Kámen duší

III.

Matka vyděšeně upustila mísu jablek.,,Ne,Artuši prosím nedělej to."Prosila ho matka se slzami v očích.,,Musím." Pravil Artuš.,,Je to moje povinnost vůči našemu království".Matka ho se slzami objímala.,,Nechci o tebe přijít."Artuš se matce podíval do očí.,,Neboj se nepřijdeš o mě.Potkal jsem hodnou kouzelnici a ta mi dala tyto kouzelné předměty."A ukázal matce magické předměty.Matka se ještě víc rozplakala.,,Artuši prosím neopouštěj svoji matku."Artuš sbalil předměty a podíval se matce do očí.,,Slibuji ,že se mi nic nestane."Hodil si ranec na rameno a vydal se na hrad povědět tu radostnou novinu králi.

Cesta mu rychle ubíhala a i když bylo zataženo Artušovi připadalo jako by krásně svítilo slunce.Cestou si zpíval ale nemohl se zbavit smutku ,že láme matce srdce ale touha po lepším životě pro sebe,matku a celé království ho hnala dál.Brzy vyšel strmý kopec a stanul před hradní bránou.Zamlátil na ni a stráže mu otevřeli,,.Co si přeješ mládenče?"Zeptal se ho starší strážný.,,Chtěl bych mluvit s králem.Jedná se o naše království."Strážný se na něj vážně podíval a potom mu pokynul aby vstoupil.

Artuš si představoval hrad přesně tak jak mu ho popisovala maminka za dob jeho někdejší slávy a proto byl velmi překvapen když neuviděl žádnou krásnou zahradu,kašnu s křišťálovou vodou a nádherné přepychové altány plné smějicích se dvorních dam.Viděl jenom pár uschlých stromů,pobořenou kašnu a rozbité zarostlé altány.Ten pohled ho naplnil smutkem a znásobil v něm odhodlání znovu nastolit mír,štěstí a bohatství v zemi.Ten kámen získá a všem se potom dobře povede.