MY LOVESTORY {DOKONČENO}

- 22. kapitola -

Vstali jsme asi v jednu odpoledne a překvapivě nám nebylo ani moc zle. Pořád jsem tak nějak nemohla uvěřit tomu, že mi tu práci nabídli. Z přemýšlení nad včerejškem a obecně uplynulým týdnem mě vytrhli rty dotýkající se mého krku. "Už zase přemýšlíš?" zeptá se Tony "Jo, je toho teď víc pozitivního najednou, než za celý můj život." odpovím na položenou otázku po pravdě. "To je sice pravda, ale možná bys měla přestat tolik přemýšlet." odvětí mi nazpátek a dá svoje ruce na moje břicho. Pololžím svoje ruce na ty jeho, opřu si hlavu a na tváři mám potutelný úsměv. "Nezajdem na obědo-snídani." "Jo můžem, kam půjdem?" "Tady kousek je KFC, můžem zajít tam?" "Dobře to beru." Dořeknu a jdu se nějak "líp" oblíct. Asi by nebylo dobrý jít tam jen ve vytahaným triku. Hodim na sebe kraťasy, tílko, kšiltovku a vyrážíme. V onom již zmiňovaném fast-foodu nás obsluhuje kluk možná o rok mladší jak Tony, který má hnědé, až čokoládové oči a vlasy stejné barvy. Podle jmenovky se jmenuje Martin a má příjemný hlas. Řekneme mu naši objednávku a čekáme. Po chvíli už vycházíme ven a jíme. A asi jsme se oficiálně zbláznili, protože jsme právě zhruba v půlce cesty mezi Chodovem a Říčanama. Zpátky jedem MHDčkem, jinak odmítám. To byl zase nápad, ale plus: je sranda. Jakože, hezkej spontálnní nápad, ale znova ne ne. A ještě nám u toho hrajou písničky. Na konci této "výpravy" jsem dostala jako odměnu zmrzlinu a ledovou tříšť, kterou jsem si i přes hlasité protesty nemusela kupovat. A další cíl byl najít spoj kterym se dostanem zpátky. Jeli jsme kousek autobusem a nakonec tramvají zpátky k bytu. Musím uznat, že to bylo šílený a dokonalý. A dostala jsem šílenej nápad chci další tetování. Bude to růže. Její stonek povede od pánve, přes žebra, následovně se bude točit kolem mé levé ruky a na hřbetě oné ruky bude její květ. Dost lidí by o mě řeklo, že jsem divná když mám tolik tetování, ale mě se to líbí. To samí kluci. Většinou čím víc tetování, tím lepší. Ale zase jich nemůže bejt až moc. Tímto bych radši uzavřela okénko já a tetování a jdem dál. Na instagramu jsem v kontaktu s jednim tatérem odsaď z Prahy, jdu mu zkusit napsat jestli má volnej termín. Chvíli si spolu píšem o ceně a tak dále, prostě o věcech co je potřeba vědět. Nakonec jsme se dohodli na zítřek kolem čtvrtý. Ještě bych to asi měla říct Tonymu. Došla jsem za ním do kuchyně, kde k mému velkému překvapení jedl objednané jídlo. Ale že by my řekl to ne? "Chtěla jsem ti něco říct, ale evidentně máš lepší zábavu." myslím že můj "naštvaný" hlas s podtónem smíchu mluvil za vše. Ovšem než stihl cokoliv říct, nebo protestovat dala jsem mu ukazováček na pusu a vedla ho do ložnice. Natáhla jsem se k jeho uchu a pošeptala "Zítra si jdu udělat tetování." lehce vyděšeně a zároveň pobaveně na mě koukl, protože takovouhle mě neznal. Ani já se málem nepoznávala, jako bych objevila svoje vnitřní zvíře. "Dobře, a kdypak tam máš být?" zašeptl mi na oplátku taky u ucha. Lehce se mi naježili chlupy po těle. "Kolem čtvrtý." řekla jsem "svůdně"? Asi? Tenhle hlas jsem u sebe ještě neslyšela. "A kdepak se na tobě bude vyjímat?" zase se zeptal a ještě víc se na mě natiskl. Ani papír by jste mezi nás nedali. Neodpověděla jsem mu, jen si vzala jeho ruku do té své a jela pomalu od pánve, přes žebra až na rameno a točila kolem mé paže až jsem skončila na hřbetě ruky. Nepouštěla jsem jeho ruku a položila si ji pod triko na bok. Cítila jsem, že jeho tep dosahuje snad stratosférických výšek a koukala mu do očí. Viděla jsem štěstí, lásku, ale i vášeň, touhu a možná špetku nadrženosti. Pohled mi neoplácel a snažil se vyhnout střetu našich očí, což jsem nechápala protože jsem měla čočky. Moje oči nebyly ty divný takže jsem to nechápala, nějak jsem to ignorovala a chytla i jeho druhou ruku, kterou jsem si položila na druhý bok. Překvapeně se mi konečně koukl do očí a vypadalo to že svádí vnitřní boj sám se sebou. Taky jsem tak trochu sváděla boj. Teda ne já, ale srdce s mozkem ano. Srdce mi říkalo ať to posunu dál, mozek mi na mysl donesl onu noc kdy jsem přišla o svou nevinnost. Nakonec...