Dívka Z Fotky (Nik Tendo FF)

5. Jako duch

Pohled Dominika:

Rozhodl jsem se do zmiňovaného klubu vydat. Páteční večer se pro to zdál jako ideální příležitost. Stojím před zrcadlem a prohlížím si svůj dnešní outfit. Na kráse mi ubíraly kruhy pod očima, stále jsem nemohl dobře spát. Pořád jsem v sobě nosil takový zvláštní pocit a představy Emy mě budily ze spaní. měl jsem strach, co se ještě přihodí a stále jsem byl v pozoru.

Zavolal jsem si taxi. Nechtělo se mi jít do klubu pěšky, zrovna když se z nebe sypaly kuličky sněhu a teploměr ukazoval pár stupňů pod nulou. Nasedl jsem do něj a řidiči udal danou adresu. Jeli jsme několik minut, protože klub se nacházel až na druhém konci města.

"150 korun to bude," obrátil se na mě taxikář, když jsme dojeli na místo. Do dlaní jsem mu vložil 200 korun a vystoupil z auta. Před očima se mi zjevila budova střední velikosti s neonovým nápisem nad vchodem nesoucí název "Green Light".

Pohled Emy:

"Tady mi prosím zastavte," přikázala jsem taxikáři, který mě vezl ke klubu, kam jsem Dominika navedla. Jeli jsme kousek za ním. Věděla jsem, že tam pojede. Byl příliš zvědavý na to, aby tomu dokázal odolat. Skrz okno jsem si mohla všimnout, že vchází dovnitř. Počkala jsem až bude opravdu vevnitř a pak vystoupila z auta. Nemohla jsem riskovat, že si mě všimne.

Postávala jsem na chodníku a v kabelce hledala marlborku light. Jednu jsem si vytáhla z krabičky a zapálila ji. Vdechovala jsem kouř a nikotin do plic, zatímco jsem přemýšlela, jaký klíč bych měla Dominikovi zanechat teď. Ještě nebyl čas, aby se se mnou setkal, ale aby k tomu skutečně vůbec někdy došlo, musím ho k tomu dovést. Ten chudáček by na to sám určitě nepřišel. Jsem chytřejší než on.

Když jsem zjistila, že jsem si vzala poslední cigaretu z krabičky, tak mi to došlo. Krabička od Marlborek.  Právě ta mi poslouží jako další nápověda pro Dominika. Z kabelky jsem si vytáhla bloček a propisku. Utrhla jsem si papír a v hlavě začala skládat věty, které na papír napíšu.

Hned, jak jsem nějakou větu vymyslela, zase jsem ji přehodnotila a papír stále zel prázdnotou. Nakonec jsem odhodlala na papír napsat pouze jednu věc.

Byla jsem tady. Příště mi tu cigaretu snad zapálíš sám. Ema.

Na dolní část papíru jsem ještě zanechala obtisk mé červené rtěnky. Papír jsem přeložila na nejmenší část a vložila do krabičky od cigaret. Kde mám krabičku zanechat, abych měla jistotu, že se dostane do jeho rukou? Musím zajít do klubu, ale tak, abych měla jistotu, že si mě opravdu nevšimne.

Pohled Dominika:

Vešel jsem dovnitř klubu. Nacházel se tam velký bar, u kterého obsluhovala žena s velkým poprsím a ne zrovna moc oblečená. Dále tu byly stoly, u kterých seděli starší muži, kteří se svým oplzlým pohledem koukali na mladé dívky, které se ve spodním prádle, svíjeli kolem tyčí. Pár z nich jim za prádlo strkalo peníze. Proč jsem měl přijít zrovna sem? 

Rozhodl jsem se svou odpověď dostat od barmanky. Usadil jsem sem se k baru a čekal až obslouží ostatní a začne se věnovat mně.

"Ahoj fešáku, tak co to bude?" zeptala se mě provokativně.

"Dám si jednu becherovku," odpověděl jsem ji studeně. Otočila se k poličce, ze které sundala láhev zmiňovaného alkoholu a do panáku mi nalila správnou míru. Jakmile mi přistál pod nosem, uchopil jsem ho do ruky a na ex ho vypil.

"Ještě jednou to samé, prosím," požádal jsem o další dávku. Nakonec jsem vypil ještě dva další panáky, díky kterým jsem se konečně odhodlal začít u barmanky vyzvídat nějaké informace o Emě. Doufal jsem, že je tu známá. 

"Můžu se vás na něco zeptat?" začal jsem s konverzací.

"No jasně, brouku," odpověděla mi opět koketně.

"Neznáte náhodou nějakou Emu? Nepracuje tu třeba?" vyzvídal jsem a doufal, že z ní dostanu alespoň nějaké informace.

"Ema?" nadzvedla překvapeně obočí.

"Ano," potvrdil jsem jí.

"O Emě se tu nebavíme," řekla jsem už chladným tónem a s touto odpovědí mě chtěla také odbýt.

"Proč? Řekněte mi víc, prosím," zaprosil jsem a snažil se ji zdržet.

"Pracovala tu jako společnice. Před pár dny zmizela. Nikdo neví, co se s ní stalo," naklonila se ke mně a tohle mi pošeptala. Nejspíš se bála, aby nás nikdo neslyšel.

"Musíte mi říct víc. Potřebuji ji najít!" zvyšoval jsem hlas. Barmanka na mě hodila prozíravý pohled a napomenula mě ať jsem tišeji.

"Varuju tě, jestli se budeš snažit ji najít, možná zjistíš něco strašného. Nebyla to normální holka," říkala mi stále se ztišeným hlasem.

"Před pár dny jsem našel u svých dveří její fotku a od té doby se dějí divné věci. Cítím její parfém, vidím ji za sebou, jako by byla duch," svěřil jsem se jí a ukázal ji fotku Emy, kterou nosím u sebe.

"Je to ona?" otázal jsem se a do rukou ji vložil fotografii. Pouze kývla na souhlas. Byl jsem z toho ve stresu a potřeboval jsem si zapálit. 

"Máte tu marlborky?" zeptal jsem se. Barmanka zespoda baru vytáhla krabičku cigaret a hodila ji po mně.

"Tady nesmíš kouřit!" okřikla mě, když jsem si chtěl krabičku otevřít. Protočil jsem oči a vydal se ven z klubu. Už jsem se tam stejně nechtěl vrátit. Hlavou mi lítaly všechny informace, které jsem se o Emě teď dozvěděl a nevěděl jsem, jak s nimi mám naložit. 

Postavil jsem se před klub a zády se opřel o zeď. Prohlížel jsem si krabičku a zjistil, že už byla otevřená. Nebyla zabalená v celofánu a krabička nevypadala nově. Otevřel jsem ji a k mému překvapení se v ní nenacházela ani jedna cigareta, ale pouze nějaký papír. Rozdělal jsem ho a v duchu si ho přečetl. 

"Byla jsem tady?" přečetl jsem si nahlas tuto část a začal se kolem sebe prudce rozhlížet. Nebyl tu nikdo, kdo by se zdaleka podobal Emě. Blouzním snad?

Pohled Emy:

Jakmile jsem si všimla, že Dominik odchází od baru směrem ven z klubu, vyšla jsem z šatny, která se nacházela za barem a vydala se za Gábinou. Gábina je ta žena, která Dominika u baru obsluhovala.

"Tak co? Řekla jsi mu to tak, jak jsme se domluvily?" zajímala jsem se.

"Ano, možná jsem to ještě trošku přibarvila. Vypadal dost vyděšeně, chudáček," smála se pekelně Gábina.

"Teprve začínáme," mrkla jsem na ni a kopla do sebe panáka vodky, kterého mi Gábina připravila na pult.

Ahoj, všem se omlouvám, že jsem si dala načas s touhle kapitolou, ale byly Vánoce a zároveň mě trápily zápočty ke zkouškám. Snad vás to pořád baví <3