Hokejistka

Nemocnice

LISSA

Za deset minut jsme byli u nemocnice. Dva záchranáři vytáhli nosítka s Markem. Za nimi jsem vystoupila já. Přijeli k recepci. ,,Postřelený do pravého boku." Řekl jeden záchranář. Recepční zvedla hlavu. ,,Vše je připraveno. Pan doktor už je na cestě. Položte ho na operační sál a vy slečno, si sedněte do čekárny před sál." Řekla recepční a dál se věnovala papírům a dokumentům před sebou. Všichni rychle přešli na operační sál kde stál pan doktor. ,,Položte ho sem." Ukázal doktor na operační lůžko. Záchranáři ho položili na lůžko. ,,Děkuji vám." Řekla jsem když odcházeli. ,,Nemáte zač, je to naše práce zachraňovat životy." Odpověděl s úsměvem záchranář. ,,Jen si někdy říkám že vaše práce je nedoceněna. Nikdo neví co pro ně děláte, dokud to neokusí na vlastní kůži." ,,Kdyby byli všichni lidé jako vy slečno. Tak by bylo na světě lépe." Řekl záchranář a zmizel za rohem, ale ten mladší zůstal a sedl si ke mně. ,,Je to těžké, že ano. Čekat až ten koho máte ráda se probudí. Je těžké být bezmocná." ,,Ano, je to těžké vědět že mu teď nemohu pomoci." Odpověděla jsem a podívala se na záchranáře. Měl hnědé rozcuchané vlasy a hnědozelené oči. Byl poměrně mladý na záchranáře. ,,Vím jak se cítíte. Stalo se mi to podobné." Jeho oči najednou potemněli a jiskra v jeho očích zmizela. ,,Jsem Lissa můžete mi tykat." Řekla jsem mu. ,,Jsem Lukas, taky mi můžeš tykat." Podal mi ruku a já ji přijala. Poté jsem se podívala na dveře. Přes sklo jsem viděla jak doktor pobíhá kolem Marka a snaží se mu vytáhnout kulku z boku. ,,Lisso, nedívej se na to." Řekl Lukas a já odvrátila zrak a podívala se mu do očí. Po tváři mi stekly první neposedné slzy. Lukas mě opatrně objal kolem ramen. Tohle jsem potřebovala. Zastavila jsem slzy. Ne Lisso, teď musíš být silná. Za pět minut vyšel ze sálu doktor. ,,Pane doktore, jak to s ním vypadá?" Zeptala jsem se doktora. ,,Vypadá to dobře. Kulku jsme z boku odstranili, teď ho převezou do pokoje. Za chvíli by se měl probrat." Odpověděl doktor. ,,Děkuji." ,,Nemáte zač slečno." Odvětil doktor a zmizel tam co záchranář. ,,Asi bych měla zavolat jeho matce." Řekla jsem a Lukas přikývl. ,,Ano, já už taky musím. Tak zatím." S Lukasem jsme se rozloučili a já šla do pokoje kde měl být Mark. Vešla jsem do pokoje. Viděla jsem Marka ke kterému bylo připojeno spousta pípajících přístrojů. Přišla jsem k němu a pohladila ho po vlasech. Začala jsem hledat jeho mikynu ve které měl mobil. Když jsem mikynu i mobil našla vytočila jsem číslo jeho mamky. ,,Ahoj Marku, co potřebuješ?" Ozval se z telefonu ženský hlas. ,,Dobrý den, Mark byl dnes postřelen. Je v pořádku. Jsme v nemocnici a on je po zdařilé operaci." Chvíli se z telefonu nic neozývalo. ,,Kdo jsi?" Zeptala se a já si uvědomila že mě nezná. ,,Jsem jeho holka Lissa Lockwod." Oznámila jsem jí. ,,Už jedu." Řekla žena a zavěsila. Položila jsem mu mobil na noční stolek a sedla si k němu na postel. Chytla jsem ho za ruku. Za chvíli se otevřeli dveře a v nich stála žena s dlouhými blonďatými vlasy a modrými oči. Mark je celý po matce. Pomyslela jsem si. Žena přiběhla k Markovi a pohladila ho po vlasech. ,,Marku, ty se vždy dostaneš do toho nejhoršího co může být." Řekla žena a otočila se na mě. ,,Jsem Adriana." Řekla a podala mi ruku. Já ji přijala a usmála se. ,,Teď chci vědět jak se to stalo." Řekla žena a sedla si do křesla, které bylo naproti posteli. Všechno jsem jí řekla. I to co se stalo na loňské Olimpyádě. Byla to milá žena a chápala mě. Vypadala sympaticky a také taková byla. ,,Odvážnější holku jsem neviděla." Zakroutila krkem Adriana. Najednou mi Mark stiskl neznatelně ruku. ,,On mi stiskl ruku! Marku slyšíš mě? Jestli ano zmáčkni mi ještě jednou ruku." On ji opravdu zmáčkl. Adriana přišla k Markovi který právě mžoural po bílé místnosti.

MARK

Měl jsem sen. Zdálo se mi o bolesti, kterou jsem prožil při výstřelu. Pak jsem si ale uvědomil že to nebyl sen ale skutečnost. Probudil jsem se a slyšel dva ženské hlasy. Jeden hlas byl Lissy a druhý mé matky. Ucítil jsem ruku na té mé. Neměl jsem sílu otevřít oči a tak jsem ji neznatelně zmáčkl. ,,On mi stiskl ruku! Marku slyšíš mě? Jestli ano zmáčkni mi ještě jednou ruku." Řekla Lissa a já ji zmáčkl ruku po druhé. Za chvíli jsem v sobě našel sílu otevřít oči. Zamžoural jsem po bílé místnosti. Nademnou se skláněla matka a Lissa. Když jsem pořádně viděl podíval jsem se na obě ženy, které mám ze všeho nejraději a položil bych za ně život. ,,Marku!" Výskla Lissa a objala mě. ,,Myslela jsem že už se neprobudíš." Zašeptala mi do ucha Lissa. ,,Mě se jen tak nezbavíte." Řekl jsem a přivynul si Lissu do objetí. ,,Synku jsem ráda že jsi v pořádku." Řekla mamka a usmála se na mě. Lissa opustila mé objetí a začala telefonovat. Já si zatím povídal s mamkou. ,,Hochu já bych řekla že sis lepší holku vybrat nemohl. To co zažila je neuvěřitelné a také je neuvěřitelné jak rychle se sama postavila na nohy." Řekla mamka a já byl rád že proti mému vztahu s Lissou nic nemá. ,,Bez něho bych to tak rychle nedokázala, on byl mou oporou v těžkých chvílích, které bych sama rozhodně nezvládla." Řekla Lissa, která právě dotelefonovala. Ani né za pět minut vtrhl do místnosti Nikolas, za ním Dylan, potom Alex a nakonec Luna. ,,Kámo ty jsi nám nahnal teda strach." Řekl Nikolas a sednul si ke mně na postel. ,,Jo to je pravda já myslel že sebou seknu když jsi v tom baru omdlel. Myslel jsem že jsi mrtvý." Přitakal Dylan. ,,Lisso ale chci nový sako." Řekl Nikolas, všichni se začali smát a já absolutně nechápal čemu. Když mi Lissa řekla že mu sebrala sako a roztrhla mu ho, aby mi mohla zastavit krvácení, začal jsem se smát s nimi. Bylo krásné vědět že budu žít a pak mě napadla jedna věc. Oliver. Kde asi je? Spytuje svědomí zato co udělal? ,,Hele kde je vůbec Oliver?" Zeptal jsem se. ,,Toho odvezli na policejní stanici a doufám že z ní dlouho nevyleze." Zabručela Luna. ,,Rád bych věděl kdo ten Oliver vlastně je?" Zeptal se Alex a Nikolas s Dylanem přitakali. Lissa  jim řekla o tom jak ji chtěl znásilnit a jak jsem ji zachránil, ale já chtěl znát odpověď na otázku, proč nechtěla jet na tu Olimpyádu. ,,Proč jsi vlastně nechtěla jet na tu Olimpyádu?" Zeptal jsem se Lissy, která hned zbledla v obličeji. Matka chápavě pokývala hlavou jako že ví co se jí stalo. ,,Nikdo z vás kromně tvé matky neví proč vlastně Olivera tak nenávidím. Ono to nezačalo tím jak mě chtěl znásilnit. Vrátíme se o rok dozadu. Byli jsme spolu zapsaní na školní Olimpyádu. Jestli jsme chtěli vyhrád, museli jsme předvést prvek, který se nikdo neodvážil použít. Ten prvek se jmenuje Čolek. Povedl se nám byli jsme šťastní a já tupá se do něj zamilovala. Jeli jsme na školní Olimpyádu. Vše šlo hladce než přišlo na Čolka. Oliver mě vyhodil do vzduchu. Měl mě chytit, ale z dálky jsem viděla jeho zlomyslný úšklebek. Potom dělal že uklouznul a nemohl mě chytit. Potom jsem upadla do bezvědomí." Dopověděla svůj příběh Lissa. Po tváři jí stékali slzy. Lissa si sedla ke mně na postel já ji objal a dal jí pusu do vlasů. ,,To bude dobrý." Zašeptal jsem jí do vlasů. Ta se vykroutila z mého objetí a usmála se. ,,Máš pravdu všechno je dobrý, když jsi tu ty." Řekla a políbila mě. Já ji polibek opětoval. ,,Hele vy dvě hrdličky, my jsme pořád tady." Řekl Nikolas a smál se od ucha k uchu. Lissa jen protočila očima a dál se věnovala mým rtům. Po Lissině gestu se všichni rozesmáli. Za chvíli přišla sestřička, že skončili návštěvní hodiny. Všichni slíbili že se zítra zase přijdou podívat. Lissa mi dala polibek na rozloučenou a zmizela za dveřmi pokoje. Já si položil hlavu na polštář a během chvíle jsem usnul.