Příběh posedlé

3.den - Vylepšení

7:48 PM

„Sakra, sakra, sakra! Jdu pozdě!" vynadala jsem si. Běžela jsem, co mi síly stačily. „To je tak, když si nenastavíš budíka," řekl Glitch a zle se zasmál. „No to ti teda děkuju!" vykřikla jsem na něj. Přesně v té chvíli kdy jsem na Glitche zakřičela okolo mě procházel zamilovaný pár. Podívali se na mě, jako kdybych spadla z Marsu. „No tys tomu teda dala," řekl Glitch a spustil novou vlnu smíchu. Naštvaně jsem nakráčela do pizzérie. „Dobré ráno! Ty budeš dneska dělat ten záskok za Zanea, že?" „Přesně tak." „Já jsem Mike Schmidt. Dělám tady se Zaneem denní šiftu. Potřebuješ s něčím seznámit?" „Ne ne, to je dobrý, dělám tady přece večerní." „A jo vlastně." Najednou se nás zhostilo trapné ticho. „No, takže co tady mám celý den dělat?" zeptala jsem se a Mike vypadal, že by radši ještě spal. „Ty budeš dávat pozor na animatroniky. Normálně s nimi problémy nejsou, ale včera byla nějaká porucha," řekl Mike a já hned věděla, co myslí. „Jasně neboj, s roboty to umím!" řekla jsem a odešla se podívat na své přátele.

8:15 AM

<Pohled Bonnieho>

Včera večer mě našli na chodbě. Nejdřív se divili, co tam ksakru dělám, ale pak to nechali být a odvezli mě zpátky na pódium. Ráno mě potom jako vždycky aktivovali a stejně i tak mé přátele. Foxy byl stále v zákulisí, Freddy ho totiž nestihl opravit. Hned od rána jsme hráli naše písničky a ukazovali se dětem, ale dneska tady nebyl ten opravář, který nás včera napadl. Vyhodili ho? Co se vlastně stalo potom, co Veronica došla za Freddym? ‚Zeptám se večer Freddyho osobně.' pomyslel jsem si. Poté jsem ale slyšel známý hlas a kroky blížící se k pódiu. Přímo před námi stála Veronica v denní uniformě. ‚Kolik je hodin? Vždyť jsme zrovna začali?!' zamyslel jsem se a podíval se na hodiny visící u jídelních stolů. ‚Vždyť je pořád ráno!' pomyslel jsem si a vrátil svoji pozornost publiku plného malých roztomilých dětí. Veronica se vydala do zákulisí. ‚Chystá se opravit Foxyho?! Sama to rozhodně nezvládne, ale myslím, že tam včera Freddy nechal manuál, tak dobrý,' pomyslel jsem si znova. „Hele, není s Bonniem něco?" „Netuším, ale vypadá to, že se pořád dívá na zákulisí. Odvezte ho tam k Foxymu. Náš dnešní záskok se na něj podívá. Říkala, že to s roboty umí," řekl ten chlap a na jeho příkaz mě hned odpojili.

„Bonnie? Bonnie?! Bonnie, vstávej," říkal ženský hlas a já se po chvíli rozkoukávání probudil. „Ugh...Už zase?!" zanadával jsem, „kde to jsem?" „Jsi v zákulisí. Měl jsi prý nějakou poruchu, tak tě dali sem, abych se na tebe podívala," řekla Veronica a otevřela mi hrudník. Uvnitř nebylo nic jiného než jen kupa drátů, spojek a dalších železných součástek. „Vypadám příšerně..." zašeptal jsem potichu, ale ona to prostě musela slyšet. Ksakru! „Ne nevypadáš Bonnie. Pořád si tě vybavuji jako malého stydlivého kluka, který miloval hudbu. Copak si nevzpomínáš, jak jsi jednou se svými plyšáky založil kapelu 'Little Bunnies'? Přišla jsem na každý váš koncert!" zeptala se mě mezitím, co se hrabala v drátech a já si vzpomněl na svůj pokoj, na své hračky, na svou rodinu, na svůj život...O tolik jsem přišel a tolik mě to mrzí... Chybí mi to. Veronica nejspíš zaregistrovala, že mě bolí na tyhle věci vzpomínat a tak mi dala jedno veliké objetí. Nečekal jsem to, ale obejmul jsem ji nazpátek. (S Chicou jsme se jednou zkoušeli obejmout a potom nás spravovali 3 dny 0v0) „Tak, jdeme na to," řekla a vypnula moje systémy.

3 PM

Probudil jsem se (opět) s příšernou bolestí hlavy. „Jauvajs!" zanadával jsem dnes už po několikáté. Stál jsem na pódiu se svojí kytarou, jako by se nikdy nic nestalo, ale opona byla zatažená. Když jsem se chtěl pohnout, šlo to jako po másle. „Páni, takhle skvěle jsem se necítil už dlouho." „Tak to nejsi jedinej kamaráde," řekl velmi známý hlas. „Foxy?! Ty jsi v pořádku?! Co tady děláš?" „Dali mě sem kvůli finální kontrole a jasně že jsem v pořádku starý brachu! Tuhle lišku by ani tornádo nezničilo! Navíc to jenom díky naší nové člence posádky se cítím lépe," řekl Foxy. „Ale kluci, nejste jediní, kdo má právo tady mluvit o pohodlí," řekla Chica a unaveně, ale zároveň uvolněně se protáhla. „Nikdy jsem se takhle skvěle necítila. Ale počkat, kde je Freddy?" Oba dva jsme se začali rozhlížet okolo sebe. „Nebojte se, Veronica ho taky dává do kupy," řekl Foxy. ‚Ten je ale upovídaný' pomyslel jsem se, ale stejně jsem si užíval přítomnost svých přátel.

7 PM

„Co jí tak dlouho trvá?!" zeptala se nevrle Chica po čtyřech hodinách čekání. „Freddy je tady hvězda. Třeba potřebuje 'speciální péči'," řekl Foxy a začal se svým robotickým hlasem smát jako správný pirát. „AHOJ!!!" řekla najednou Veronica, jejíž hlava se z ničeho nic objevila za oponou a koukala přímo na nás. „No konečně!!" řekla Chica a přišla k Veronice. „Víš jak dlouho tady čekáme?!" řekla Chica a zvýšila trochu tón svého hlasu. Veronica se celá objevila na pódiu. Měla zamazanou celou uniformu od oleje a nějakého dalšího bordelu. „J-Já se omlouvám, trvalo t-to prostě moc d-dlouho," řekla Veronica koktavě a bylo vidět, že se Chicy trochu bojí. „Chico přestaň, děsíš posádku!" řekl Foxy a už už chtěl Chicu odtáhnout, ale ona místo toho, aby Veronice začala ještě víc vyčítat její zpoždění ji objala. „Tak dlouho jsem čekala, až ti budu moct poděkovat za tu skvělou opravu!! Děkuju, děkuju DĚKUJU!!" snad až křičela Chica a Foxy i já jsme se hodili do klidného režimu. „Ale, to nemáte vůbec zač. Sice to mohlo vypadat, že to trvalo dlouho, ale všichni víte, že jsem si s vámi taky nějakou dobu povídala," řekla a všichni jsme souhlasili. „Tak, kde je Freddy?" zeptal jsem se. V tu chvíli Veronica na kousek odtáhla záclonu vstoupil na pódium velký a snad ÚPLNĚ NOVÝ medvěd a také hlavní hvězda, Freddy Fazbear. „Čau," řekl a všichni jsme se mu vrhli okolo krku. „Vypadáš skvěle kapitáne!" „Sluší ti to Freddy!" „Vítej zpátky kamaráde," řekl jsem a on nám na oplátku věnoval jedno obrovské medvědí objetí. „AWWWW!!! Vy jste taaaak roztomilí!!" pištěla Veronica, ale Foxy jí na to hned vyjádřil svůj názor: „Piráti nejsou roztomilí, piráti mají být děsiví! YAR!" řekl svým pirátským přízvukem a všichni jsme se společně zasmáli nad jeho hereckými výkony. „No nic, vy tady budete ještě 4 hodiny předvádět a musím vás ještě naposledy prohlédnout," řekla Veronica. Když nás prohlédla, dala nám samolepku s hvězdičkou. „Hotovo!" řekla pokaždé. Každý z nás si samolepku někam nalepil. Já si jí nalepil na kytaru, Foxy pod pirátskou pásku, Freddy dovnitř svého kloboučku a Chica pod Cupcake. „Bacha ať ti nespadne!" řekla Chica Cupcakeu a naposledy jsme si všichni dali společné objetí. „Jo a Freddy? Mohl by si tuhle samolepku dát Goldymu? Sice se na ni podívám až zítra, ale nechci, aby jí to bylo líto, však víš, co tím myslím" řekla a podala samolepku s hvězdičkou Freddymu. „Jasně Veru, spolehni se na nás," řekl Freddy. Veronica potom odvezla Foxyho do pirátské zátoky. Nakonec roztáhla oponu a představila všem opravené animatroniky. Poslední co jsme viděli byla ona, balící si svoje věci. Když stála ve dveřích, zamávala nám na rozloučenou a my, protože jsme se nemohli hýbat, jsme na ní jenom mrkli. Vtipné je, že jsme to udělali všichni najednou. ‚Uvidíme se zítra večer Veronico,' pomyslel jsem si, než jsem začal hrát na svojí nově vylepšenou kytaru.

________________________________________________________________________________

Omlouvám se, že je to takhle krátké, ale doufám, že příští bude delší<3 Tak snad jste si užili pohled našeho miloučkého králíčka<3(ano, Bonnie je můj favorit XD). Tak zatím pa pá!!!