MY LOVESTORY {DOKONČENO}

- 1. kapitola -

... a já a můj dementní, o rok mladší, bratr jedem do Prahy za jeho kamarádem . Možná se ptáte: proč jedeš taky když jsi starší a nemusíš? Jednoduchá odpověď: protože mamka. Už jednou přišla o milovaného člena rodiny a nechce to opakovat. A vzhledem k tomu, že jsem zkušenější řidič a nepředvádím se na silnici - možná - budu řídit tam i zpět. Aby se mému "milovanému" bratrovi nic nestalo. Myslím, že už jste odhadli že vztah mezi námi není nic moc. Neee, nazvala bych to jinak. Brácha mě shazuje kvůli tomu co jsem dělala když mi bylo 15.

 - flashback -

 Sedím na záchodech v jednom Strakonickém klubu. Jak jsem se sem dostala když mi není 18? Jednoduše. Mojí kamarádky bratr je majitel. Sedím tam a beru do pusy dvě tabletky extáze. Jak jsem se k tou dostala? Taky jednoduše, táta mi umřel kvůli nějakýmu zkurevnýmu Pražákovi při autonehodě. Od tý doby co to vím chodím jen v černý, extáze a tráva; popřípadě CBD mi pomáhají přežít den a žiletka je můj velmi dobrý kamarád. Nevím jak si od toho pomoct. Je jeden bratrův spolužák se kterým si rozumím - i když jsem o 9 měsíců starší - který se mi snaží pomáhat a nebýt jeho už tady nejsem. Jmenuje se Antonín. Nikdo mu neřekne jinak než Tony. A jsem na jednu stranu ráda že ho mám, na druhou nebýt jeho už můžu být dávno s tátou. Ale zpět do klubu. Cítím na sobě že extáze začíná působit a to je dobře.

 - end of flashback -

Ten večer jsem to přehnala a vzala si ještě víc tabletek, Tony mě našel úplně na plech a s rozšířenýma zorničkama za klubem. Byla jsem třikrát na odvykačce a docela pomohla až ta třetí. Někdy si sice ještě dám třeba dva prásky z brka, ale jinak jsem čistá. Když mám nějaký extra moc blbí období furt je tady můj kamarád žiletka. Ale řežu se jen povrchně, nechci se zabít jen vypustit tu bolest. Mezi tím co jsem vám tak nějak přiblížila svoji minulost už sedíme s bratrem v autě a jedem. Ještě bych mohla zmínit, že můj otřesný bratr nese jméno Marian. Já jsem Beáta, ale většina lidí co mě zná mi říká Bee. Stavíme na benzínce, protože Marian jde na WC a já potřebuju nutně cigaretu. Závislosti na drogách mě možná zbavili, ale na cigaretách ovšem ne. Cesta se vleče, protože Pražáci jedou na víkend někam pryč a ucpávaj dálnici. Někdo mi volá. A vzhledem k tomu že mám mobil propojený s autem to klidně můžu i vzít. Je to moje sestřenice, ale pro mě spíš nejlepší kamarádka Alexandra. "Whatsup Alex." "Helo Bee, ahoj Mariane." "Nazdar" odpověděl znuděně můj bratr. I když mu je 19, furt se chová jak malej. "Kam cestuješ? Já myslela že budeš doma se učit na zkoušky." "No to jsem původně chtěla, ale on" ukážu na bratra " nutně musí do Prahy za svým kamarádem a víš jaká je mamka a dlouhý cestování." "Ahaaaaaaaaa. No vím no." řekne a obě se smějeme. Marian si za tu dobu radši nasadil sluchátka. Díky bohu. Celou cestu si povídáme a zpíváme dokud nepřijedeme do naší cílové destinace. Je to nějaký starší panelák kousek od Chodova. Brácha zazvoní a ozve se hlas "Kdo tam?" "Čus buzerante to jsem já." "Nazdar koště tak pojď." ten hlas je mi povědomí, ale za boha si nemůžu vzpomenout komu patří. Jdeme pěšky do pátého patra. Chápete to? Do PÁTÝHO!!!!!!!! Kdyby mi řekli, že je to tak vysoko, nejdu. Radši bych sklopila zadní sedačky auta a spala tam. Marian zaklepe na dveře bytu a z něj vykoukne nějaká blondýna "Co tady chcete." prskne na nás nepříjemně. Málem jsem jí za to nabombila. Tento tón hlasu si vyprošuju. "Jdu za Tonym." řekne zcela v klidu můj bratr. Až teď jsem si uvědomila jaký řekl jméno. Pane bože, že to je jen náhoda. Jeden rok. Jeden zkurvený rok od toho co se odstěhoval. Prosím ať je to jen náhoda