Nemusel, ale chtěl.

971 25 3
                                    

Naše procházka byla fakt hodně hodně krátká, protože každých deset kroků mě přemlouval jestli už se nechceme vrátit, že ho to prý nebaví. Jeho motivací bylo to, že jsem mu slíbila večeři, kterou ale nevěděl, že bude muset se mnou uvařit.

,,Já už mám hlad." Ozval se se zabořenou hlavou v polštáři, prej že ho bolí nožičky, takže se rozplác na gauč.

,,No tak pojď něco dělat ne." S ušklebkem jsem ho ze dveří sledovala.

,,Petříček si musí odpočinout." Ale ale ale to mělo znamenat jakože já si lehnu a ty jdi udělat jídlo. Ale to teda ne. Rozběhla jsem se k pojovce a skočila na něj.

,,No Anitka je taky unavená." Položila jsem se na jeho břicho, které bylo mimochodem dost propadlé. On si jen podepřel rukou hlavu a smutně se na mě zadíval. Topila jsem se v tich studánkových očí. Byli tak tajemný, vyzařoval z nich smutek, ale zároveň i štěstí. Tak bedlivě jsem ho sledovala, dokud jsem vyčerpáním neusla.

Když jsem se probudila mohlo být něco kolem desátý. Petr už tu se mnou neležel. Pomalu jsem se zvedla, protáhla se a namířila si to do kuchyně, protože můj hlad už byl obrovský. Když jsem vešla do kuchyně čekala tam na mě večeře. Jakože Petr udělal jídlo. Haló to jsou nějaký erubce na Slunci nebo co. Kuchyň nehoří. Nevypadá jako po výbuchu. Asi jsem ho trochu podcenila. Jídlo jsem si v klidu snědla. No musim uznat, že to bylo fakt docela dobrý. A šla jsem hledat Petra.

Z vedlejší místnosti se ozývali hlasité výkřiky, takže mi bylo jasný, že asi něco hraje. Opatrně jsem nastevřela dveře a nebyla jsem tak moc daleko od pravdy, streamoval.

,,Šípková Růženka se nám probudila." Sladce se na mě usmál. Já jsem mu pouze úsměv oplatila, protože jsem na streamu nechtěla být slyšet. Takže jsem zase opatrně dveře zavřela.

A jelikož jsem neměla co dělat, tak jsem se rozhodla jít mu tady trochu poklidit, protože tu už asi dlouho nic nedělal. Nejdříve jsem poklidila všechno prádlo válející se na zemi po celém bytě. Pak jsem tady vyluxovala a následně i vytřela, dala najíst . Zabralo mi to tak půl hoďky. A akorát když jsem si sedla. Přišel Petr.

,,Nemusel si to kvůli mně vypínat." Cítila jsem se trochu provinile, že dal přednost mně před tisícem lidí, ale na druhou stranu mi to udělalo radost.

,,Nemusel, ale já jsem chtěl a navíc mě to už dneska moc nebavilo." Rozhlížel se po místnosti a zjistil, že je uklizeno.

,,A co si naplánoval, že budeme dělat?" Zeptala jsem se.

,,No dělat by se dalo spoustu věcí." Nasadil ten jeho kulišácký výraz.

,,Ale je mi to celkem jedno, můžeme se třeba na něco mrknout." Navrhl.

,,Tak jo, něco vyber." Mezitím jsem se zvedla a šla do koupelny. Se dát tak nějak celkově do kupy. Jelikož moje oči byli ještě zalepený od mé odpolední siesty. No když jsem už nějak tak vypadala k světu, ještě jsem zkontrolovala telefon. Mela jsem spoustu zpráv od  kluků, jestli jsem dobře dojela. Ale neměla jsem moc náladu jim teď odepisovat, takže jsem se rozhodla, že jim zítra zavolám.

Když jsem se vrátila do obýváku,  Petr už připraveně seděl s miskou brambůrků a s dvěma skleničkama vína. Achjo ten kluk ví, jak mi udělat radost.


Další kapitola.🌚 Doufám,že se líbí 🖤 Moc vám všem děkuju za podporu, vážím si toho.💫

Vaše A.🥀

☆|BAD GIRL|☆  {Yzo, Nik Tendo, STEIN27}Kde žijí příběhy. Začni objevovat