Kámen duší

XV.

Venku už bylo dostatečně teplo aby mohli opět pokračovat v cestě.Dráčkovo křídlo se již zahojilo a dráček létal kolem jeskyně ve stále větších kruzích.Artuš si lítostivě pomyslel ,že je již brzy opustí.Kůň viděl Artušův smutek a snažil se ho utěšit.Však on nás občas přijde navštívit ale chybí mu jeho rodina.Artuš smutně přikývnul.Sbalili věci a vydali se na cestu.Cesta jim rychle ubíhala a dráče je stále obletovalo.Už byli velmi blízko první ze tří zmíněných míst na cestě k čarodějnici Saale.
Čarodějné město už bylo vidět na obzoru.A i z té dálky to byla krása.Již rozeznali 4 velké věže jež se tyčily do výšky.Artuš přemýšlel zdali nemají ještě dnes pokračovat ale město bylo pro ně ještě stále daleko a tak se rozhodli pro dnešek utábořit v blízkém hájku.

Artuš připevňoval plátno ke čtyřem velkým stromům a poté pomocí větví vytvořil domeček kde se všichni spokojeně utábořili.Byly po celodenní cestě příliš unavení a tak brzy usnuli.
Když ráno Artuš vstal tak už dráče vesele létalo po jejich domě.Vždy narazilo do stěny , odrazilo se a náramně se tím bavilo.Artuš se musel usmívat když viděl jak se dráče raduje.Pořád ho mrzelo ,že je dráče brzy opustí ale zároveň si přál aby znovu našel svou rodinu.

Dračice přistála u jeskyně kde tábořil Artuš.Nasála pach do nozder.Ucítila kromě pachu člověka i sladkou vůni svého dítěte.Bylo tady!Ten člověk ho asi unesl.Začala zuřit a vzepjala se k obloze.Jejímu dítěti nikdo neublíží!A letěla po směru vůně svého dítěte.

Artuš sbalil věci a vydali se s koněm a dráčkem na cestu.Cesta vesele ubíhala a město se rychle blížilo.Po cestě si všímali mnoha zvláštních rostlin.Artuš chtěl utrhnout jeden moc hezký květ ale rostlina najednou zavrčela a z okvětních plátků se staly zuby.Artuš ji radši nechal.Jenom dráče na rostlinu doráželo a vždy když ho chtěla kousnout tak vzlétlo a tak tu kytku dráždilo tak dlouho až ho to přestalo bavit.
Slunce pražilo a za chvíli měli všichni žízeň.Naštěstí objevili pramen vody tryskající za skály.Když se všichni občerstvili tak Artuš nabral vodu do zásoby a chtěli se vydat na cestu když v tom se ozvalo zařvání a přes oblohu přeletěl velký stín.Kousek od nich dosedla dračice a cenila zuby.Začala se k nim pomalu blížit.I když vypadala tak hrozivě tak byla nádherná.Měla zlatou barvu a krásné hnědé oči ,které ale teď byly plné hněvu.Artuš přemýšlel proč na něj chci ta dračice zaútočit.V tom uslyšel zvuk křídel a viděl jak dráče letělo k dračici.Jen k ní dosedlo a dračice ho k sobě láskyplně přivinula.Dráček u ní sladce vrněl.Pohled dračice se změnil.Už se nedívala na Artuše s hněvem ale s láskou.Artuš byl šťastný ,že je dráče u své rodiny.

Pokračoval s koněm v cestě do Čarodějného města a brzy už vcházeli dovnitř bránou lemovanou bílými sloupy ve ,kterých byly zapuštěny drahokamy.Byla to nádhera.Artuš s koněm vstoupili do města.Byly tu dlouhé ulice lemované domy z bílého mramoru.Bylo zvláštní ,že nikde nikoho neviděli a Artuš se na to zeptal koně."To je jedno z mocných kouzel Čarodějného města.Když se do něj snaží vniknout cizinec tak se mu zjeví iluze prázdného města a podle toho jestli podlehne a začne krást a nebo ne se rozhodne jestli je hoden vstupu do města"Artuš koni poděkoval ale nevěděl co dělat.Nikdy by nic neukradl.Jeho matka ho odmala vedla k poctivosti takže se pokušení nebál ale nevěděl jestli má jenom po městě chodit a nebo se někde posadit.
Nakonec se rozhodl ,že si sedne a počká.Sedl si tedy na zem a chtěl si odpočinout ,když v tom se kus chodníku propadl a odhalil schody vedoucí do místností plných zlata a vzácných pokladů.Artuše to však nezajímalo.
Najednou se začalo vše kolem nich třepat a potom se vzduch před nimi roztrhl.Ulice zmizela.Před nimi se objevila pravá brána do Čarodějného města.