Soldier.

_beginnings are the worst_

,,Fajn,takže to už bude všechno..můžete jít na pokoj." Johanson zhasla sklad ,,Děkujeme." vypustila jsem ironický tón z mých úst ,,Murrer za ty tvý ironický tóny si dáš zejtra pár koleček na víc." zasmála se stylem aka 'teď jsem vyhrála já'.Poté jsem s Lousiem opustila tenhle prostor a vydala se do budovy A.,,Říkám ti,že já to tady nevydržím" zavrčela jsem ,,Tohle bude ještě sranda." Uchechtl se Lou ,,Jsem celá natěšená na zítřejší výcvik." povzdechla jsem si a vešla do budovy A.S Louisem jsme vyšli po schodech až do patra,kde jsme měli naše pokoje,což bylo patro 4.,,Madison hezky se vyspi." usmál se,když jsme došli ke dveřím od mého pokoje ,,Ty taky.Dobrou." Taky jsem se usmála a strčila klíč do zámku od dveří.Louis pokračoval dál v cestě po chodbě,ke svému pokoji a já zaplula dovnitř toho svého.Hned jak jsem přišla,tak jsem sebou vysíleně plácla do postele a klidně oddychovala.,,Tohle je jen začátek." Šeptla jsem do ticha,které panovalo tímto pokojem.Po chvilce jsem se odhodlala jít převléknout do něčeho v čem budu spát.Nasadila jsem si příjemné tepláky a tričko s dlouhým rukávem.Na nohy jsem si ještě nasadila chlupaté ponožky a nazula jsem si své kroksky.Vzala jsem si svou taštičku s hygienou a pomalu otevřela dveře od chodby.Rozhlédla jsem se napravo a nalevo.Naštěstí nikde,nikdo nebyl.Tichým krokem jsem se rozešla k koupelně,která byla pro celé patro.V koupelně naštěstí také nikdo nebyl,takže jsem se v klidu odlíčila.Když už jsem byla hotová,opět jsem se tichým krokem vydala zpět do mého pokoje.Potichu jsem otevřela dveře a vklouzla na nic.Taštičku jsem položila na menší stolek a přešla k posteli.Pohodlně jsem se uvelebila do postele a zachumlala do deky.Nejlepší věc na této škole..měkké a příjemné postele.Mé myšlenky poprvé zabloudily k Masonovi.V rukou jsem svírala řetízek pro štěstí,který mi dal,než odjel.Byla ta vojenská mince s bylo na ní vyrito M&M.Z očí se mi zase začala hrnout ta slaná voda,která mě poslední měsíc dost často otravovala.

,,Vstávat." Slyšela jsem tlumený zvuk,který se pořád blížil a,který mě probouzel. ,,Vstávat Murrer!" Slyšela jsem otevření dveří ve,kterých stál Malik.Věnovala jsem mu nespokojený pohled a přehodila si deku přes hlavu.,,Jestli přijdeš pozdě budeš mít akorát problém..tvoje mínus." Dopověděl a slyšela jsem zavření dveří.Ospale jsem se převalovala a nutila svoje tělo,aby vstalo.Když jsem se koukla na hodiny,uviděla jsem čas půl sedmé.Okamžitě jsem vstala z postele a přešla ke skříni.Natáhla jsem na sebe bílé tílko a černé tepláky,které patřily k oblečení,které nám přiřadili.Vlasy jsem si stáhla do culíku a na tvář se snažila nanést trochu make upu.Myslím si,že mě to časem přejde,protože nebudu mít dostatek sil každé ráno se malovat.Vzala jsem kartáček a rychlým krokem jsem se přesunula do koupelny a provedla ranní hygienu.Čas už se mi krátil,tak jsem se co nejrychleji přemístila na hřiště,kde už bylo několik lidí.Snažila jsem se mezi mými spolužáky najít Louise,ale asi ještě nedorazil.Byla jsem ráda,že nejsou žádné hromadné rozcvičky,ale že jsou po třídách.Nechtěla bych se ráno ztrapňovat před celou školou.Po chvíli dorazil i Louis a postupně jsme tu byli,tak nějak všichni.Nakonec se dostavil i Malik s Johanson.,,Dobrý ráno žáci.Takže dejte si na rozehřátí 6 koleček." Promluvil poněkud rozespalým hlasem Malik ,,A Murrer si jich dá 8." Poukázala na mě Johanson.Jen klid Madison..jen klid.Všichni jsme se rozeběhli jako stádo ovcí.Překvapivě všichni tady byli v dobré kondici..tedy až na mě.Já jsem se chytala za bok už u třetího kolečka.Třída doběhla šesté kolečko a já pokračovala dále.Můj dech mi pomalu,ale jistě docházel.Nemohla jsem,ale selhat hned první den! Snažila jsem se ze všech sli nesvalit se hned na té běžecké dráze,ale při osmém kolečku jsem myslela,že opravdu je semnou konec.Bez dechu jsem doběhla ke třídě.Opřela jsem se o kolena a snažila se nadechnout..ale moc se mi to nedařilo.Potřebovala jsem teď inhalátor.Vůbec jsem se nemohla nadechnout. ,,Co se děje Murrer?" slyšela jsem Malikův otrávený hlas.Zvedla jsem pohled a sběsile jsem ukazovala na své plíce ,,in-in.." sípala jsem.,,Myslím,že potřebuje inhalátor!" vykřikl jeden ze spolužáků a nyní jsem byla opravdu vděčná za ty bez mozkové kluki v mé třídě.Ukázala jsem směrem ke skupince mých spolužáků,jakože to je ono. ,,Tak jí ho někdo dejte!" okřikl Malik mé spolužáky a zvedl se z lavičky na,které doposud seděl.Jeden z mých spolužáků ke mě přišel a natáhl ke mě ruku s inhalátorem.Okamžitě jsem mu ho vytrhla z ruky a přiložila ke svým ústům.Klidně jsem nadechovala a vydechovala,tak jak se to má.Během chvíle mi bylo hned líp.Zmateně jsem se rozhlédla po všech těch lidech.Jejich pohledy směřovali jen a jen na mě.Opět středem pozornosti.Johanson se mi jen vysmívala.,,Johanson s vámi udělá rozcvičku." oznámil Malik a všichni se otočili a šli za Johanson trochu dál od Malika ,,Murrer ty tu zůstaň!" Okřikl mě,když jsem se dala do kroku.Otočila jsem své tělo a přešla k Malikovi.,,Co se děje pane?" Zvedla jsem svůj pohled ze země ,,Ty máš astma?" Přísně se na mě díval a bylo mi to dost nepříjemné ,,Ano pane." Přiznala jsem a opět sklopila svůj pohled ,,Tak proč sakra sebou nenosíš ten debilní inhalátor?! Mohla si se udusit a všechno by to bylo na mě." Zvýšil hlas a pár spolužáků se na nás otočili ,,Omlouvám se pane..j-já nevěděla,že ho budu potřebovat." Cítila jsem se poněkud provinile ,,Tak ho příště nos! Jinak si dáš zase nějaký kolečka na víc!..jasný?!" pokáral mě jak nějaký malý dítě ,,Ano pane." Poslušně jsem přikývla ,,Teď se běž rozcvičovat." přikázal mi suše.Otočila jsem se a šla směrem k rozcvičující se třídě,ke které jsem se hned přidala.
,,Fajn zelenáči.Běžte na snídani a pak vás čeká váš první výcvik." pousmála se zákeřně Johanson.,,Si už v pohodě?" najednou se vedle mě objevil Louis ,,Jo už jo." Pousmála jsem se ,,Bál jsem se." zasmál se a pohladil mě po rameni.V jídelně byla opět dlouhá fronta.Postavila jsem se s Louisem na konec fronty.No a koho před námi nepotkáme..

-Takže doufám,že se vám díl líbil a že budete ve čtení pokračovat Jul