Dívka Z Fotky (Nik Tendo FF)

15. Večeře

Pohled Dominika:

Zaplatil jsem za svoji objednávku v kavárně a odešel. Měl jsem v plánu zajít za Jakubem a poprosit ho o jednu laskavost. Všechno to hrálo do mého plánu.

Vytáhl jsem z kapsy mobil, abych zavolal Jakubovi. Opřel jsem se zády o dveře svého auta a zahájil hovor. Po několika vteřinách mi to zvedl.

"Čau, jsi doma?" pozdravil jsem ho a rovnou mu položil otázku.

"Čus, jsem. Proč?" odpověděl mi rovněž otázkou.

"Fajn, tak já se stavím," odvětil jsem, ignorující jeho otázku a hovor zavěsil. Otevřel jsem dveře a nasedl do auta. Rozjel jsem se a vydal směrem k Jakubovi. Čekám na to až padne zelená. Celou jízdu mám v hlavě pouze Emu. Vzpomínám si na záblesk v jejich očích, když na mě hleděla. Vybavuje se mi její úsměv, ve kterém se odrážel ďábel v ní. Nejraději bych tu vedle sebe měl její maličkost a ujel někam pryč. Unikl z města kamkoliv.

Za několik minut jsem se už ocitl před bydlištěm Jakuba a rychle jsem vyběhl schody až nahoru. Netrpělivě jsem čekal na to, až mi otevře. Během pár vteřin tak i učinil. Zjevil se přede mnou v teplákách a obnošeném tričku a působil rozespale.

"Co potřebuješ?" zeptal se mě otráveným a rozespalým hlasem.

"Potřebuju s tebou mluvit," odpověděl jsem mu a bez pozvání se vetřel dovnitř. Rychle jsem prošel kolem jeho osoby a usadil se v kuchyni. Jakub stále stál u vchodových dveří a zmateně se rozhlížel. Nechápal mé chování.

"O čem? Co se děje, Dominiku?" došel ke mně, zatímco se z jeho úst hrnuly otázky.

"O Emě," odvětil jsem jednoduše.

"Už jsem se ti omluvil. Co ještě chceš?" sesunul se sklíčeně na židli a dlaní si podepřel bradu.

"Aby ses omluvil Emě," definoval jsem mu svoji prosbu. Jakub pouze zvedl obočí na náznak toho, že potřebuje detailnější výklad mé prosby, aby ji dokázal pochopit.

"Víš, jak jsem vám říkal o té knize, co Ema píše?" ujistil jsem se, že si na to vzpomíná. Jakub na náznak souhlasu pouze zakýval hlavou.

"Tak se mi povedlo si domluvit schůzku s vydavatelstvím, ale potřebuju tu knihu získat," pokračoval jsem v objasnění, Jakub pozorně naslouchal.

"A co to má společnýho se mnou?" stále se nechytal.

"Ty se s Emou sejdeš, abys ji vylákal ven a já se mohl dostat do jejího bytu a zkopírovat si tu knihu, chápeš už?" prozradil jsem mu celý svůj plán a netrpělivě jsem čekal na jeho reakci. Měl jsem pocit, že mi utíká čas.

"To nejde," snažil se zamítat můj návrh.

"Stejně za to můžeš ty, musíš to napravit," pokračoval jsem ve snaze ho přesvědčit o tom. že můj plán je dobrý nápad. Jakub se na několik chvil odmlčel, mezi obočím se mu objevila menší vráska, která značila, že přemýšlí a snaží moji prosbu zvážit.

Pohled Emy:

Stála jsem na balkóně opřená o zábradlí a vdechovala kouř a nikotin lehké marlborky. Mezi prsty jsem svírala cigaretu a v hlavě jsem měla pouze jednu osobu, a to Dominika. Moje mysl byla zaneprázdněná a snažila se přijít na odpověď na otázky jako proč se mi neozve?

Snaha najít značnou odpověď na tuto otázku se zdála být nejasná a zrovna, když už jsem vzdávala naději, že se mi Dominik někdy ozve, začal mi zvonit telefon. Jakmile jsem ten zvuk uslyšela, přála jsem si ať jméno volajícího zní Dominik. Když jsem mobil vzala do ruky, k mému překvapení se zde nacházelo neznámé číslo. Nejistě jsem hovor zvedla.

"Ano prosím?" pronesla jsem směrem k volajícímu na druhé straně.

"Čau, tady Jakub...od Dominika," řekla osoba mužským hlasem poněkud zdráhavě. 

"Stalo se něco?" vyděsila jsem se, že se snad něco stalo Dominikovi.

"Jen jsem se ti chtěl omluvit za moje minulé chování," přiznal se mi nejistým tónem. Připadal mi neupřímný, jako by ho snad do toho někdo tlačil.

"Díky?" odvětila jsem tázavě.

"Takže přijmeš mé pozvání na večeři jako forma omluvy?" pověděl mi svou pozvánku. Odmlčela jsem se a začala zvažovat všechny možnosti. Můžu jeho nabídku zamítnout a hovor zavěsit, anebo se zachovat správně tím, že přijmu jeho nabídku a ukážu, že jsem nad věcí. Část mě věřila, že zatím vším je Dominik. Že je to jeho práce, že se mi najednou Jakub chce omlouvat, a to mě ještě více nutilo na tu večeři jít. I kdyby jen ze zvědavosti.

"Tak jo. V kolik a kde?" souhlasila jsem.

"Dnes v 19 tě vyzvednu," odvětil. S rozloučením hovor ukončil. To celé zapříčinilo, že jsem byla ještě více zmatená, než kdykoliv předtím.

Blížila se sedmá hodina a já se pomalu, ale jistě připravovala na večeři s Jakubem. Vůbec jsem nevěděla, jak to celé mám brát. Nechtěla jsem se obléknout příliš vyzývavě, nebo strojivě. Přece jen to nebylo rande a nešlo o schůzku s Dominikem.  Malá část mě však stále doufala, že mě nakonec místo Jakuba vyzvedne Dominik, že to celé byla jen hra.

Když se na hodinách ukázala sedmá hodina, opustila jsem svůj byt a přišla před svůj dům. Před domem byl zaparkovaný nastartovaný tmavý vůz. Najednou z něj vystoupil muž oblečený ve slušivé bílé košili a černých džínách. K mému překvapení a zklamání to byl skutečně Jakub.

Nevěděla jsem, jak se mám chovat. Nikdy předtím jsem s ním nebyla sama. Vlastně jsem ho viděla pouze jednou, a to o mně nemluvil zrovna hezky.

"Ahoj, Emo," pozdravil mě a, aniž bych stihla nějak zareagovat, políbil mou ruku jako pravý gentleman. Následně mi otevřel dveře od auta a já do něj nasedla. Vyjeli jsme. Byla to dlouhá jízda, ale Jakub se od začátku snažil navozovat konverzaci. Až mě překvapovalo, jak je milý.

Pohled Dominika:

Vše postupovalo podle mého plánu. Jakub byl momentálně s Emou na večeři daleko od jejího bytu, takže jsem měl jistotu, že mám dostatek času. Právě stojím před jejím domem a chystám se vejít dovnitř. Naštěstí Ema měla jednu docela old school metodu, schovávala klíč pod rohožkou. I když jsem se jí za to smál, teď se mi to hodilo. Nevím, jak jinak bych se do jejího bytu dostal. 

Sebral jsem klíč zpoza rohožky a odemkl byt. Vonělo to tu, jako vonívá Ema a já si uvědomil, jak moc mi chybí a jak moc si přeji být opět s ní. Chvíli mi trvalo, než jsem našel, kde Ema nechává notebook. Byl jsem tu jen párkrát za celou dobu. 

Stlačil jsem zapínací tlačítko a pro moje neštěstí se náhle objevila zamykací obrazovka. Přemýšlel jsem nad tím, jaké by Ema mohla mít heslo. Zkusil jsem hesla jako Ema, její datum narození, nebo název její oblíbené kapely. Pak mi hlavou prolítla myšlenka zkusit moje jméno. Nevěřil jsem, že by moje jméno skutečně mohla mít nastavené jako heslo, ale toto heslo bylo správné. Musel jsem se usmát, když jsem se konečně dostal do jejího počítače. A fakt, že má moje jméno jako heslo k počítači, mi dělalo radost.

Našel jsem složku s knížkou a přesunul si kopii složky na flashku. Jakmile se přetahování dokončilo, odebral jsem se rychle pryč. Bál jsem se, že se náhodou Ema vrátí dřív, a proto jsem se snažil co nejdříve zmizet a za sebou nenechat žádné stopy. Když jsem odcházel z Emina bytu, přemýšlel jsem, jak se asi Ema má na večeři s Jakubem.

Pohled Emy:

"To se nestalo!" upřímně jsem se smála historce, kterou mi právě Jakub vyprávěl. Večeře byla příjemná. Vzal mě do jeho oblíbené restaurace. Jídlo chutnalo báječně a pití bylo ještě lepší. S každou historkou, kterou mi Jakub vyprávěl, jsem začala zjišťovat, že je to fajn kluk. Až mě vyděsilo, že jsem chvílemi zapomínala na Dominika.

Pozn. autora:
Ahoj, jsem ráda, že jste dočetli až sem. Doufám, že vás stále baví tento příběh 🥰 co říkáte na to, že mezi Jakubem a Emou začínají pomalu vznikat sympatie?🤭