Hokejistka

Pomoc v podobě kamarádů

LISSA

Po hodině a půl, jsem se koukla na mobil. Deset zmeškaných hovorů od Luny. Pět od Nikolase a Dylana. Sedm od Alexe a k tomu nespočet zpráv. Najela jsem na poslední zprávu Luny. Jedeme za tebou. Neměla jsem náladu s ní ani s nikým mluvit. Za chvíli někdo zaklepal na dveře. ,,Lisso otevři. To jsme my." Uslyšela jsem hlas Nikolase. ,,Běžte pryč, nemám náladu s vámi mluvit." Řekla jsem a vzpomněla si, že jsem nezamknula dveře, ale už bylo pozdě. Luna se přiřítila do mého pokoje a stačil jí jeden pohled na prázdnou krabici od zmrzliny a objala mě. Já se nanovo rozbrečela a objala jí naspátek. ,,Lisso co se děje?" Zeptal se Dylan, který právě s Nikolasem a Alexem vešli dovnitř. ,,Tak zničeného Marka jsem ještě neviděl. Zamknul se u sebe v pokoji a hraje depresivní písničky na kytaru." Dodal Nikolas a já při zmínce o Markovi zavzlykla. Luna si toho všimla a věděla kde je problém. ,,Něco s Markem vid? Přísahám, že jestli ti ublížil, tak ho vlastnoručně uškrtim." Zahrozila a ještě pevněji mě obejmula.  Řekla jsem jim úplně všechno. Od toho jak jsem zjistila proč to Oliver udělal až po to jak Mark na mě řval. Oliverovo tajemství jsem si samozřejmě nechala pro sebe. Nikdy to tajemství nikomu neřeknu, pokud nebude chtít on sám. Všichni mě vyslechli a když zaslechli Rebečino jméno vybuchli. ,,Tak tohle je příliš!!" Řval Nikolas a poněkud klidnější Dylan přikyvoval. ,,Ta holka zašla daleko." Řekl a Alex byl rudý zlostí, že ho Dylan musel držet aby nezašel za Rebekou a jednu jí neubalil. Luna se na mě soucitně podívala a usmála se. ,,Jestli tě Mark doopravdy miluje, tak to pochopí." Řekla s nadějí v hlase. ,,Díky tohle jsem potřebovala, sebrat se a přenést se přes to." Usmála jsem se smutným úsměvem na všechny. Ti se usmáli naspátek a táhli mě dolů. Luna udělala popcorn a společně jsme se koukali na filmy. Byla jsem v objetí přátel, které mám ráda. V objetí Luny, která byla optimista a věřila na věčnou lásku a že naděje umírá poslední. V objetí Nikolase, který dokázal zvednout náladu a vyprávěl vtipy, které většinou naráželi na jeho bratra, který mu dával jeden pohlavek za druhým. Byla jsem v objetí laskavého Dylana, který mě podporoval a uklidňoval, že vše dobře dopadne a že se s Markem zase usmíříme. V objetí Alexe, toho věčně arogantního a egoistického kluka, který je také trochu výbušný a položí za své přátele život. Teď byl život daleko lepší než před hodinou. Byla jsem obklopena přáteli a prozatím mě nic netrápilo, ale věděla jsem že se Markovi nemůžu vyhýbat věčně a mohla jsem jen doufat, že to jednou pochopí. A to že nebude až za několik let.

Tak tady máte kapitolu. Už není tak depresivní, ale trochu tamté deprese je. Chtěla jsem vám poděkovat za to že čtete můj příběh a pokud jste nečetli můj první fantasy příběh Mořský Sen tak to hodně rychle napravte.

Tak u další kapitoly🤗