Kámen duší

XIV.

Temný princ vlekl holčičku svým hradem.Ta do něj jenom bezmocně mlátila pěstmi a plakala.Kostlivce na stěnách vystřídali zlé čarodějnice plné bradavic a s pusami plnými zkažených zubů.Smáli se a chtěli ji štípnout.Dělali takový kravál až už i Temnému princi došla trpělivost a vztekle zakřičel:"Kuš baby!"Čarodějnice se konečně utišili a zavládlo ticho.Princ s holčičkou začal stoupat nahoru po točitých schodech.Po době,která holčičce přišla jako věcnost se konečně zastavili před jedněmi dveřmi.Princ našel klíč,odemknul a hodil holčičku dovnitř a zamknul.Uvnitř byla kamenná podlaha pokrytá slámou,hrubý velý dřevěný stůl plný třísek,jedna židle ,která ale měla jenom tři nohy.Dále tu byla polička s trochou nádobí,skříň a jeden kýbl.Holčička běžela k zamřižovanému oknu a se slzami pozorovala rodné město v dálce.
"Jídlo"!Ozval se přísný hlas a okénkem ve dveřích se dovnitř vsunula miska jakési kaše a džbán vody.Holčička se neodvážila pohnout."Tak vezmeš si to nebo to mám odnést?!"Ozval se znovu hlas.Holčička opatrně slezla z postele a došla ke dveřím.Postava jí neurvale strčila pokrm a džbán a zamkla okénko.Holčička se znovu rozbrečela.Když se uklidnila viděla něco zeleného ve stěně.Hýbalo se to.Zvědavě se přišla podívat blíž.Ze zdi vypadl zelený kámen a ozvalo se:"Tento kámen ti pomůže se odsud dostat."Holčička ho vzala do ruky.V tom se ozval křik Mistra Krkavce:"Má kouzelný kámen."A vletěl do místnosti a chtěl ji ho vzít.Holčička popadla polštář a praštila ho.Jedeš!Ošklivý pták.Chvíli se ještě snažil jí kámen vzít ale nepovedlo se mu to.Krkavec musel odletět s nepořízenou.Ze zdi se ozvalo:"Rychle!Otoč kámen třikrát v ruce! "Holčička splnila pokyny a najednou stála u sebe doma.A viděla maminku jak pláče.Rozběhla se k ní.Mami!Mami!Už jsem doma!Maminka překvapeně vstala a pevně ji objala.Neměla slov.Na oslavu upekla velký koláč s lesními plody.Holčička poté mamince všechno vyprávěla a nakonec vytáhla z kapsy zelený kámen.Už už s ním chtěla znovu třikrát otočit když v tom ji zarazil hlas zdánlivě vycházející odnikud:Neotáčej kouzelným kamenem!Přenesl by tě zpátky do hradu Temného prince.Poté jim hlas řekl:Schovejte kámen do truhly a hlídejte ho.Až se objeví Artuš tak mu ho předejte.Maminka i holčička byly sice velmi překvapené ale potom splnili pokyny jež jim neznámý hlas zadal.
Kouzelnice byla ráda,že se ji podařilo to dítě osvobodit.V duchu se usmívala představě jak bude Temný princ zuřit až to zjistí.Mocná kouzelnice odjakživa ráda pomáhala lidem.I když byla velmi krásná a mladá ráda lidi obcházela v podobě stařeny.Zde v království Statečného lva ji vždy pomohli.Též ráda lidi zkoušela z jejich dobroty poctivosti.Kde uspěla tam lidem velmi pomohla s všemožnými problémy ale běda když objevila lidi se zlým srdcem.Na takové království potom seslala odpovídající trest.A nebylo mnoho dobrých království.
Temný princ zuřil div ,že hrad nespadnul.Jakto , že získala kouzelný kámen a dokonce utekla?Ó jaké to mám neschopné služebnictvo!Pravil a vztekle kopnul do jednoho z kostlivců,který se rozpadl ale hned se začal scelovat a mířit ke dveřím.To si říkáte sluhové Temného prince?Ani malou holku neuhlídáte.Čarodějnice se krčily v koutku hradního sálu a snažily se aby si jich Temný princ nevšiml.Tu dostal princ nápad.Čarodějnice!Zavelel a všechny se postavily.Poletíte do města a nejenže chytíte tu holku ale i spoustu jiných dětí.Čarodějnice se začali smát a rychle nasedli na košťata a v podobě velkého černého mraku vyletěli z hradu.