Příběh posedlé

4.den - Glitchtrape, co to?!.....

<Pohled Veronicy>

Jen co jsem přišla domů, zalehla jsem do postele. „Ta postel je měkčí, než si pamatuji. Co myslíš Glitchi?" zeptala jsem se unaveně zlatého králíka, který ale nejspíš už dávno spal. „Tak nic..." řekla jsem zklamaně a s posledním výdechem jsem usnula.

7 AM

<PÍP PÍP PÍP> Zazvonil jakýsi budík, ale vůbec nezněl jako ten můj. Probudila jsem se a seděla jsem přivázaná na židli. Na sobě jsem měla svoji uniformu nočního hlídače. V místnosti byla tma s jediným oknem, do kterého svítil měsíc. Přede mnou stál stůl plný věcí. Zvláštních věcí. Byly tam kódovací klíče, jakési ovladače a budík, který mě tak nemile vzbudil. „Proč ta uniforma?" řekla jsem nahlas, i když jsem to v plánu vůbec neměla. „Víš, potrpím si na atmosféru a vypadá to, že se nám šípková Růženka probudila," řekl mužský hlas a najednou mi na obličeji přistála fakt hodně silná facka. „Au! Hej! Co to děláte?!" řekla jsem drze, ale zároveň vyděšeně. Bylo slyšet, že se mi třásl hlas. „Jenom chci, aby ses trochu probrala, ale stejně. Vypadáš roztomile když se bojíš. Potřebuju pomoc." řekl muž a já se ochvěla. ‚Z jeho dechu je mi na blití!' pomyslela jsem si. „Tak to nejsi jediná," řekl Glitch.

‚Glitchi? Kdo je to? Víš něco?'

„Jediné, co vím je to, jak se dostal do apartmánu. Ještě předtím, než jsem stihl omdlít jsem viděl, že se dovnitř dostal pomocí sponky do vlasů."

‚Typický,' pomyslela jsem si, když v tu mi na tváři přistála další facka, ještě silnější než ta předchozí. „Koukej vnímat Veronico!" zakřičel muž tak hlasitě, až se celá místnost otřásla. „Jak víte moje jméno?" zeptala jsem se ho, ale místo odpovědi mi přistála další facka. „Tady budu pokládat otázky já, tak drž hubu," řekl muž a já vyplivla sliny plné krve. Radši už jsem nic neříkala. „Hodná holka. Potřebuji, abys mi řekla, jak se vypínají animatronici ve Freddy Fazbear's Pizzérii. Jaký je v tom fígl? Jak se jich můžu nadobro zbavit?" Když to dořekl, slyšela jsem jak se zasmál. Byl to hluboký a 'zlý' smích, prostě odporný. V tu chvíli mi přejel mráz po zádech. ‚On chce zničit moje přátele? Proč by to dělal?' „Nevím, ale nevěstí to nic dobrého. Radši mu nic neříkej," řekl Glitch a já jenom zaraženě sklopila hlavu. „Tak mluv!" zařval na mě zase. „Nic vám neřeknu..." zašeptala jsem. „Co jsi to říkala? Neslyšel jsem tě," řekl a chytil mě za vlasy. Dívala jsem se směrem nahoru, ale i tak jsem neviděla obličej toho muže. „Říkala jsem, že vám nic neřeknu!" zakřičela jsem na něj. ‚To jsem asi neměla dělat,' pomyslela jsem si, když jsem ucítila, jak mě mnohem pevněji a hrubě tahá za vlasy. „AU!" zakřičela jsem! „MLUV!" „NIKDY!" řekla jsem a on mě i s tou židlí hodil do koutu místnosti. Ocitla jsem se v úplné tmě. ‚Hajzle,' pomyslela jsem si, když v tu chvíli jsem si uvědomila, že oproti němu mám výhodu. Díky nocím strávených v pizzérii jsem měla skvělý zrak. „Hlavně potichu a opatrně. Přece nechceme, aby nás chytil," řekl skoro šeptem Glitch. ‚Dobře,' pomyslela jsem si a pomalu jsem se začala pohybovat po místnosti. Všude okolo tady byly veliké krabice, takže jsem musela dávat obrovský pozor. „Koukej vylézt ven! Jestli se hned neukážeš, bude to pro tebe ještě horší, než to je teď!" řekl a já se v tu chvíli zastavila.

„Co to prosimtě děláš?! Vždyť nás tady najde!"

‚Glitchi, potřebuju abys převzal kontrolu.'

„Cože?!"

‚Já to nezvládnu! Sotva stojím na nohou! Musíš mi pomoct! Prosím!' pomyslela jsem si v zoufalství a najednou jsem cítila, že už sama sebe neovládám. Je to Glitchtrap. „Děkuju," řekla jsem mu z mysli. „Neděkuj, teď už to nejde zastavit. Mám strašnou chuť toho grázla zabít," řekl Glitch a já nevěřila jeho slovům. „Glitchi ne! To nedělej! Nemůže se ze mě stát vrah! Prosím! Nech toho! Přestaň dokud můžeš, prosím!" křičela jsem na něj, ale s ním jakoby to nehnulo. Jeho oči se zbarvily do fialové barvy. ‚SAKRA!' pomyslela jsem si. Najednou jsme lépe viděli. Glitchtrap si šílenou rychlostí doběhl pro nůž, který byl položený na druhé straně místnosti a přiblížil se pomalu za muže. Konečně jsem viděla osobu, která mě unesla, která mě bila a která mi vyhrožovala....... „Zane?" řekla jsem. Hned jak jsem vyslovila jeho jméno, Glitchtrap zabodnul nůž do Zaneova břicha. Druhou ránu mu zabodnul do hrudníku a i když se netrefil do srdce, Zane hodně krvácel. Poslední co Zane uvidí před svojí smrtí budu já, celá od jeho krve s výrazem plným šílenství. „Skvěle! Do pár vteřin by měl být mrtvej," řekl Glitch. Zane se na mě vyděšeně podíval, než naposledy vydechl. Glitch se jenom šíleně zasmál jako nějaký psychopat. Už jsem se zase cítila silná a tak jsem se ze všech sil snažila kontrolu převzít zpátky a nakonec se mi to povedlo. ‚Musím odsud, HNED!' řekla jsem si a vyběhla prvními dveřmi ven z místnosti. Ocitl se mi pohled na obrovskou opuštěnou budovu nedaleko pizzérie kde pracuju. Byla jsem celá od krve. ‚Nemůžu takhle mezi lidi. Mohla bych jít do pizzérie a strávit tam noc. Domů nechci. Necítím se tam bezpečně,' řekla jsem si a rychle jsem se rozběhla daným směrem. „Co to zase vyvádíš? Kam to jdeme?" ptal se celý vysmátý Glitch, ale já jsem mu na nic neodpovídala, dokud jsme nedošli do pizzérie. Pak nastaly komplikace...