Příběh posedlé

5.den - Seznamte se s....3.část

5 PM

„Tak si vyber, počkám venku," řekla jsem a nechala Vanny samotnou před obrovskou skříní plnou hadrů. Asi po 10 minutách vylezla ven. Dá se říct, že byla oblečená v emo stylu. Měla na sobě černé tričko s krátkým rukávem a pod ním proužkované bílo – černé triko s dlouhým rukávem. Vzala si moje oblíbené roztrhané tmavé džíny a na nohách měla papuče s králíčkama. „Sluší ti to, zvlášť ty papuče," rejpla jsem a obě jsme se dali do smíchu. Připadala jsem si, jako kdybychom se znali už věky a byly kamarádky, které se po dlouhé době potkali, víte jak to myslím. „Pojď, musíme dolů," dodala jsem a obě jsme se vydali do spodního patra. „Veru! No konečně, kde jsi by-" chtěla doříct máma, když tu uviděla Vanny. „Aha, ehm... Dáte si něco? Upekla jsem sušenky," řekla nervózně. „Dáme," řekla jsem pozitivně a usmála se na Vanny.

„Jak se s ní můžeš bavit..." ozval se po dlouhé době Glitch.

‚A hele kdo se ozval, už jsi dotrucoval?' pomyslela jsem si.

„Nech si to, vždyť se mě snažila zabít! A ty se k ní chováš, jako kdyby jste byly nějaký kámošky či co!" začal na mě řvát. Takhle naštvaný nikdy nebyl, což znamená, že to, co se děje či dělo mezi nima je vážný, HODNĚ vážný.

‚Vždyť ani nevím, co ti provedla,' odsekla jsem, ‚A kdyby ses chtěl zeptat, jo, ptala jsem se jí, ale ona vypadala, že o tom nechce mluvit,' dodala jsem.

„Aha, takže Vanny o tom nechce mluvit, jo?" řekl ironicky, „Ugh, fajn, tak když ti to neřekne ona, tak já jo," dodal a přenesl mě k sobě, vlastně ke mně do hlavy. Sedla jsem si do tureckého sedu a on začal vyprávět.

„Kdysi jsme s Vanny byli parťáci, já jí ovládal a ona podporovala moje nápady a řídila se mými rozkazy. Dalo by se spíš říct, že ona byla spíš mojí loutkou nežli parťákem a to bylo to, co se jí nelíbilo. Proto začala vzdorovat, něco jako ty, když jsme proti ní bojovali. Čím víc vzdorovala, tím víc si ubližovala. Nechtěl jsem dopustit, aby kvůli mně umřela, proto jsem jí opustil, nechal jsem ji být. Jenže po nějaké době jsem zjistil, že byla na prohlídce u doktora a že její výsledky nebyly nejlepší. Měla podrážděné oči, z nosu jí neustále tekla krev a trpěla těžkými depresemi. Ona na tom byla blbě a já ještě hůř. Neměl jsem kam jít. Byl jsem sám. Jenže potom jsi se objevila TY. Byla jsi taky sama, tak jsem si řekl, že ti udělám společnost. Jenže po nějaké době nás Vanny našla a usmyslela si, že se mi pomstí za to, co jsem jí způsobil. A to je celý příběh," dořekl a já jenom seděla a poslouchala jeho vyprávění. „Wow, tak to je drsný..." řekla jsem. Neměla jsem slov. „Ale nejhorší na tom je, že se mě pokouší zabít za něco, za co si může sama! Kdyby nevzdorovala, nic z toho by se nestalo," dodal a taky si sednul, „jenže co teď mám dělat? Vysvětlit jí to nemůžu a když se ukážu, pokusí se mě zabít."

„Počkat, kdyby se pokusila zabít tebe, nezabila by náhodou i mě?!" jenom z pomyšlení na smrt se mi stahoval žaludek.

„No, vlastně by zabila jenom tebe. Předtím, než bys umřela bych měl čas na to opustit tvojí mysl a našel bych si nejspíš někoho jiného," řekl a já se zarazila.

„Tak proč tu ještě jsi?"

„Cože?"

„No, Vanny jde po tobě a ty jsi tady, tak proč nejdeš někam, kde tě nenajde?"

„Nechce se mi, navíc jsi super partie, nikdo z mých předchozích parťáků se se mnou nebavil tolik jako ty. A navíc, když odejdu, zůstaneš zase sama."

„Jo, máš recht, ale musíš na sebe dávat bacha, Vanny po tobě jde a co je ještě horší, ví o tobě můj táta."

„A jo, na něj jsem úplně zapomněl."