Anděl s křídly od krve

III. Kapitola

Jessie se vrátil do již zcela opuštěného domu. Byli s Adrianem domluveni na pátou, potřeboval se jít domu převléct a vzít si nějaké věci. Hodlal toho času sám využít na sprchu a sehnání něčeho k jídlu. Jako první zamířil do kuchyně, kde si na stole všiml vzkazu od matky a několika pomuchlaných bankovek, ty strčil do zadní kapsy kalhot a vzal si z lednice jogurt, který zvládl sníst ještě cestou do pokoje. Do rohu hodil svůj batoh, prázdný kelímek od jogurtu odložil na psací stůl a vylovil ze skříně několik kusů čistého oblečení. Zkontroloval čas na hodinách a odebral se do koupelny. Čisté oblečení odložil na umyvadlo, zatímco to, které měl na sobě, odhazoval k pračce. Zapnul ve sprše vodu, chvíli trvalo, než se odpustila studená voda a začala téct teplá. Zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Vlasy barvy špinavé slámy mu sahaly už mírně pod ramena. Nevýrazné světlé oči a příliš bledá pleť. Propadlé tváře, křivý úsměv. Jeho postava vždy měla sklony k tomu být hubená, ale nyní se na něm daly hravě spočítat žebra i obratle.

Povzdychl si. „Sám bych občas chtěl být trochu víc jako Adrian..." řekl svému odrazu v zrcadle a vlezl si pod proud již příjemně horké vody. Nestrávil tam mnoho času. Krátce na to už pobíhal po domě převlečný s rozpuštěnými vlasy, aby proschnuly. Měl ještě něco málo času, tedy si připravil ještě housku se salámem a silnější kávu. Na dnešní večer se těšil, na druhý den ho nečekala žádná škola, žádní rodiče a Adrian nakonec přistoupil na to, že u něho přespí, což v překladu znamenalo, že i on sám bude víc pít. Akorát když do sebe soukal již druhou housku, ozvalo se zazvonění. Přeběhl s plnou pusou ke dveřím a otevřel je „Podf", Adrian se zasmál a prošel za ním do domu.

„Vcelku rád sleduji, že se občas věnuješ i takovým věcem jako je jídlo." Poznamenal ironicky a odložil menší tašku na židli. Jessie mezitím dožvýkal poslední sousta a zapil to zbytkem kávy.

„Ještě se zastavíme v trafice a půjdeme." Oznamoval mu, zatímco se oblékal do mikiny.

„Cigarety mám, opravdu tam chceš jít?" Zkusil to naposledy.

„Slibuji, že až řekneš, že chceš jít, tak půjdeme, hm?"

„Dobře." Odpověděl Adrian smířeně a zkontroloval svůj odraz v zrcadle, zatímco se Jessie obouval.

Klub byl v čase pátečního večera narvaný k prasknutí. Jen stěží se procpali do zadního rohu, kde se nacházela jejich obvyklá místa na staré pohovce, která i nyní v přeplněné místnosti, čekala na ně dva. Zbytek míst, okolo stolku bylo obsazených stejnými lidmi jako vždy. Jednalo se o spolužáky z jejich školy i třídy, se kterými se zde pravidelně setkávali.

„Čau" zahučel Jess a dosedl na gauč. Adrian si sedl vedle něho.

„Nazdar" usmál se na ně vysoký zrzek trochu korpulentní postavy. Před sebou měl sklenici piva a v prstech svíral jointa. Byl zde asi nejčastějším návštěvníkem a zejména díky němu byla vždy jejich místa prázdná, čekající jen na jejich příchod. „Obstarám vám pití. Jako vždycky ne?" už se zvedal ze svého místa.

„Pro mě jo a jemu vyber něco sladkého s pořádným množstvím alkoholu." Zasmál se Jessie, a ještě, než vysoký zrzek se smíchem odešel, přijal od něho nabízeného rozkouřeného jointa. Dlouze potáhl a přivřel oči. Když vyfukoval obláček dýmu, otočil se na Adriho a lehce přistrčil svou ruku k jeho ústům.

„Zapomeň" zasmál se.

„Ale no tak, cigaretu si dáš a tohle ne? Ve spoustě zemí je to legální." Snažil se ho přesvědčit, protože ho vždy maximálně fascinovalo, vidět ho porušovat jakákoliv pravidla. Beztak i kouřit začal díky němu.

„Je to psychotropní látka." Nenechal se přesvědčit.

„Nebo taky léčivá, záleží na úhlu pohledu." Culil se a vyloženě si to užíval. Měl dnes skvělou náladu.

„Nedáš mi pokoj, viď?" Smál se už taky, protože se na něho Jessie všelijak pitvořil.

„Nedám." Ubezpečil ho a přistrčil svou ruku ještě o něco blíž.
„Fajn." Ustoupil nakonec a chtěl mu doutnající nesmysl vzít z ruky. To se ale Jessie nedal. „Nevěřím ti, že to šlukneš."

„Co to vidí oči mé, Adrian a takhle chce zhřešit." Zarecitoval se smíchem navrátivší se chlapec, nesouc dvě sklenice alkoholu. „Tady jedna velká vodka s ledem a jeden výborný pomerančový likér." Věnoval jim úsměv a usedl zpět do svého křesla. „Když si nejsi jistý, jestli to podrží, existuje osvědčená metoda z úst do úst ne?" ušklíbnul se a upil pivo.

Jess vítězoslavně pozvedl obočí a směřoval svůj pohled na teď trochu vyděšeného a zmateného Adriana, který si dokázal dost živě představit co to znamená. Jessie co nejvíc to bylo možné potáhl, aby se hned vzápětí přitiskl svými rty na jeho. Neměl ani zdánlivé tušení, co se v ty okamžiky odehrávalo uvnitř rozrušeného Adriana, který víc než dým, který předal do jeho úst, vnímal jeho rty na svých. Prvně zrudnul, a protože ho kouř v jeho plicích začal dráždit, byl nucen se od něho odtáhnout. Rozkašlal se.

*

Večer se nakonec opravdu vydařil. Odcházeli z klubu tak pozdě, že už vlastně bylo brzy. Oba podpoření množstvím alkoholu, který z nich během večera vždy trochu při tanci vyprchal, aby ho mohli vzápětí na baru opět doplnit.

Adrian dosedl těžce na židli v jídelně, zatímco Jessie připravoval kávu. Nechtělo se mu spát, byl až příliš plný života.

„Asi by sis měl dát sprchu." Pořád ještě se tomu pobaveně smál, když sledoval Adrianovy, jindy lesklé černé vlasy, nyní slepené po pramenech od toho, jak ho Jessie nechtěně polil, když chtěl ochutnat z jeho sklenky.

„Nesměj se, byla to tvoje chyba" nafoukl mírně tváře, což Jesse rozesmálo ještě víc.

„Nečekal jsem, že se mě tak lekneš." Položil před něho hrnek s kávou a se svou vlastní si sedl na židli těsně vedle něho.

V jídelně bylo jen pomálu světla, doléhalo tam jen několik pruhů z rozsvícené kuchyně a chodby. Jessie sledoval Adrianovu tvář. Stali se blízkými na základní škole, kde se z počátku neměli moc v lásce. Adrian byl jedináček, trochu rozmazlené dítko, vzorný student. Přestoupil k nim na školu v šesté třídě, kvůli stěhování. Jessie měl trochu rebelskou povahu už od dětství a brzy se mu drzosti a vtípky ohledně starších studentů nevyplatily. Tehdy to byl Adrian, jediný z celé třídy, kdo se k němu postavil, když proti Jessiemu stálo asi pět osmáků. Tehdy si z toho oba odnesli natržený ret, pár modřin a Adrian ještě zaracha od otce.

Jessieho, jeho klidná povaha vždycky fascinovala a v pozdějším věku našel zálibu v tom ho trochu "kazit". První pozdní příchod domu, první sklenka alkoholu, cigareta, poprvé kdy s ním zatáhl školu...

Věděl, že měl pár krátkých známostí, dívky ho milovali pro jeho vzhled. Ale pochyboval, že kdy došlo na víc než jen na nevinnou pusu. Ani ty dívky mu k němu neseděly.

„Spal jsi už s někým?" Zkousnul si ret a netrpělivě očekával odpověď. Vždy spolu mluvili o všem a s množstvím alkoholu, mizely zábrany.

Adrian se zakuckal kávou a jeho světlá pleť získala hned několik odstínů rudé. „Co?"

Jess se musel zasmát. „Ale no tak. Je ti už sedmnáct." Opřel se zády víc do židle a upil kávu. „Je to úžasný, to vzrušení a touha..." Jessie neměl problém o tom mluvit, stejně tak jako s někým spát. Nechat se unášet na vlně slastného chtíče. Vlastně celý ten rituál, kdy se kluk snažil, první políbení, chtivé a procítěné, cukání v podbřišku, nebezpečno a trochu strachu z neznámého, ten čas, kdy je mysl úplně prázdná a nic jiného není, to celé mu přinášelo mnohem víc než ten samotný akt.

Zato Adrian působil, že brzy omdlí a dostal ze sebe jen „jdu do té sprchy".

Zase tu byla ta zvláštní touha prolomit, zlomit tu jeho povahu. Celé se to mísilo se zvláštním pocitem, podníceným krátkou vzpomínkou na nevázaný sex s Markusem a dokořeněné Adrianovým kázáním, jak nezodpovědně se chová.