THE LAST ESCAPE [Thomas] - TMR FF

II. ' Reason why'

Thomas

Byl jsem šťastný. Byl to prchlivý pocit v průměru dlouhý půl minuty, ale věřte mi, že vidět znovu někoho, koho miluji, byla obrovská úleva.

Alexandra tu byla. Zdravá a živá. Nic víc jsem si nemohl přát. Sebrali mi Chucka a kdyby mi sebrali i ji...

Ale Teresa... jedna z nás, která k nám patřila, zmizela a nebyla nikde k nalezení. Místo ní se tu válel nějakej divnej frasák, kterého jsme nikdy předtím neviděli a právě teď tvrdil, že je z Labyrintu stejně, jako my ostatní.
Při výměně pohledů s Minhem a Newtem jsme se shodli na tom, že mu nemůžeme jeho přesvědčení věřit. Protože jsme si byli jistí, že tady něco smrdí. Nebyla to ta těla venku na chodbě, která stejně zmizela, ale ten kluk. Aris.

Minho byl první, kdo se rozesmál. Na jednu stranu jsem obdivoval jeho klid a zachovaný sarkasmus i přesto, co se během posledních dní stalo. Ale byl to Minho, svůj ve všech případech a ohledech. Nikdy si nebral servítky, vlastně jsme na tohle byli všichni zvyklí. Nebo jsme spíš byli nuceni si zvyknout. Nebyl čas na to Minha usměrňovat.

,,Připadá ti něco k smíchu?" Zeptal se vážně Aris a popošel k nám blíže. Nebezpečně na to, aby se dotkl Alex. Ta stála přímo naproti něj a mlčela. Narozdíl od Minha poznala, kdy se jak má chovat.

,,Frase," vydechl Minho. ,,Jak můžeš bejt z Labyrintu, když jsme z tama přišli my a nevím, jak ostatní," rozhlédl se po místnosti. ,,ale tebe jsem tam fakticky nikdy neviděl. Tak to ze sebe vysyp, ať to máme za sebou... Kdo jseš? Spolupracuješ s těma hajzlama, který nás tam dali?"

Všiml jsem si, že se Minhovo chování nezdá jak Newtovi, tak i Alex. Proto jsem se rozhodl, že jim skočím do debaty. ,,Minho," oslovil jsem ho mírně. ,,Newt měl pravdu, nic nám neřekne, pokud ho budeš ždímat."

,,Zmlkni, Thomasi, alespoň pro jednou nech velení na mě." Odsekl mi a ostře se podíval na Arise.

,,Thomas má pravdu," namítla Alex a postoupila k Minhovi blíž. Nebyl jsem slepý. Troufnul jsem si tvrdit, že se tenhle bývalý kápo běžců a zároveň můj jeden z  nejlepších přátel, zamiloval do mojí holky. Snažil jsem se to ignorovat, ale jeho pohledy se nedaly přehlédnout.

Díval se na ni tak nějak... jinak, než na nás ostatní. Byla jediná, kterou dokázal poslouchat a akceptovat to, co se snaží říct. Minho nevěděl, že já to vím a byl jsem si celkem jistý, že takhle to i zůstane. Na řadě byly totiž mnohem důležitější věci, než řešit milostný trojúhelník. Důležité bylo přežít a držet pohromadě.

Jak jsem si taky myslel, Minho byl zticha a nechal Arisovi prostor na to vyjádřit se. On chvíli počkal a až se ujistil, že už ho nikdo z nás nebude přerušovat, spustil:,,Nevím, co všechno chcete slyšet, ale jo, taky jsem byl v Labyrintu. Já a Josh, kterej tu včera usínal se mnou a fakt netuším, kde je. Místo toho se tu objevila Alex," kývl hlavou do strany. Odmlčel se. Ten pohled v jeho tváři jsem důvěrně znal: tvářil jsem se podobně, když mi Chuck zemřel v náručí. Byl to bolestivej pohled plnej utrpení, což znamenalo, že jsme nebyli jediní, kdo byl psychicky v hajzlu. ,,Já, Josh a Rachel jsme našli společnou řeč. Rachel z nás v Labyrintu byla nejdýl. Ale když jsme se dostali ven, zabili ji. No a Josh... ten je momentálně bůh ví kde,"

Bylo až k neuvěření, jak moc se jeho příběh shodoval s tím naším. Podíval jsem se na Alex, která se jejíma hnědýma očima pokoušela provrtat díru do mojí hlavy. Myslela na to samé. I Newt a Minho.

,,Takže nám chceš naznačit," začal Newt nechápavě. Přecházel po místnosti sem a tam jeho kulhavou chůzí. ,,Že to byl Labyrint plnej holek, kde jste byli jediní kluci jen vy s tím Joshem?" Tato otázka byla spíš položená řečnicky. Dovolila nám se nad tím ještě jednou zamyslet a uvědomit si, že tohle Aris doopravdy řekl.