Hokejistka

Kavárna

LISSA

Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy. Nahmatala jsem místo kde měl ležet Mark. Jeho polovina byla studená a tak jsem předpokládala že odešel do školy. Podívala jsem se na noční stolek. Leže na něm ibalgin a sklenice vody. Posadila jsem se abych se napila, ale hned jsem letěla do koupelny a obsah celého svého žaludku vyzvracela. Přiběhl Mark a podržel mi vlasy. ,,Co tady děláš? Myslela jsem že jsi ve škole." Zeptala jsem se ho s údivem v hlase. ,,Zůstal jsem abych ti pomohl se vším s čím budeš chtít." ,,Díky, jsi ten nejlepší kluk, kterého jsem mohla potkat." Poděkovala jsem mu a obejmula ho. On mi obětí opětoval. Poté jsem zašla do pokoje, převlékla se do černých tepláků a černého tílka. Zapila jsem si ibalgin a poté se vydala dolů za Markem. Ten seděl u stolu a jedl ovesné vločky s mlékem. Byla zde ještě jedna miska naplněná tím samým. Sedla jsem si a snědla svou snídani. Bolest hlavy povolila a já uklidila nádobí po snídani. Zazvonil mi telefon. ,,Ahoj Luno." ,,Ahoj Lis. Proč nejsi ve škole, učitelé říkají že se ti něco stalo a že nebudeš dlouho ve škole." ,,Já ti to vysvětlím. Třeba ve dvě v kavárně na náměstí." ,,Ok." Ukončila jsem hovor a položila telefon na stůl. Bylo deset hodin, nejvyšší čas dělat oběd. Připravila jsem si suroviny na těstovinový salát s kuřecím masem. Oběd byl v jednu hotový. ,,Marku, oběd." ,,Už jdu." Křikl na mě Mark, který scházel dolů z mého pokoje. Sedl si ke stolu a já před něj postavila těstovinový salát. ,,To je dobré." Pochválil mě Mark. ,,Je to podle mamčina receptu." Řekla jsem a vzpomněla si na ni. Na tu milou ženu, která mi stála po boku v těžkých situacích a vždy je dokázala nějakým zázrakem vyřešit. Vždy když jsem se jí ptala jak to udělala tak řekla: Všechno jde když se chce a vložíš do toho své srdce. Samozřejmě jsem si vzpomněla i na tátu. Na toho usměvavého muže, který dokázal odlehčit situaci i v tu dobu kdy se mi všechno rozpadlo pod nohama. Vždy mě chránil a byl mou oporou, ale teď jsou oba dva pryč. Mí blízcí jsou pryč a já kdybych neměla Marka tak se asi zhroutím. Teď je Mark mou oporou a já nehodlám ho ztratit. Z mého přemýšlení mě vytrhne Markův hlas. ,,Jsi v pohodě?" Zeptá se. ,,Jo jsem. Ve dvě jdu s Lunou do kavárny." Oznámila jsem mu. ,,Dobře. Já pojedu s Dylanem a Nikolasem do kina." Řekl Mark a pomohl mi sklidit ze stolu špinavé nádobí. Bylo půl druhé, začala jsem se připravovat. Vzala jsem si na sebe černé džíny a modré tílko. Na krk jsem si pověsila náhrdelník od mamky. Dala mi ho k patnáctým narozeninám. Přes modré tílko jsem si přehodila černý svetřík. Šla jsem do koupelny a tam jsem se nalíčila. Dala jsem si pouhou řasenku a červenou rtěnku. Vzala jsem z postele černou kabelku. Když jsem sešla dolů bylo třičtvrtě na dvě. ,,Marku, tak já jdu." Křikla jsem na Marka, který seděl na židli v kuchyni a něco dělal na mobilu. ,,Jo jasně, ahoj." Odvětil Mark a dál se věnoval svému mobilu. Nazula jsem si bílé tenistky a vyrazila do kavárny, ve které jsem byla za pět minut. Vstoupila jsem a rozhlédla se. Luna tu ještě nebyla a tak jsem si sedla ke stolu pro dva. Čekala jsem až se objeví číšník. ,,Co si dáte?" Přede mnou stál mladý kluk. Mohlo mu být asi devatenáct. Asi brigádník řekla jsem si v duchu. ,,Dala bych si karamelové latte, prosím." Řekla jsem číšníkovi, který se na mě usmál a mrkl. Poté odešel pro moji objednávku. Seděla jsem a čekala na Lunu. Najednou přede mnou přistál hrníček s karamelovým latte. Zvedla jsem hrníček. Pod ním bylo telefonní číslo. Protočila jsem nad tím nenápadně oči, ale lísteček s telefonním číslem jsem si nechala. Asi za dvě minuty přišla Luna a sedla si ke mně. ,,Ahoj, tak co se děje?" Zeptala se Luna a já ji vše vypověděla. Hned mě objala. ,,Promiň, neměla jsem se ptát." Omlouvala se Luna. ,,Nic se neděje Luno, nevěděla si o tom." Luna mě kupodivu přivedla na jiné myšlenky a po půl hodině jsem se s ní i smála. Byla to nejlepší kamarádka, kterou jsem mohla potkat. Po dvou hodinách v kavárně jsme se rozloučili a každá se vydala domů. Otevřela jsem dveře našeho domu. Nikdo tady nebyl. Mark se asi ještě nevrátil z kina. Pomyslela jsem si  a šla nahoru do svého pokoje. Převlékla jsem se a šla dolů. Udělala jsem si toasty s nuttelou a sedla si k televizi. Po hodině dívání na Detektiva Pikachua jsem usnula na gauči.

MARK

Vzbudil jsem se jako první. Šel jsem do koupelny si vyčistit zuby. Poté jsem sešel dolů. Vytáhl jsem dvě misky a nasypal do nich ovesné vločky, které jsem zalil mlékem. Najednou jsem ze zhora uslyšel divné zvuky. Bylo mi hned jasné odkud to jde. Rychlostí blesku jsem vyběhl nahoru a našel Lissu jak se sklání nad záchodem. Přiběhl jsem k ní a podržel jí vlasy. ,,Co tady děláš? Myslela jsem že jsi ve škole." Zeptala se a v její tváři se značil údiv. ,,Zůstal jsem abych ti pomohl se vším s čím budeš chtít." Odpověděl jsem na její otázku. ,,Díky, jsi ten nejlepší kluk, kterého jsem mohla potkat." Tato slova mě zahřála u srdce tak jako dvě slova co jsem se jí neodvážil říct. Objala mě. Já jí obětí opětoval. Poté co jsem jí z obětí pustil se šla převléknout a já se vrátil zpět ke své snídani. Asi po pěti minutách seběhla po schodech a snědla svoji snídani. Najednou jí zazvonil mobil. Zvedla ho. Podle všeho co jsem slyšel hovořila se svou kamarádkou Lunou. Poté co do telefonovala jsem jí pomohl sklidit špinavé nádobí. Lissa se poté pustila do oběda. Udělala těstovinový salát. Lepší jsem fakt nikdy nejedl. Lissa vypadala jakoby se právě vytratila ze světa. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se jí. Ona sebou mírně trhla a řekla. ,,Jo jsem. Ve dvě jdu s Lunou do kavárny." ,,Dobře. Já pojedu s Dylanem a Nikolasem do kina." Řekl jsem a podezíravě se na ní podíval. Ona se běžela připravit a odešla do kavárny. O deset minut později přijeli kluci. Nasedl jsem k nim do auta a jeli jsme do kina. Šli jsme na Advangers. Byl to docela dobrý film. Nikolas pořád otravoval Dylana, který mu to oplácel. Dorazil jsem domů asi tak v půl devátý. Otevřel jsem dveře. Doma nebylo slyšet nic jiného než puštěná televize. Zašel jsem do obýváku. Lissa ležela na gauči a spala. Podíval jsem se na televizi kde zrovna dávali Detektiva Pikachua. Jen jsem se pousmál a vzal jí do náruče. Vypl jsem televizi a odnesl jsem ji do jejího pokoje. Položil na postel a přikryl jí dekou. Zastrčil jsem jí za ucho neposedný pramen havraních vlasů, který jí spadl do obličeje. Její pleť byla hebká a sametově bílá. Je to chudák. Zemřeli jí rodiče, kluk kterého milovala ji před třemi dny málem znásilnil a ještě je tady na ní tlak školy a té školní olipyády na kterou bůh ví proč nechtěla jet. Znám jí tak dobře. Vím o ní první poslední, ale myslím si že tahle dívka svou odvahou a tvrdohlavostí ještě všechny překvapí. Byli to velmi rušné dny. Překvapilo mě že se nezhroutila a neuzavřela se před okolním světem, tak jak by to udělaly ostatní dívky. Ona prostě od základů jiná. Chvíli jsem jí takhle pozoroval. Poté jsem šel do koupelny. Osprchoval jsem se a vyčistil si zuby. Lehl jsem si k ní. Ta se ke mně přitulila a položila si hlavu na můj hrudník. Já jí dal jednu ruku kolem pasu a druhou jsem si podložil hlavu. Tak tohle určitě překročilo přátelskou zónu. Mě to ale nevadilo. Zabořil jsem obličej do jejích vlasů. Vdechoval vůni levandule, která u ní byla specifická. Pomalu jsem se ubíral do říše snů a přemýšlel jestli budeme někdy s Lissou více než jen kamarádi.