THE LAST ESCAPE [Thomas] - TMR FF

IV. 'Breath for her'

Alexandra

Museli jsme vymyslet cokoliv. Cokoliv, co by nás z téhle situace dostalo ven. Všechno se to zdálo jako obrovsky zvláštní bublina, do které jsme společně všichni vstoupili a ze které nebylo cesty ven. Alespoň... z tohohle domu nebo stavení či co to vůbec bylo, jsme prozatím nenašli východ. A nenašli jsme ani Teresu. Bohužel jsme se všichni ostatní smířili s tím, že tu není. Že ji budeme hledat tehdy, až odtud vypadneme. Protože ač se Thomas snažil sebevíc a hledal ji na každém koutu, nebyla tu.
Z nějakého nepochopitelného důvodu se o ni zajímal víc, než by bylo zdrávo. Snažila jsem se to chápat, protože přece jen to byla naše kamarádka a patřila k nám. Ale Thomasovi na ní záleželo jinačím způsobem, na který jsem zatím nepřišla... a za to jsem možná byla ráda.

Uběhly už dvě hodiny od toho, co jsme se setkali s Arisem a s Joshem. Oba dva se od nás distancovali, zalezli do koupelny a už dlouhou dobu z ní nevyšli. Minho se na to nijak zvlášť netvářil a často je chodil kontrolovat, ale vždycky odešel akorát naštvaný, že jej vyhodili.

Newt se po jeho sedmé návštěvě zamračil a zpražil ho pohledem. ,,Hele, mohl bys je už nechat na pokoji? Co by jako mohli udělat? Utýct? To sotva, když jaksi nijak nemůžeme najít dveře,"

Minho měl však svoji hlavu. Jeho postoj se dal pochopit, ale stála jsem za Newtem. Ten kluk měl pravdu vždycky a ani tentokrát se nemýlil. Potřebovali čas a my, jakožto daleko větší půlka lidí, jsme jim ho měli dát. Taky bych nebyla nadšená, kdyby na mě někdo cizí tlačil. A Minho už vůbec ne. Takovou situaci si dokážu živě představit a tuším, že by vzduchem lítali nejen facky, ale i lidské hlavy.

,,Vážně," souhlasila jsem. Seděli jsme na chodbě, abychom měli klid, protože uvnitř pokoje byl hluk a především vydýchaný nechutný vzduch, kterého jsme nemuseli být svědkem. ,,Už se na to vykašli,"

,,Co když -"

,,Minho, do háje, ještě jednou řekni, že mají techtle mechtle se ZLOSINem a budu si myslet, že jediný, kdo s nimi něco má, jseš ty," vyštěkl Newt a namáhavě vstal, aby se zády opřel o popraskanou zeď.

A tak zavládlo po dlouhé době ticho, ve kterým se odrážely naše vlastní myšlenky. Stáhl se mi žaludek, když se do toho všeho přimíchal malý Chuck. Nezasloužil si zemřít a my všichni to věděli. Ačkoliv to nikdo z nás nevyslovil nahlas, všichni jsme cítili prázdné místo, jehož podstata patřila usměvavému chlapečkovi. Tolik si přál znovu vidět své rodiče... troufnu si tvrdit, že mnohem víc, než kdokoliv z nás.
A i když tu byla jenom procentuální šance na to, aby se s nimi viděl a aby je našel, ZLOSIN mu sebral i tento střípek naděje.

Newt se na mě náhle zamyšleně podíval. Nevěnovala jsem jeho pohledu důkladnou pozornost do doby, než jsem si všimla, jak nenápadně pokyvuje hlavou směrem do pokoje.
Proto jsem se s námahou posunula blíž a nakoukla. Ihned jsem porozuměla tomu proč. Právě z pokoje vyšel Josh a v závěsu za ním Aris. Než je stačil zastavit protestující Thomas, promluvil Minho.

,,Aaaa, pozor, grindi se rozhodli vylézt z nory," upozornil, když se oba dva zastavili u nás. ,,Tak co? Jdete přiznat barvu, a nebo - "

,,Nebo radši sklapni," ozval se Josh, přičemž mě probodl očima. Byť jen na vteřinku se mi zdálo, jako bych ty duhovky odněkud znala. ,,Hele, přišli jsme v míru. Pokud ten blázen bude vyplazovat jazyk pokaždé, co přijdeme, neřekneme vám vůbec nic."

To zní jako dohoda. Rozumná dohoda, takže předpokládám, že se konce dobereme až tehdy, co Minhovi někdo zalepí pusu.
Kývla jsem, aby pokračoval. Nehodlala jsem ani jednomu z nich přizvukovat, když byli očividně na stejné vlně hlouposti. Já a Newt jsme pitomosti nepodporovali.

,,Tak co chcete?" Zeptal se nakonec a rezignoval. Kupodivu.

,,Máme podezření," začal Aris. Ztlumil hlas do takové nížiny, že jsme jej slyšel pouze my čtyři. Pravděpodobně nechtěl, aby se cokoliv, co nám řekne, dostalo mezi ostatní - pro ně - nežádoucí lidi. ,,že Teresu a Sonyu unesl ZLOSIN. Jako pomstu...záchrany nebo tak něco,"

,,Pomstu záchrany?" Divila jsem se překvapeně. Nic takového mě předtím ani nenapadlo a to jsem promýšlela každou možnou variantu. ,,Ale jak by se sem dostali, když tu nejsou dveře?"

,,Byly tu," zkonstatoval jednoduše Josh. ,,Nebo snad ne?"

Newt se zamračil. ,,Byly, přesně tak. Teď už tu nejsou, což jednoznačně vypovídá o tom, že tohle všechno zdaleka není konec,"

,,No jo, ale zkus se nad tím zamyslet. ZLOSIN udělal už spoustu logicko-nelogických věcí a tohle je možná jedna z těch,"

,,Jako například umělý nebe nebo posraný bachratý rmuty?" Asi nemusím podotýkat, kdo se do konverzace vmíchal. ,,Aha, a to jsem si myslel, že to dává logiku. Díky, žes mi to řekl,"

Protočila jsem očima. Minho by se zkrátka měl naučit, že v některých vodách je nejlepší mlčet a zdržet se hlasování, protože tím, jak se navážel do ostatních, ničemu nepomáhal.

,,Za prvé, co je to rmut?"

,,A ty, žes byl v labyrintu,"

,,Dost, proboha!" Křikl totálně rozčilený Newt, kterému z očí sršela touha Minha zaškrtit na místě. Já si povzdechla. Čím víc otázek, tím víc to Oliváka provokovalo k tomu odpovídat kousavě pod záštitou jeho typického sarkasmu. ,,Je absolutně nepodstatný, co je rmut, jo? Teď se, prosím vás, vrhněte na něco, co je do prdele důležitý a neřešte labyrint,"

Nemohla jsem nic jiného, než souhlasit. Opět. Minho byl možná vůdce, ale někdy mi připadalo, že mnohem větší předpoklady k tomu má Newt - a to hned z několika důvodů.

Josh

Někdy jsem si přál, aby ten Číňan konečně zavřel zobák. Lezl mi na nervy už jenom tím jak se choval. Copak my jsme jako nebyli lidi, kterým záleželo na přátelích stejně jako jim? Copak my jsme si neutrpěli stejný muka, který nám ZLOSIN způsobil? Hodně zapomínal, že je tu někdo další.
Jediný, co jsem si teď přál, bylo najít Sonyu. Najít holku, pro kterou jsem dýchal a na který mi záleželo jak na nikom jiným...

...

Ahoj!
Po dlouhé době jsem se rozhodla vydat kapitolu.:) Moc se omlouvám za zdržení, ale mám toho moc.
Nicméně, sice je kapitolka kratší, ale podle mě je minimálně zajímavá kratším závěrem z pohledu nového protagonisty - Joshe.:)

Děkuji Vám všem za podporu a budu doufat, že to tentokrát ze mě nepoleze jako z chlupaté deky,
Vaše Alex.❤️