MY LOVESTORY {DOKONČENO}

- 2. kapitola -

Ta hnusná, botoxovo-plastická blondýna zařvala něco do útrob bytu. Za chvíli se vyřítil klučina s dvěma piercingama v nose, s dost tetováními a s chainem z žiletek. Chvíli mi trvalo než jsem si byla jistá, ale ty oči poznám všude. Byl to on. Koukali jsem na sebe s otevřenou pusou dobrých 5 minut. Dokud mi bratr nezamával rukou před obličejem a tím mě probral z transu. Hodila jsem po něm nasraný pohled typu: DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL DOUFÁM?!!!Evidentně to tak nevypadalo. Tony ze mě nespouštěl oči a jediné co se změnilo bylo to že zavřel pusu. Pozval nás do bytu a zrovna v ten samí moment šla ona "nádhera" opačným směrem. To dusivé ticho v bytě jsem přerušila já "Můžu si na chvíli vzít bratra na balkon? Neboj hned ti ho vrátím." jen kývl a já vzala bratra nasraně za ruku a šli jsme " Děláš si ze mě prdel?!!!!" řekla jsem tiše, ale dost nasraně a kladla důraz na každý slovo. "Tos mi nemohl říct, že tvůj skvělý kamarád je člověk díky kterýmu žiju?!!" "Tak promiň a třeba jsem to naplánoval aby jste se zase po dlouhé době viděli co ty víš?" řekl. A šibalsky se usmál?!! Ten bastard to mu nedaruju. Samozřejmě jsem ráda že ho vidím, ale mohl mi to říct dopředu. Třeba bych se pokusila zamaskovat svoje "Alpy" co mám na obličeji a nejela v obnošených teplákách a oversize mikině. "Fajn teď to nehodlám řešit, ale doma budeš rád že se musím učit na zkoušky." oba se vracíme do celkem prostorného obýváku. "Tak já vás tu nechám, kousek bydlí kamarádka takže když tak při nejhorším mám mobil u sebe." řeknu a než začnou jakkoliv protestovat zabouchnu dveře. Nemám kousek kamarádku, jdu do nějakýho baru. Kolik je abych tam nešla moc brzo? 18:00, chill už můžu. Asi to ode mě bylo hnusný, ale teď si potřebuju utřídit myšlenky.

- pohled Tonyho -

Dneska má přijet Marian. Dlouho jsme se neviděli a říkal že nepřijede sám. Docela mě zajímá s kým přijede. Najednou se otevřou dveře do ložnice a vejde nějaká botoxovo-plastická blondýna. Asi jsem byl slušně na káry když jsem skončil s ní. Fuj. Jen abych to uvedl na pravou míru, tohle normálně nedělám. Ale jsem horká hlava, nechám se vyhecovat a sázka je sázka. Nechci být na ní hnusný, ale než stihnu cokoliv říct někdo zazvoní a ona jde otevřít. "Antoníne někoho tady máš." zařve na mě. Rychle na sebe hodím ještě mikinu a jdu se podívat kdo to je. Stojí tam Marin a fakt není sám. Stojí vedle něj menší zrzka, v teplákách, oversize mikině. Pane bože vždyť to je Bee. Tak moc se změnila a zároveň je tak stejná. Jen na sebe koukáme asi 5 minut s otevřenýma pusama. Marian jí zamává rukou před obličejem a tím trochu probere z transu i mě. Furt na ní zírám, ale aspoň jsem zavřel pusu. Nemůžu tomu uvěřit. Ona tady stojí. U mě před bytem. Mezi tím co mi tady na sebe koukáme botoxová nádhera zmizela. Díky bohu. Pozvu je dál. To lehce dusivé ticho přeruší Bee " Na chvíli vzít bratra na balkon? Neboj hned ti ho vrátím." jen jsem kývl a nechal je. Zachytil jsem kousek jejich rozhovoru "Tos mi nemohl říct, že tvůj skvělý kamarád je člověk díky kterýmu žiju?!!" tohle mě po pravdě zahřálo u srdce. Víc jsem neslyšel, ale myslím že pokud Bee má furt stejně ráda překvapení, Marian si doma něco vyslechne. Vrátili se a bylo vidět, že tento rozhovor nebyl úplně klidný. Aspoň ze strany Bee. "Tak já vás tu nechám, kousek bydlí kamarádka takže když tak při nejhorším mám mobil u sebe." než jsme stihli oba cokoliv říct, dveře se zabouchly a šli slyšet pouze rychlé kroky po schodech a bouchnutí hlavních dveří. "Ehm, co ti říkala na tom balkoně?" "No radši nic, jenom ti do předu říkám, užij si mě dokud jsem živej a ségra je pryč." tomu jsem se zasmáli a nějak si dál povídali a dělali píčovini.

Mám důležitý dotaz, máte radši delší nebo kratší kapitoly? Já ať vím jak dlouhé je mám do budoucna psát. :D