☆|BAD GIRL|☆ {Yzo, Nik Tendo, STEIN27}

Musím do Pardubic.

Dva týdny. Už dva týdny jsem u Petra. Jsem ráda, že je v pohodě, vlastně mi to ani nevadí tu u něj být. Ale měla bych aspoň na chvíli zajet do Pardubek. Kluci už se po mně shání, vlastně jsem je teď ty dva týdny tak trochu ignorovala, né úmyslně, ale prostě jsem se chtěla úplně věnovat Petrovi. Takže zítra asi směr Pardubice.

A nad takovýma věcna přemýšlím už hodinu, protože nemůžu spát. Petr vedle mě už dávno odfukoval. Jakoby né, že by mi to vadilo, musím říct, že byl fakt sladkej. Vlastně bych ho mohla pozorovat celou noc. Nechápu co se to se mnou děje, že nemůžu usnout. Jakoby jo normálně s tím mívám problém, ale když spím s Petrem tak vždy usnu hned. Nebo spíš když spím vedle Petra. Vlastně za celý týdny jsme spolu nic neměli. Je vidět, že se dokážeme bavit jen jako kamarádi, jop akorát takový kamarádi co se spolu koupali. Jo jediný co mezi námi bylo je společná vana.

Takhle noc mi přišla nekonečná, takže když jsem viděla, že už je půl pátý, rozhodla jsem se jít si udělat kafe. Protože stejně už dneska neusnu. Když jsem se dokopala do kuchyně, udělala jsem si silný kafe. A přemýšlela nad dnešní cestou do Pardubek, vlastně tu nemám auto, Petr taky ne, protože ani nemá řidičák. Takže mám dvě možnosti buď si zavolám taxík, což předpokládám, že z Brna do Pardubek bych se asi nedoplatila nebo zavolám klukům. Jako jo mohla bych jet autobusem nebo vlakem, ale to se mi fakt nechce. Asi už jsem rozmazlená.

No po mém ranním dýchánku jsem se šla trochu zkulturnit. Zalezla jsem si do koupelny, kde jsem si dala vanu, umyla si hlavu a trochu se namalovala. Jelikož bylo šest hodin tak jsem ani při nejmenším nevěřila, že bude Petr vstávat. Ale celkem mi to nevadilo, protože jsem si ještě potřebovala pobalit věci, abych tu nic nenechala. Petr asi počítá s tím, že asi hned zítra zas přijedu, ale musím taky z něčeho žít, protože jsem teď dva týdny nic nedělala, tak se mé příjmy radikálně zmenšili. Vystřídala už jsem hodně prací od baru po stage až po fotografický ateliér, to musím říct, že mě celkem bavilo. Takže musím něco vymyslet. Radši jsem se o tomhle před Petrem nezmiňovala, protože vím co by udělal, hned by mi chtěl pomoct a ja nechci být na někom závislá.

V půl osmý jsem se rozhodla jít Péťu vzbudit. Opatrně jsem otevřel dveře a sedla se k němu na postel. Byl tak nevinej když spal.

,,Petříčku, vstáváme." Dala jsem mu pusu na tvář. On se hned začal usmívat, ale bylo vidět, že se mu moc vstávat nechtělo, protože oči měl pořád zavřený. Tak jsem z něho strhla peřinu a lehla si vdle něj.

,,Anito." Zabručel, když mu naskočila husí kůže.

,,No dělej nebo odjedu hned." Začala jsem mu vyhrožovat.

,,Kam?" Začal se divit.

,,No musím do Pardubic."

,,Ale proč vždyť mně nevadí, že tu jsi." Udělala smutný oči.

,,To sice jo, ale já se nemůžu jen tak celý dny flákat." Přitulila jsem se k němu.

,,A kdy pojedeš?" Zeptal se smutně. A sevřel mě v objetí.

,,No Dominikovi jsem psala jestli by mohl přijet kolem desátý." Začala jsem ho vískat ve vlasech.

,,Takže už máme jen dvě hoďky. " řekla jsem.

,,No ale za dvě hoďky se toho dá stihnout dost." Kulišácky se na mě usmál. A je tady zase ten Petr, kterého tak zbožňuju.

,,Ale ale tady se nám někdo rychle probudil." Usmála jsem se. Když jeho ruka začala jezdit po mém boku.

Po dlouhý dlouhý době tady je nová kapitola, kterou se mi povedlo už dvakrát smazat, takže doufám, že už takhle dál šikovná nebudu a bude to v pohodě.🌚 Moc děkuju za každé přečtení, všech si vás moc vážím.🖤

Vaše A.🥀