THE LAST ESCAPE [Thomas] - TMR FF

I. 'Where is he?'

Alexandra

Měli jste někdy pocit, že padáte do nekonečné jámy, ale nikdy nedopadnete? Přesto vás však něco zarazí a vaše tělo sebou silně trhne?

Prudce jsem otevřela oči. Byla kolem mě úplná tma a já si ani neuvědomovala, že jsem předtím byla úplně na nějakém jiném místě. Ne... tady.

Na svých dlaních jsem cítila měkkou deku a příjemný, chladivý vzduch v místnosti. Pokusila jsem se nadzvednout na loktech: byla to nejspíš chyba, protože jsem čelem  narazila do stropu a ucítila jsem, jak mi začala téct krev.

,,AU!" Vykřikla jsem a chytila se za ránu.

Poté jsem prudce otočila hlavu do boku, když se ozvalo zachechtání. ,,Kdo tam je?" Zeptala jsem, aniž bych nad svou otázkou přemýšlela. V té tmě to znělo děsivě.

,,Já," Ulevilo se mi, že slyším Teresin hlas a spadl mi kamen ze srdce. Postupně mi docházelo, že bych spíš měla řešit to, co tu děláme, než zbytečnosti. A kde jsou ostatní, kde je Thomas.
,,Jsi v pohodě, Alex? Totiž... zaspalas, cos mohla," řekla mi a já se zarazila. Ještě jednou jsem mezi prsty zmáčkla kus peřiny.

,,Jo," odpověděla jsem. ,,Asi... asi jsem. Ale kde jsou ostatní? A kde to jsme?" Natáhla jsem ruku před sebe, jako bych se snažila nahmatat světlo. Moje oči už si zvykly na tu temnotu, ale stále jsem nebyla spokojená s tím, že se nacházíme na místě, které vůbec neznáme - tedy alespoň já ne.

,,Když nás sem odvezli, dali nám jídlo a ujistili nás, že nám už nic dalšího nehrozí. Tys ale celou dobu spala... nebo jsi byla v bezvědomí, co já vím. Thomas mi říkal, že má o tebe strach a že kdyby ses náhodou vzbudila, mám ho informovat," odříkala mi.

Na chvíli jsem se zamyslela. Na jednu stranu jsem pocítila v hrudi něco teplého a  milého, ale na stranu druhou, stále jsem nevěděla, kde jsme a co tady děláme. I přesto, že jsem nic neviděla, měla jsem v sobě usazený zvláštní pocit.

,,Kde je?" Zeptala jsem se náhle a tím vyrušila hladinu ohlušujícího ticha.

,,Kde je kdo?" Oplatila mi Teresa. Nyní stejně cynická jako Minho. ,,Netuším. V jiné místnosti určitě, protože mě sem potom odvedli a je nechali na stejném místě. Chci říct, tebe i mě. Protože jsme holky,"

,,Skvělý," vydechla jsem a praštila sebou zpět na matraci. Myslela jsem si, že potom, co se dostaneme z Labyrintu, budeme mít konečně zasloužený klid, jenomže jsem si myslela hloupost. Cítila jsem se tu špatně, stísněně. I přes ten fakt, že tu se mnou v místnosti byla Teresa a nebyla jsem tim pádem sama.

,,Chceš pizzu?" Slyšela jsem, jak Teresa slezla z postele a vzala něco ze země. Pak se znovu posadila. ,,Ty jsi nahoře?"

Kývla jsem. Nedošlo mi, že to Teresa nemůže vidět, a tak jsem se posunula k okraji a opatrně slezla z patra dolů. Podívala jsem se vedle sebe a matně zahlédla tmavý obrys postavy. Seděla vedle mě a musela na mě koukat, protože jsem cítila na své tváři její velké modré oči. Pak mi podala nějakou krabičku, ve které bylo jídlo a já se poslepu zakousla do výborného, už trochu vychladlého kousku pizzy.

,,Thomasi?" Zkusila jsem v mysli na něj zavolat. Cítila jsem, že tam někde je... byl to pocit, jako když vám nic nechybí.

Chybělo. Ale Thomas tu byl. Musel tu být.

Dlouho se nic neozvalo. Přestala jsem dokonce jíst a Teresa mlčela, protože nejspíš tušila, o co se pokouším.

,,Thomasi..." Notak, prosím, ozvi se... V očích mě začaly pálit slzy. Už jsem ani nepomyslela na kus dobrého jídla a schovala si hlavu do dlaní. I přesto, že Teresa říkala, že je kousek od nás a já jeho přítomnost cítila, jako by se ode mě vzdálil přes několik tisíc mil.