Hokejistka

Střelba

LISSA

Probudila jsem se kolem osmi ráno. Už jsem ale nebyla na pohovce, ale ve své posteli s Markem. Usmála jsem se a po chvilce jsem vstala. Došla do koupelny a umyla si obličej. Učesala se a vlasy si stáhla do vysokého culíku. Sešla jsem do kuchyně. Namazala si chleba máslem a uvařila si kafe. Uslyšela jsem zvonek. Otevřela jsem dveře. Za nimy stála Kim. Hned mě objala. Málem jsem upustila hrnek s čajem. ,,Je mi to moc líto." Řekla Kim a pustila mě z obětí. Podívala se na mě ustaraným výrazem. ,,Už jsem se přes to přenesla." Odpověděla jsem a společně s Kim, odešla do kuchyně. ,,Chceš kávu nebo čaj?" Zeptala jsem se. ,,Čaj si dám moc rád." Odpověděl Mark, který právě scházel ze schodů. ,,Ta otázka nebyla směrována na tebe. Ptala jsem se Kim. Ty už máš uvařený čaj asi deset minut, takže předpokládám že, bude už dávno studený." Řekla jsem. ,,Taky přeju dobrý ráno." Zamumlal, vyplázl jazyk a šel si pro studený čaj. ,,Já si nic nedám přišla jsem vám něco říct že jste pozvaný hokejovým týmem do baru." Informovala nás Kim. ,,Já asi půjdu. Co ty Marku?" ,,Já asi taky." Odpověděl Mark a upil si ze svého studeného čaje. ,,Výborně tak ať jste v sedm připravený. Nikolas a Dylan vás vyzvednou." Řekla Kim a odešla. Celý den jsme s Markem proseděli u televize s krabicí pizzi. Skončilo to hádkou jestli ananas na pizzu patří nebo ne. ,,Já ti říkám že ananas na pizzu nepatří." Mark mě začal lechtat. ,,Prosím ne." Začala jsem se smát na celý dům. ,,Odvolej to. Ananas na pizzu patří." ,,Dobře, odvolávám to." Mark mě pustil a já se zahleděla do těch jeho zatraceně ledově modrých očí. Byli jako studánky ve kterých, by se snadno dalo utopit. Začali jsme se k sobě přibližovat. Já kdybych se teď pohla přitiskla bych jeho rty na ty mé. Mark překonal tu propast mezi námi. Políbil mě. Já začala spolupracovat. Zavřela jsem oči. Teď jsme byli jen já a on. Všechny starosti byly pryč a já jakoby jsem se mohla znovu volně nadechnout. Odtáhla jsem se od něj kvůli nedostatku kyslíku. ,,Miluji tě." Zašeptal mi Mark do ucha. V tu chvíli se mi v břiše rozletělo tisíce motýlků. Mé srdce vynechalo dva údery a poté začalo bušit jak zběsilé. Divím se že to Mark neslyšel. Teď musíš být silná Lisso. Teď uděláš první krok do nového světa plného lásky, ale co když bude jako Oliver. Co když mě zradí. Ne! Okřiklo mě moje podvědomí. On takový není. Je daleko lepší než Oliver. Nadechla jsem se a doufala že těch dvou slov co řeknu nebudu litovat. ,,Také tě miluji." Mark mě objal. Zabořil hlavu do mých vlasů. Já mu zabořila hlavu do hrudi. Vdechovala jsem jeho vůni máty. Potom jsem se mu podívala do očí. V jeho očích se značila radost a láska. Usmál se na mě a já bych se nejradši propadla do země. ,,Budeš se mnou chodit?" Zeptal se zdráhavě. Bylo na něm vydět že to chtěl říct už dávno. ,,Ano." Řekla jsem a políbila ho. Jeho rty byly jemné a lehké jako obláček. Mark se do polibku usmál a já s ním. ,,Měli bychom se jít připravit. Už je půl sedmé." Řekl Mark a já přikývla. Běžela jsem do svého pokoje.
Oblékla jsem si tyto šaty:

Vlasy jsem sinechala rozpuštěné. Sešla jsem dolů. Tam už čekalo asi pět kluků a mezi nimy i Mark. ,,No konečně to jí to tak vždycky trvá?" Řekl černovlasý kluk stojící ke mně zády. ,,Hej kámo, nejdřív bych se podíval za sebe a pak teprve bych něco říkal." Řekl kluk vedle něho. Kluk se otočil a podíval se na mě. Údivem mu spadla brada. Kluk vedle něj se zasmál a žďuchl do něj aby se probral. Ten zavrtěl hlavou a konečně se probral. Já se začervenala a přišla dolů k Markovi. ,,Tak jdeme ne." Řekl Mark a vyšel se mnou ven. Všichni jsme nasedli do auta. V autě byl ještě někdo. ,,Ahoj Lisso." ,,Ahoj Luno." Pozdravila jsem svoji nejlepší kamarádku. Sedla jsem si vedle ní.  Z druhé strany vedle mě si sedl Mark a za ním ten černovlasý kluk. Dopředu si sedli dva kluci, kteří vypadali úplně stejně. Asi Dylan a Nikolas. Řekla jsem si. Asi po půl hodinové jízdě jsme dorazili k baru. Vešli jsme dovnitř. Do nosu mě uhodil pach alkoholu a cigaret. Já nikdy nekouřila a ani jsem v tom nehodlala začít. Dylan se procpával davem. Já myslela že ohluchnu když jsme prošli kolem repráků, ze kterých, se naplno ozývala  hudba. Ostatní šli za Dylanem. Ten přišel až k VIP baru. Jen kývl na bodyguarda a ten mu hned uvolnil cestu. Všichni jsme vešli. Byli jsme tu jen mi. Všude spousta alkoholu a než jsem se nadála měla jsem v ruce skleničku vodky. ,,A do dna!" Vykřikl Nikolas, který měl s pití asi hodně zkušeností, protože vypil vodku na ex. Já to do sebe hodila. Ucítila jsem hořkou chuť v puse. Přešli jsme na černou pohovku. Všichni si sedli a Nikolas se začal vyptávat. Dozvěděla jsem se že jsou s Dylanem jednovaječná dvojčata a že si je hodně lidí plete. Také jsem se dozvěděla že ten černovlasý kluk se jmenuje Alex a je to typické bad boy, který balí holky na potkání. S Nikolasem byla hrozná sranda, ale začal se až moc vyptávat. ,,Takže Marku s Lissou jenom přátelé jo?" Nikolas na mě mrkl a já se usmála a podívala se na Marka. Ten odpověděl. ,,Od dneška spolu chodíme." Dylan vyprskl whisky co měl v puse, přímo na Lunu, která ho potom polila vodkou. ,,Jdu se umýt." Řekla Luna a zmizela. ,,Já taky." Řekl najednou Dylan a zmizel tam co Luna. ,,Jsem zvědaví co tam tak dlouho dělají." Řekl Nikolas. ,,Tak to jdu zjistit." Zvedla jsem se a šla přesně tam kde zmizeli Dylan s Lunou. Chtěla jsem vkročit za roh jenže jsem uslyšela dost hlasité zavzdychání. Tak jsem se radši vrátila. ,,Tak co tam dělají?" Zeptal se Nikolas. ,,Věř mi že to nechceš vědět." ,,Ale já věřím že chci." Odporoval Nikolas. ,,Stačilo mi  slyšet to srdcervoucí zavzdychání a uvědomila jsem si že je tenhle večer už neuvidíme." Řekla jsem. ,,O čem se tady debatuje?" Zeptal se Dylan, který se náhle objevil. ,,My o vlku..." Řekla jsem. ,,Vlk tady." Dokončil Mark a začali jsme se všichni smát nic nechápajícímu Dylanovi. Pak přišla Luna. ,,Čemu se tady smějete?" Zeptala se s povitaženým obočím. ,,Věř mi že to nechceš vědět a co jste tam takovou dobu dělali?" Zeptal se Nikolas se slzamy od smíchu.   Luna se začervenala a Dylan se neurčitě díval na strop. ,,Nikolasi netrap je. Vždyť je to zamilovaný a roztomilý pár." Řekl Alex. Všichni se znovu rozesmáli. Dylan vstal, popadl Lunu za ruku a táhl ji po schodech na horu, kde byly pokoje. ,,Jak jsem říkala ty asi dneska neuvidíme. " Řekla jsem a položila si hlavu na Markovo rameno. Ten mě rukou objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Toto gesto jakoby říkalo. Bacha tahle holka je moje. Je na něm vidět, že je strašně majetycký. Mě to ale nevadilo. Najednou jsme uslyšeli střelbu. Mark mě zakryl vlastním tělem a Nikolas s Alexem se přikrčili. ,,Co to sakra bylo?!" Řekl Dylan, který právě seběhl s Lunou. Hned potom se rozrazily dveře. V nich stál Oliver s pistolí v ruce. ,,Dejte mi Lissu a nic se vám nestane." Řekl a namířil pistoli na Marka. ,,My ti jí nedáme ani za nic!" Křikl Nikolas. Já dostala nápad. Vzala jsem prázdnou lahev od vodky a pomalu si lehla za pohovku. Plazila jsem se až jsem se doplazila nakonec pohovky. Vstala jsem a pomalu došla k Oliverovi. ,,Jestli mi ji nedáte tak zbohem kapitáne hokejového týmu." Uslyšela jsem výstřel. Praštila jsem Olivera skleněnou flaškou, která se hned rozletěla na stovky malých kousíčků. Oliver omldlel. Sebrala jsem mu pistoli a otočila se tam kde měl stát Mark. Ten místo toho aby stál. Ležel na zemi a držel si pravý bok. ,,Marku?!" Přiběhla jsem k němu, zatím co Dylan volal záchranku a policii. ,,Marku, všechno bude dobrý. Jen prosimtě neumírej." Přišla jsem k Nikolasovi a vzala mu sako. Z toho jsem poté utrhla kus látky a obtočila ho kolem jeho pasu. Poté jsem ho utáhla aby zastavilo krvácení. Mark se na mě usmál a chytil mě za ruku. ,,Všechno bude dobrý." Zasípal Mark a já se rozbrečela. Naklonila se nad něj a políbila ho. ,,Nebreč. Nesluší ti to." Řekl Mark a zavřel oči. ,,Ne ne ne!! Nesmíš říkám ti že nesmíš!!" Markovi poklesla hlava. Lissa mu zkontrolovala tep. ,,Žije. Jenom omdlel." Informovala jsem Dylana, který zbledl jako stěna. ,,Záchranka je zachvíli tady." Řekl Dylan a klekl si k Markovi. Za chvíli přišli policisté i záchranáři. Policisté vzali Olivera a odjeli s ním na stanici. Vzali sebou i pistoli ze které střílel. Záchranáři Marka naložili do záchranky. ,,Mohu jet s ním?" Zeptala jsem se záchranáře. ,,Ano, můžete." Odpověděl a já si nastoupila za Markem. Jeden záchranář mu zrovna obvazoval ránu, aby zastavil krvácení.   Chytla jsem ho za ruku a doufala že se probudí. Jestli ne tak toho Olivera dřív než stihne odejít do vězení zabiju.