𝘄𝗲 𝘄𝗮𝘀 𝗰𝗼𝘂𝗽𝗹𝗲 2

t h r e e

~odpoledne~
jsem po škole. ach jo. před deseti minutami jsem se rozloučil s Finnem. uvidíme se doma. až v pět. jsem snad jediný co je v poslední den školy po škole! ne nejsem. do tělocvičny vešla Sadie. ta tu ještě chyběla. lepší člověk se mnou po škole být fakt nemohl. trochu se zarazila když mě viděla ale hned šla dál a sedla si o tři tribuny víš než já. vytáhla mobil a dělala na něm něco. "to si děláš prdel?!" vykřikla. zamávala mobilem. vybil se jí. vzhledem k tomu že jsem vynechal oběd tak umírám hlady. zabloudil jsem očima k Sadie. hodila na mě šibalský úsměv. umm dobře. otočil jsem se a dělal jakože dělám něco strašně zajímavýho. unudím se tady! bylo asi deset minut ticho. když v tom se Sadie zvedla z tribuny a přešla židle přímo ke mně. proč? "můžu si přisednout?" zeptala se nevinně. dělá jakoby mě před dvěma měsíci nechtěla podříznout. jen jsem kývl. jakože nemůžu jí přece říct že si nesmí sednout vedle mě. je tu celá prázdná tělocvična a ona si stejně musela sednout vedle mě. zase bylo chvíli jen trapné ticho. přerušilo ho moje hlasité zakručení v břiše. mám strašnej hlad. "máš hlad?" zeptala se. ne asi. jo umírám tady! "jo." řekl jsem. "počkej mám tady sice už jenom bonbóny ale aspoň něco." řekla. co jí kdo provedl že je na mě tak milá? ale stejně teď sním všechno. říká se že hlad je nejlepší kuchař. "díky." hlesl jsem a vzal si pár bonbónů. byly docela dobré. "klidně si to vem celý já hlad nemám." podotkla. týjo díky. usmál jsem se na ni a snědl všechno. bylo jich tam asi deset. hlad mě rychle přešel. přece mě nemohlo zasytit deset bonbónů.

~o 10 minut později~
ugh mě je blbě. "je mi blbě." prohlásil jsem. vyběhl jsem z tělocvičny na nejbližší záchody. Sadie běžela za mnou. když jsem došel k záchodu bylo mi divně ale nechtělo se mi zvracet. celý svět se mi najednou zatočil. spadl jsem Sadie do náručí. ale když jsem se na ni podíval tak jsem viděl Finnův obličej. hezčí než kdy jindy. políbil jsem ho. začali jsme se líbat. jeho rty ale chutnaly jinak než normálně. zatemnilo se mi před obličejem.

~o chvíli později~
probral jsem se. ležel jsem na zemi na záchodech. "Noahu?" zeptala se mě Sadie. "co se stalo?" poslední co si pamatuju je, že jsem vběhl na záchody s tím, že mi je blbě. "běžel si na záchody prý ti bylo blbě a když jsem tam přiběhla spadl jsi mi do náruče a...začal mě líbat." vysvětlila. počkat... "cože jsem to?! o můj bože!" tak teď už se mi zvracet chtělo. "nenenene ne!" to není možný! fuj. nemohl jsem přece líbat Sadie! p-proč? "proč sis to nechala líbit?" zeptal jsem se jí. zajímalo mě to. "já nevim..." řekla. oklepal jsem se při tý představě, že se s ní líbám. fuj, fuj, fuj! "Finn se to nesmí dozvědět!" vykřikl jsem. Sadie jen pokrčila rameny a odešla. jak může být tak v pohodě po tom co se pŕavě teďˇ stalo?!

~o 2 hodiny později~
přišel jsem domů. teď bydlím u Finna. proč? protože zaprvý spolu chodíme a zadruhý jsem před pár měsíci málem umřel při požáru mého domu, který pravděpodobně zapálila právě Sadie. jo chtěla mě zabít pokud si to pamatujete...
"Finne, jsem doma!" křikl jsem jako nějaký manžel který právě přišel domů za svojí manželkou. nad tím pomyšlením jsem se musel zasmát.
"jé ahoj." řekl a přišel do obýváku. usmál se na mě. úsměv jsem mu oplatil. hodil jsem tašku na zem. rozběhl jsem se k němu a pevně ho obejmul. opřel si bradu o mojí hlavu. "bylo to strašný." řekl jsem. "neuhádneš kdo tam byl se mnou." Finn chvíli dělal že přemýšlí. "Sophie?" hádal. o ni jsem teď nechtěl už vůbec slyšet. "ne." odpověděl jsem. s ní bych to tam asi taky nepřežil. "Sadie?" pokračoval v hádání. "mhm." udělal jsem jako potvrzení. "ou tak to tě lituju snad se tě nesnažila zabít?!" vyjekl. "naštěstí ne...divím se...byla docela milá." řekl jsem. "milá? to se mi nějak nelíbí..." zamyslel se. jen jsem kývl.
"jsou od teď oficiálně vánoční prázdniny!" vykřikl jsem abych měnil téma. "konečně!" vykřikl Finn. taky jsem se na ně hoooodně těšil. budou dokonalé jen já, Finn a cukroví. budeme se celé dny válet a koukat na vánoční pohádky. a pokud napadne sníh tak to bude ještě lepší. mám pro Finna dokonalý dárek. bude se mu určitě líbit. vyslíkl jsem si bundu kterou jsem měl pořád na sobě a šel jsem si do pokoje pro něco pohodlnějšího než jsou džíny.
svalil jsem se na sedačku. Finn si sedl vedle mě. opřel se o kraj sedačky a já si v podstatě lehl na něj. zní to teď trochu blbě ale snad chápete. vždycky jsem tohle chtěl udělat. vzal deku která byla přehozená přes kraj sedačky a přikryl mě nebo jakoby nás. na to že je v podstatě kost a kůže je docela pohodlný. hah. miluju ho. zavírali se mi oči. usnul jsem.

awww. já jsem tohle vždycky chtěla s klukem udělat. lehnout si nějak na něj nebo se o něj opřít a spát. tomje prostě potom takový roztomilý. 🥺❤️
co říkáte na novou kapitolu?
co by Finn mohl dostat od Noaha?
proč se Noahovi udělalo blbě?
můžete hádat :))