f o u r

109 5 4
                                    

otevřel jsem oči. všude byla tma. pořád jsem ležel na sedačce s Finnem. "ty nespíš?" řekl chraplavým hlasem. "teď jsem se vzbudil." zašeptal jsem. zvedl jsem mobil co ležel na stole, abych se podíval kolik je hodin. "je 0:55." řekl jsem. "usneš?" zeptal se. "ne." odpověděl jsem. "taky ne." řekl. usmál jsem se, i když to neviděl, protože byla tma, (ten telefon jsem nahmatal btw). "co budeme dělat?" zeptal se. "upečeme si sušenky." napadlo mě. "c-cože?" Finn dostal záchvat smíchu. "upečeme si sušenky." řekl jsem ještě jednou. "jak tě to napadlo?" zděsil se a zasmál. "nevim..." odpověděl jsem. "vážně jdeme péct sušenky v jednu ráno?" já jen přikývl a zasmál se. nějakým způsobem jsem se z něj zvedl, protože jsem na něm pořád tak napůl ležel. podíval jsem se na něj. moje oči si na tmu zvykly. viděl jsem obrys jeho obličeje. usmál jsem se na něj. i přes tu tmu jsem poznal, že se směje. dal jsem mu pusu...ta se prohlubila v dlouhý polibek. moje ruce zabloudily do jeho kudrnatých vlasů. začal mě líbat na krku. vzpomněl jsem si jak k nám přišel policista a my jsme měli na krku cucfleky...a on nás pochopil. mezi vším tím jsem řekl: "miluju tě." Finn se zastavil aby popadl dech a usmál se. "navždy?" zeptal se. "navždy." potvrdil jsem mu. "miluju tě." řekl a já spadl ze sedačky. "au!" vykřikl jsem. Finn mi nepomohl, protože se dusil záchvaty smíchu. moje tělo se seklo mezi sedačkou a stolem. nemohl jsem se zvednout. super. muselo to asi vypadat hodně vtipně, protože když jsem zahlédl obrys Finnova obličeje jak se na mě dívá, tak nejspíš to jeho záchvat posílilo podle toho co jsem slyšel. pokusil jsem se vytáhnout nahoru. Finn se nakonec trochu uklidnil a stůl odsunul. konečně jsem se mohl pořádně nadechnout. zvedl jsem se. "tak takhle si představuješ romantiku? svedeš mě a pak spadneš ze sedačky?" zasmál se. musel jsem vypadat ublíženě protože mě obejmul a řekl: "ježiš dělám si srandu...jdeme upéct ty sušenky?" vesele jsem kývl. rozsvítil jsem. konečně jsem Finna viděl normálně. všiml jsem si ale něčeho čeho jsem si předtím nevšiml. "c-co je?" zeptal se, protpže jsem se na něj zamračil. skřížil jsem si ruce na hrudníku. "od koho je ta rtěnka?" zeptal jsem se vyděšeně a dost ublíženě. na krku měl přesný obrys růžové rtěnky. ne. ne. NE. "Sophie." řekl jsem. zahodil jsem utěrku, kterou jsem ani nechápu proč jsem držel. "byla tady." řekl jsem. nevím jestli vyznělo víc naštvaně nebo zklamaně. "Noahu já-" "nic neříkej!" přerušil jsem ho. nechci se na něj dívat při představě, že se s ní líbal nebo možná něco víc než to. šel jsem naštvaně do ložnice. "Noahu já ti to vysvětlím." šel za mnou. zabouchnul jsem mu dveře před nosem a zamknul. sjel jsem opřený zády o dveře na podlahu. hlavu jsem si dal mezi kolena. tohle nemůže být pravda. musí to mít nějaké vysvětlení. ale já ho nechtěl slyšet. nechtěl slyšet o tom že tady byla když jsem si já odbýjel trest. zvedl jsem hlavu a zarazil se. vždycky stelu postel než jdu s Finnem do školy a polštáře a peřina byly tak rozházené že..."Noahu." řekl. celou dobu je za dveřmi. "ty jsi s ní spal!" zařval jsem a do očí se mi draly slzy. nic neřekl. nijak to nepopřel. protože to byla pravda. mezi tím co spolu chodíme to nebylo poprvý co jsem po škole. "s kolika jsi spal?!" zařval jsem. hned mě to zamrzelo. vylítlo to ze mě. "cože?!" vykřikl. slzy mi tekly proudem. moje představa že spolu budeme péct sušenky a že tohle budou nejlepší vánoce se rozplynula. hezky jsme začali prázdniny. potřebuju někoho komu se můžu svěřit. někoho komu můžu věřit. říct mu všechny problémy. nevím jestli to byl dobrý nápad. ale byl jsem naštvaný a tak jsem popadl batoh do něj náhradní oblečení a telfon který jsem měl u sebe a zašel si do koupelny, která byla propojená s ložnicí. tam jsem si vzal kartáček a pastu. vrátil jsem se do ložnice, všechno narval do natohu a otevřel okno. mám jít? nemám jít? znovu jsem se podíval na postel a hlavou mi proběhlo jak ho políbila a jak má na krku jeho rtěnku a představa že spolu spali...jdu! vylezl jsem oknem na zahradu a rozeběhl se po silnici do vedlejší ulice.

hmmm hezký začátek prázdnin...
miluju zvraty ;))
kam si myslíte že půjde?
další kapitola vyjde možná ještě dneska

𝘄𝗲 𝘄𝗮𝘀 𝗰𝗼𝘂𝗽𝗹𝗲 2 Kde žijí příběhy. Začni objevovat