𝘄𝗲 𝘄𝗮𝘀 𝗰𝗼𝘂𝗽𝗹𝗲 2

s i x

"do prdele!" vykřikl jsem. au au AU. bože. já jsem debil. "je všechno v po- o můj bože Noahu!" zarazila se Millie, která právě vstala. držel jsem si ruku. byla celá od krve. "j-je to j-jenom říznutí." v očích mě štípaly slzy. chtěl jsem ji do palačinky nakrájet ještě banán, který byl v míse s ovocem na jídelním stole. jenom říznutí. jenom říznutí. jenom... "AAAH! proboha Millie prosím já vykrvácím!" mám fobii z krve tak trochu.
"ježiš uklidni se, dojdu pro lékarničku, nepřišel si snad o prst." vypadala vyděšeně, ale během toho co jsem málem přišel o ruku si mě dobírala. n-nebylo to tak strašný. mám ruku? mám. musím se uklidnit. během mého přemýšlení o tom jestli vykrvácím, Millie přišla s lékarničkou v ruce. otevřela ji a ukázala mi ať si sednu je stolu. položil jsem ruku na stůl a ona vytáhla dezinfekci a náplast. "ty jsi ale hysterka, tohle je úplně normální...co jsi proboha dělal?" říkala to tónem jakoby byla moje máma. "snídani...pro tebe." odpověděl jsem. "ježiš děkuju to jsi nemusel." zasmála se. "musel, ale nebudeš mít v tý palačince banán." oznámil jsem. podívala se na linku, na které ležel na krájicím prkýnku banán, který byl od krve, ne moc jen trochu. stejně ho nemůže sníst. když mi zalepila prst vzal jsem banán a vyhodil ho. podal jsem ji talíř se třemi palačinkami plněnými nutellou. "děkuju." usmála se. "nemusíš děkovat, dlužím ti to, po tom co jsem ve tři ráno přišel k tobě oknem..." zasmál jsem se. jsem v klidu. když jsem byl malý a odřel jsem si třeba koleno a tekla mi z něho krev, uklidnění trvalo o dost dýl. jsem velký kluk. zasmál jsem se. Millie ochutnala palačinku. "mňam." tvářila se jako by to bylo to nejlepší do kdy jedla. "chutná ti?" zeptal jsem se, protože jsem tomu nemohl uvěřit. "jo!" dodala a kousla si. usmál jsem se.

~o 2 hodiny později~
tak rád bych šel domů. nemůžu. v podstatě nemám domov. a jestli se Finnův dům počítá jako domov tak tam se vrátit nemůžu. vyspal se s ní. zajímá mě docela jestli už zjistil že jsem pryč, jestli celou noc nespal, jestli mě hledá, nebo jestli se na mě vykašlal a pozval si tam Sophii. Millie má napečené cukroví, perníčky, išlské dortíčky, linecký a rohlíčky. shodou okolností moje nejoblíbenější cukroví. má nakoupené zásoby na zimu...zní to divně jakoby byla veverka Sandy ze spongeboba a dělala si zásoby oříšků na zimu. když jsem byl menší pořád jsem se díval na spongeboba. znám všechny díly na zpaměť. dlouho jsem to neviděl. tak jsem se těšil že budu jíst cukroví a sledovat mrazíka s Finnem a teď to nemůžu udělat. Millie přišla z nákupu. chtěl jsem zůstat doma. nemám sílu na to jít ven. moje skoro hodinová noční procházka po městě ve dvě ráno mi stačila. "hádej co?" přiběhla do obýváku nadšeně. "co?" nemám tušení co může být tak skvělýho. "23. prosince je vánoční párty a my tam půjdeme!" vypískla nadšeně. "my?" zarazil jsem se. "jo ty tam půjdeš taky." rozhodla za mě. "dobře..." naštvaná Millie mě upřímně děsí, takže nebudu odporovat...

hmmm...takže párty jo?
můžete dávat zajímavé typy co by se na ni mohlo stát.
mám nějakou představu.
;))