Anděl s křídly od krve

I. Kapitola

„Jessie" dostalo se k jeho uším varovného zanaříkání z úst Adriana. Ale na to už bylo pozdě, držel ji ve svých mírně se třesoucích prstech a vkládal ji do úst. Zapil z nabízené skleničky.

„Hodný chlapec" věnoval mu Markus pobavený úšklebek.

Jessie se zády opřel o měkké polstrování pohovy, hlasitá hudba zastírala jeho mysl. Hlavu si položil na Adrianovo rameno. Věděl, že je na něho právě naštvaný a také věděl, že mu to dlouho nevydrží.

Cítil neklid, prostupující celým jeho tělem. Hlavou se mu honily myšlenky na to, zda udělal správnou věc. Slyšel své srdce, bilo tak hlasitě... Brzy na to, všechny vtíravé myšlenky a pocity odcházely. Přivřel oči, snad příliš intenzivně vnímal pomalou hudbu linoucí se napříč celou místností. Jazykem si navlhčil suché rty a zhluboka se nadechl. Jeho tělem se rozléval zcela nový pocit euforie, měl neuvěřitelnou chuť mluvit, tančit. Nic nebylo překážkou.

„Vítej v ráji, maličký" usmál se Markus s pohledem do jeho očí. Zvedl se ze svého místa vedle něho a za ruku ho vytáhl na nohy. „Pojď tančit" šeptal mu příliš smyslně do vlasů, zatímco ho vedl mezi ostatní dvojice.

Uhrančivě modré oči, v barvách rozbouřeného oceánu je celý čas provázely. Nezmohl nic a nechtěl to sledoval. Sklopil svůj pohled a těkal ve změti věcí rozházených na stolku. Snad by vzteky odešel, ale nemohl ho tam nechat.

Jessie se během dalších okamžiků, neuvěřitelně uvolnil. Vnímal hudbu kolem sebe, pohyboval se do jejího rytmu, nevadily mu nenechavé ruce Markuse na jeho těle. Svíjel se podle toho, jak se rytmus hudby měnil, musel s ním tančit celou věčnost a jeho ruce se stávaly více žádoucími po dalším doteku.

„Pojď se mnou" zašeptal mu vzrušeně do dlouhých rozpuštěných vlasů. Gumička mu musela někdy po čas tance sklouznout. Chytil se ho za ruku a nechal se odvádět někam do vzdálenějších zákoutí budovy.

Ucítil na své paži dotek jiné ruky, stisk studených prstů. „Jessie, pojď se mnou domu, je pozdě. Zítra musíme do školy." Jeho hlas byl naléhavý, modré oči prosily.

Hlava se mu točila pod náporem chtíče a vzrušení, horkost se rozlévala jeho tělem stejně jako silný tlukot srdce. „Chviličku Adri, pak s tebou půjdu." Zašeptal a něžně ho pohladil po havraních vlasech, než společně s Markusem mu zmizel z očí.

Ještě, než za nimi dveře stihly zacvaknout, ucítil náraz do chladné zdi za ním. Silné tělo se žádostivě přitisklo na jeho a nenechavé rty mu neumožňovaly se nadechnout. Markusovi se točila hlava vzrušením, zalykal se nadvládnou nad jeho tělem. Plenil jeho ústa svým jazykem, jeho ruce zanechávaly na těle chlapce hrubé stopy.

Než se nadál, měl kalhoty stažené ke kolenům, byl předkloněný a rukama se zapíral o zeď. Vzrušení střídala bolest. Výdechy slasti se pojily se slzami. Nedokázal držet svůj chtíč na uzdě, tvrdě si bral jeho tělo. V největším návalu slasti, zachytil jeho vlasy a donutil ho více se prohnout v zádech. Jeho stisk povolil, tělo chlapce ztratilo na své stabilitě a svezlo se podél zdi k zemi. „Brzy na viděnou, Jess." Zašeptal blízko jeho tváře a krátce na to opustil místnost. Ještě přede dveřmi se střetl se zlým pohledem, jindy tak krásného chlapce. „Netvař se tak, taky jsi to mohl být ty." Odpověděl mu s úšklebkem a zmizel v davu lidí.

Dal mu několik sekund, než se odvážil sáhnout po klice. V tentýž okamžik Jessie sám otevřel dveře a vyšel za ním. Neřekl mu jediného slova, jen si došel pro svou mikinu a společně vyšli do tmou zahaleného města. Bylo už pozdě v noci a na jejich cestě nepotkali živé duše. Adrian ho doprovodil až ke dveřím jejich domu. „Dobrou noc, Jessie." Lehce se svými studenými prsty dotkl jeho ruky. Vždy byly tak nepřirozeně chladné. Jess mu věnoval pohled do očí, než zmizel za dveřmi jeho domova.

Adrian se pomalými kroky vydal ulicí dál. Vytáhl z krabičky jednu z cigaret, byla to jedna z mála neřestí, kterou u něho bylo možné čas od času spatřit.

„Kde jsi byl?!" Jessie se nestihl ani zout z bot, když už proti němu ve dveřích chodby stál rozzuřený otec s rukama v bok. Jeho pohled byl téměř nepříčetný a Jessiemu v jeho stavu podpořeném alkoholem a dalšími látkami, se zdál komický. Zasmál se.

„Co je ti po..." nestihl doříct. Dobře mířená facka dopadla na jeho tvář s takovou razancí, div že neschytal druhou o zeď.

„Jessie!" dívčí naříkavý hlas prořízl ticho chodby. Stála před dveřmi svého pokoje a sledovala scénu, která se tam odehrála. Chlapec se vzpamatoval rychle, protáhl se bez jediného pohledu na otce, okolo něho a došel ke své sestřičce. „To nic, to nic princezno, vážně." Jemně ji pohladil po tváři a za ruku ji dovedl zpět do pokoje, aby ji znovu uložil. Lehl si vedle ní.

„Proč tě otec uhodil?" pátrala ve tmě po jeho očích.

„On nechtěl Ally. Opravdu." Hladil ji lehce po vláskách a doufal, že brzy zase usne.

„Nemám ho ráda. Nechci, aby ti někdo ubližoval."

Jessie si povzdechl. Jeho oči si přivykaly tmě. „Mě nikdo ublížit nemůže." Zašeptal a pro sebe se pousmál. Brzy se vedle něho ozývalo jen pravidelné oddychování. Jeho mysl, pohltila tma. Usnul.

„Jess... Jessie."

Vnímal, jak ho někdo něžně hladí po vlasech a šeptá na něho. Jen s těžkým srdcem se pouštěl odcházejícího snu a propadal zpět realitě. Otevřel oči a pousmál se.