Dívka Z Fotky (Nik Tendo FF)

7. Černá krava a bílé šaty

Pohled Dominika:

Společně s kluky právě sedím v autě a jsme na cestě na další zastávku našeho turné. Nemůžu se na nic soustředit, v hlavě mám pouze to, co se stalo minulou noc. Před očima mám stále vidinu, jak Emma odchází z klubu s tím starým chlápkem.

"Je ti něco?" promluvil na mě Jakub, který seděl vedle mě na zadních sedadlech auta.

"Jen přemýšlím," odsekl jsem mu nejspíš dost nepříjemně.

"Zase nad ní?" spustil Jakub stejně protivným tónem. Veškerá pozornost ostatních se zaměřila na rozhovor nás dvou.

"Nad ní? Nad kým jako?" nechápal Tomáš a chtěl vědět víc.

"Přece nad tou neznámou fotky," odpověděl mu za mě Jakub.

"Ještě tě to nepustilo?" smál se Tomáš, zatímco se věnoval řízení.

"Ten kluk je blázen. Byl v klubu, kde pracovala a vyzvídal o ní," pokračoval dál Jakub.

"Jak si vůbec zjistil, kde pracuje?" otočil se na mě Tomáš.

"Zanechala mi vzkaz. Kluci, ona existuje. V noci jsem ji viděl na vlastní oči," prozradil jsem jim s přísným tónem v hlase. Měl jsem už dost jejich posměšků a sarkastických poznámek, chtěl jsem, aby mi konečně uvěřili a začali mě brát vážně.

"Opouštěla ten samý klub s nějakým chlapem," řekl jsem jim a následně čekal na jejich reakci.

"Takže je to kurva?" otočil se na mě poněkud rozčileně Jakub.

"Není to kurva!" oplatil jsem mu se stejně zvýšeným hlasem.

"Věřím, že mi zanechává všechny ty vzkazy, abych ji našel. Abych jí pomohl a dostal z toho světa. Nechci, aby dál musela roztahovat nohy těm dědkům. Chtěl bych si ji nechat pro sebe!" křičel jsem na ně nekontrolovatelně. Držel jsem v sobě neskutečnou zlost a konečně se mi ji podařilo dostat ven.

"Musím ji potkat. Už opravdu," zeslaboval mi hlas zoufalostí. Po tomto mém záchvatu emocí snad konečně pochopili, že se skutečně trápím.

"Ani ji neznáš. Je to šílenost, Dominiku," snažil se mě přesvědčit Jakub. Kladl důraz na každé slovo. Já už se ale rozhodl dávno předtím. Ano, neznám ji, mám ale pocit jako bych znal snad odjakživa. Jako bych ji potkával na ulicích každý den po celý můj život. Vídal její oči a slýchával její hlas ve spaní.

Z kapsy jsem si vytáhl tu osudnou fotografii a po celou dobu jízdy na ní hleděl. Semkl jsem víčka k sobě a představoval si ve své hlavě obraz její tváře a její postavy. Byla to iluze, ale zdálo se mi to skutečné. Od té doby, co jsem našel před svým prahem její fotografii, jsem začal věřit na zázraky, takové zázraky, které jsou záhadné, které si nedokážete vysvětlit. Můj zázrak a záhada byla Ema.

Pohled Emy:

Zimní sluneční svit prosvitoval skrz stažené žaluzie, zlehka mě bodal do očí a já se pomalu probouzela. Pomalu jsem se posadila a následně vstala z postele. Přešla jsem k oknu a všimla si, že se z nebe znovu snáší sníh. Toto ráno jsem toužila po horké a silné kávě. 

Přešla jsem do kuchyně a z vrchní police jsem si vzala můj oblíbený hrnek. Stiskla jsem tlačítko kávovaru a vsunula pod něj hrníček. Za chvíli se mým bytem linula nádherná vůně čerstvé kávy. Hrnek s kávou jsem položila na stůl a usadila se k němu. U upíjení jsem přemýšlela, jak bych měla pokračovat s Dominikem. Jaké další kroky bych měla učinit?

Otevřela jsem si laptop a začala si psát myšlenky, které mě zrovna napadly. Ráda píšu. Toužím přestat dělat práci, kterou dělám, tu lehkou holku, která musí plnit veškerá přání zbohatlým staříkům. Můj velký sen je stát se spisovatelkou, což vlastně nikdo neví. Schovávám si tohle nereálné přání v takové skříňce ve svém nitru, skříňka je zamčená a zatím jsem k ní nikoho nepustila. Mimo tohle přání jsou v ní uchována další tajemství. Ještě jsem se nesetkala s člověkem, se kterým bych se tak sblížila a natolik mu věřila, abych mu dovolila mě poznat hlouběji.

Proč jsem si vybrala právě Dominika? Ano, řekla jsem vám, že je mladý, bohatý, úspěšný, a to mě samozřejmě přitahuje. Vím, že by mě dokázal zabezpečit. Že by mi mohl ublížit a opustit mě? Odešla bych dřív, než by dokázal odejít ode mě. Posledním důvodem, proč jsem si zvolila pro svůj "plán útěku" právě Dominika, byla moje minulost s ním spojená. Vím moc dobře, že on si na mě nevzpomíná. Možná má pocit, jako by mě znal, ale vím zcela zřejmě, že nezná pravdu.

Flashback:

Psal se rok 2018, konkrétně 12. února. Ten den se konal slavnostní ples. Na tento ples jsem se dostala díky mému doprovodu. Pozval mě na ples postarší muž, velice zámožný, potřeboval elegantní a hezký doprovod, aby se mohl předvádět před svými přáteli, stejně noblesními.

Na tuto akci jsem si nechala speciálně ušít šaty. Bílé, krajkované, s decentním výstřihem, krásně obepínaly mé křivky a já se v nich cítila jako princezna. Na tomto plese se však ukázal i Dominik s ostatními členy jejich labelu. Dominik přišel v černém smokingu s bílou košilí a černou kravato. V momentně, kdy vešel do sálu, si okamžitě získal mou pozornost.

Chtěla jsem opustit můj doprovod a poznat Dominika, potřebovala jsem však důvod. Dostala jsem se k baru, kde jsem si objednala cosmopolitan. Upíjela jsem z něj na barové židličce, když si na druhé straně barového pultu Dominik objednával whisky. Od toho okamžiku jako bych byli prokletí. Po celý ples jsem na něj všude narážela. Nejsem si jistá, jestli si mě opravdu všiml tak, jako já si všímala jeho. V jeden moment se naše oči skutečně střetly, udrželi jsme oční kontakt však jen pár vteřin.

Proto jsem se rozhodla, že můj další vzkaz bude znít takto "Mysli na místo, kde si mě poprvé potkal. Kravata byla černé a šaty byly bílé."

Napsala jsem ručně na menší kus papíru, vložila do obálky a zalepila. Můj další krok bude hodit mu tento vzkaz do schránky, dokud je na turné a není doma.