Příběh posedlé

2.den - Odpojeni & Zvrat událostí

<Pohled Freddyho>

7 AM

Už od rána jsme zase předváděli svoje vystoupení, ale bylo to jiné než předtím. Teď známe někoho, kdo o nás ví. Co když nás posednou duše dětí a mi budeme mít nutkání nacpat Veronicu do obleku?! Kvůli téhle myšlence se bojím večera. Z přemýšlení mě najednou vytrhla malá holčička. „Pane Freddy?" „Ano holčičko? Potřebuješ něco?" „Přinesla jsem vám dárek," řekla a podala mi malého plyšáčka, který vypadal jako já. „Děkuji ti. Budu ho mít pořád nablízku." „Mám vás ráda pane Freddy!" řekla dívenka a skočila mi okolo krku. „Klidně mi říkej jenom Freddy bez toho 'pane'," řekl jsem a ona odběhla za ostatními dětmi. „Roztomilá," poznamenal Bonnie a vrátil se k hraní na svojí kytaru.

1 PM

Mezitím, co personál nosil ke stolům občerstvení, já a moji přátelé jsme hráli a zpívali naše písničky, ale najednou někdo odpojil Chicu a Bonnieho. Byl jsem v šoku, ale musel jsem rychle něco udělat. Začal jsem předstírat, že mě také odpojili. ‚Co se to děje? Že by nečekaná kontrola? Měl někdo z nás poruchu?! Bonnie a Chica byli celou dobu se mnou, tak co- FOXY! O můj bože, stalo se něco Foxymu?!' pomyslel jsem si a podíval se směrem Pirátská zátoka. Opraváři vezli Foxyho do zákulisí. ‚Stalo se mu něco?! Je někdo zraněný?!' Podíval jsem se pomalu po místnosti, ale nikdo nepanikařil. Všichni tam jenom stáli a divili se, co se to děje. Večer to budu muset prověřit. „Hele, jak to, že je Freddy zapnutý?! Vypněte někdo toho robota!" zavelel mužský hlas. Poté jsem viděl už jenom tmu.

11:30 PM

Probudil jsem se s menší bolestí hlavy, ale jinak všechny moje systémy fungovaly. „Ugh...Co se stalo?" zeptal jsem se, ale nikdo neodpovídal. Podíval jsem se okolo sebe a uviděl jsem své přátele. Odpojené. Pirátská zátoka byla taky prázdná. ‚Jak to, že jsem jediný zapojený?!' pomyslel jsem si, ale nedokázal jsem přijít na žádné logické vysvětlení. Rychle jsem nahodil Chicu a Bonnieho a zkontroloval jsem, že všechny jejich systémy jsou funkční. Naštěstí se jim nic nestalo. „Ježiši, moje hlava!" vykřikl Bonnie a posadil se na okraj pódia. „Freddy, můžeš mi prosím tě vysvětlit, co se to tady děje?" „Je to trochu složitější. Sám si toho moc nepamatuju, ale to poslední, co jsem viděl bylo, jak opraváři odváželi Foxyho do zákulisí," řekl jsem a podíval se zaraženě do země. „Freddy neboj se, Foxyho určitě najdeme. Měli bychom hned vyrazit," řekla povzbudivě Chica a Bonnie se hned zvednul, aby došel do zákulisí. Já a Chica jsme ho následovali. „Takže říkáš, že sem Foxyho odnesli?" „Jop," řekl jsem a čekal, co Bonnie udělá. Jako první se pokusil otevřít dveře, jenže byly zamčené. „To je poprvé...Zvláštní..." řekl zamyšleně Bonnie. „Ustup," řekl jsem a Bonnie o tři kroky odstoupil od dveří. Rozmáchl jsem se a na poprvé jsem rozbil dveře. „No jo, mechanické nohy," řekl jsem a všichni jsme se ušklíbli. Najednou jsme slyšeli zvuky, jakoby jiskření drátů. „Kdo je tam?!" zakřičel jsem a posvítil si svýma robotickýma očima do místnosti. Stál tam velký zlatý medvěd...Cassidy. A před sebou měl postaveného našeho přítele, který momentálně seděl na stole s otevřeným hrudníkem plným drátů. Některé byly poškozené, některé stále funkční. „Uff, Goldy. Ty jsi nás vylekal," řekla Chica a už už chtěla jít obejmout Goldyho, ale já ji nenechal projít. „Hej, Freddy?! Co to děláš?!" začala na mě mluvit Chica, ale já si jí nevšímal. Měl jsem celou dobu upřený pohled na Goldyho...Nebo to nebyl Goldy? „Kdo jsi?!" řekl jsem po minutě ticha. Zlatý oblek se mi v tu chvíli začala plně věnovat. Podíval se na mě a já hned věděl, že oblek někdo používá. „Okamžitě opusť kostým našeho kamaráda a odejdi cizinče!" zakřičel jsem, ale když se daná "osoba" zvedla, viděl jsem, že má u sebe nůž. To vysvětluje ty přetrhané dráty ve Foxyho obleku. Snažil se ho rozebrat. Byl v přestrojení a tak si myslel, že nás přelstí. Zlatý medvěd zamířil k nám. Bránil jsem své přátele a tak jsem je vystrčil ze zákulisí a nůž se zaříznul do mé animatronické ruky. „AAAAH!!!" „FREDDY!!" vykřikla Chica. „Běžte do bezpečí! Já to zvládnu!" zakřičel jsem na ně, ale oni se ani nehnuli. „BĚŽTE!" řekl jsem, ale to už Bonnie stál přede mnou a bránil mě před útočníkem. Bonnie se snažil udeřit osobu v obleku, ale ona šikovně uhnula a vrazila nůž Bonniemu do dlaně. „AAAAAAAAH!!" zakřičel Bonnie bolestí. „Vydrž Bonnie!" zakřičela Chica a hodila po osobě svůj cupcake. Ten na útočníka začal útočit a křičet. Já mezitím odvedl Bonnieho pryč, ale hned jsem se vrátil, abych Chice pomohl. Ve chvilce jeho nepozornosti jsem mu udeřil docela dobrou ránu do hlavy, až zkolaboval. „Musíme ho dostat z toho kostýmu. Chico, ty jdi za Bonniem a zjisti, jak moc je jeho zranění vážné. Já se postarám o zbytek," řekl jsem a Chica hned běžela hledat Bonnieho. Když jsem vytáhl osobu z obleku, byl jsem překvapen. Byl to jeden z opravářů! Konkrétně ten, co odvážel Foxyho při našem odpojení. ‚Proč by opravář chtěl rozebírat animatroniky?!' pomyslel jsem si, ale na to teď nebyl čas. Najednou jsem slyšel zvuky od hlavních dveří. ‚Sakra! Já úplně zapomněl, že Veronica má přijít na šiftu!' vynadal jsem si a posadil jsem opraváře do rohu místnosti. Musím jí o tom říct. Může nám pomoct. Přece jenom, ještě není 12, ale musím si pospíšit.