Kámen duší

XVII.

Čarodějnice se rychle blížily k městu a vydávali takový hluk ,že si lidé v první chvíli mysleli,že se blíží bouře.Několik lidí už chvatně vyběhlo z domu a s neklidem pozorovali rychle se blížící velké černé mračno.Teprve po chvilce někdo vykřiknul:,,To jsou čarodějnice!".Všichni se rychle rozběhli do svých domovů a začali zamykat dveře a bednit okna.Čarodějnic se každý bál.Byly proslulé svými nekalými rejdy,zlými kouzly a unášením dětí.Žádné dítě by nevyšlo po setmění ven.Děsivé pověsti o osudech unesených dětí se vyprávěly po celém kraji.Lidé se strachy krčili doma.Čarodějnice už byly blízko.

,,Chachachachacha!''Ozvala se čarodějnice Zujpa.Už se nemohla dočkat až bude štípat tu jemnou dětskou kůži a poslouchat křik a pláč.Její duše byla prohnilá a za svůj život zníčila život tolika lidem ,že je sama nedokázala spočítat.Dokonce i čerti před ní utíkali.Tohle už dlouho potřebovala.Litovala,že nemohla škodit po celá ta dlouhá léta ale Temný princ jim to zakázal.Byl tak mocný a zlý ,že ani Zujpa se mu neodvážila odporovat.Kolem hlavy jí přelétlo její ochočené saranče.Bylo lepší než sova nebo kočka protože nebylo tak moc nápadné a dokázalo se dostat kamkoliv bylo potřeba.,,Bední se."Oznamovalo jí.Zujpa propukla ve smích.,,Tak oni se bední?A to jim má pomoc?"Však oni ještě uvidí co stará Zujpa dokáže.A usmála se pusou plnou zkažených a zkřivených zubů.Město bylo už blízko.

Na trhu objevil Artuš ještě plno užitečných věci.Lidé byli hodní a darovali mu vše co by mohl potřebovat.Artuš se už nedivil ,že lidé zde chtějí zůstat.Tato země opravdu připomínala ráj.S plnými rukami se vracel do hotelu.Už byl jen malý kousek od hostince ,když v tom ho zastavil něčí hlas:,,Nechyběl jsem ti?''Artuš se překvapeně otočil a uviděl koně.Měl tak velkou radost ,že nedával pozor a vypadl mu hrnek.Nešťastně sledoval jak padá když v tom se něco mihlo vzduchem a hrnek zachytilo.
Byla to víla v žlutých šatech.

,,Moc vám děkuji."Poděkoval Artuš.Víla se neudržela a uchichtla se ale hned si malou rukou zaclonila pusu.,,Promiňte"řekla rozpačitě.,,Viděla jsem jak vám padá hrnek tak jsem se vám rozhodla pomoc.Jste moc hodná" pravil Artuš.,,Mohl bych se vás jenom zeptat čemu jste se smála?"Víla to znovu nevydržela a zasmála se.,,Jste podobný jednomu člověku na obrazu co visí v hradu.Chvíli jsem si myslela ,že jste to vy."Artuše to zaujalo.,,A o jaký obraz se konkrétně jedná?"Ptal se víly.,,O obraz s věstbou."Odpověděla mu.,,A co je to za věštbu?"Ptal se dál Artuš.,,Věštba o vzestupu a poražení Temného prince."Artuš se podíval na koně.,,Neznáš tu věštbu?"Kůň smutně potřásl hlavou.,,Je mi líto."Víla se znovu zasmála.,,Tak pojďte semnou a můžete si tu věštbu sami přečíst.To zní jako dobrý nápad."Řekl Artuš a chtěl se vydat k hradu.,,Jenže kam s mými věcmi?"Víla mu podala maličký sáček.Artuš ho vzal do ruky.,,Jsi velmi hodná ale tam se nevejde ani ten hrnek".Víla se znovu zasmála.,,Zkus to."Artuš nedůvěřivě vložil hrnek di sáčku a hrnek zmizel.,,Kde je?"Ptal se překvapeně Artuš.,,Jak ho dostanu ven?Je uvnitř toho sáčku."Pravila víla.,,Když ji budeš chtít zpátky stačí na něj pomyslet a sáhnout dovnitř."Artuš dal nedůvěřivě ruku do sáčku s myšlenkou na hrnek.Překvapilo ho ,že i když tam dal ruku až po rameno nedosáhnul dna.Chvíli rukou hledal a najednou opravdu v ruce držel hrnek.Fascinovaně pozoroval sáček.Znovu víle poděkoval a vydali se na hrad.