůstal v Chatce, kdyby se náhodou vrátil a druhý vyrazil za Kookem. Ještě by provedl nějakou pitomost v tomhle stavu.

__________

,,Ach bože" povzdechl si beznadějně.

,,Měl jsem prostě počkat. Třeba se vrátil poté co jsem odešel. A teď... teď mu přidělávám další potíže. A Třeba se nevrátil a leží někde zraněný. Ale jak mu mám pomoct, když se ani nezorientuju v pitomém lese." Povídal si pro sebe.

Posadil se na pařez a začal se rozhlížet. Nepamatoval si odkud přišel. Byla ještě noc když se ho rozhodl jít najít.

A teď je nejspíš poledne podle slunce, které je jasně na obloze. Už nemohl. Všechno potřebné nechal v chatce a vzal si jenom zbraně. Měl žízeň. Avšak nenarazil ani na kapku vody.

Když si ovšem vzpomněl na jeho sny, zase se rychle probral a vyrazil dál.

__________

Kook šel nejrychleji jak mohl. Dokázal vypozorovat podle stop jakým se vydal směrem.

Joon ho dohnal hned po nějaké chvíli co odešel. Kook se však s ním nezabýval. Jediný kdo ho zajímal byl Tae.

,,Kookie no tak, dej si chvíli pauzu nebo sebou někde sekneš" Joon se snažil, aby si aspoň chvíli odpočinul. Hledá ho pomalu už věčnost. Blíží se večer.

Kook ho ovšem ignoroval a pokračoval v chůzi.

,,Sly-" Joon byl přerušen ohluchujíci ránou z pušky, která přidávala na hlasitosti kvůli ozvěně v hustém lese.

Kook se vyděšeně otočil na Joona a pohlédl mu do očí. Ten na něho také upíral svá kukadla.

Na nic nečekali a v mžiku sekundy se rozběhli. Nebyli si jisti odkud to šlo. Již kvůli zmíněné ozvěně.

Po chvilce se zastavili. byli potichu jako myšky zdá něco neuslyší.

Ani ne po minutě se ozvali další rány a křupání větviček jak někdo běží.