Soldier.

_weird_

Konečně už máme za sebou odpolední výcvik na,kterém si dal Zayn opravdu záležet.Upřímně od první chvíle co jsem Zayna potkala,tak mi přijde,že ho to tady spíš otravuje,než nějak naplňuje a proto mě dneska obzvlášť překvapil jeho přístup k odpolednímu výcviku.,,Murrer,Tomlinson!'' uslyšela jsem Zaynův hlas a se slabým cuknutím se otočila.Oba jsme šli k Zaynovi ,,Jak víte,tak ste měli dneska slíbený večerní běhání na,které jste se určitě těšili a moc mě mrzí,že vám teď musim říct,že se to přesouvá na později.'' každým slovem,které Zayn vypustil z úst jsem byla šťastnější a šťastnější ,,Myslím,že to nějak přežijeme..ikdyž to bude moc těžký.'' zašklebil se Louis.,,Tomlinsone radši si ty poznámky nech,nebo si ten čas najdu.'' pousmál se Zayn ironicky.

,,Co to zas je?! Chceš se najíst po výcviku,ale musíš tu stát hodinovou frontu..a každej den,jak kretén!'' zavrčel Louis ,,Aby si neumřel hlady chudáčku.'' zasmála jsem se ,,Jdu na pokoj.'' poklepala jsem mu povzbudivě na rameno ,,Nebudeš jíst?'' zeptal se překvapeně ,,Neboj dám si sušenku.'' mrkla jsem na něj s úšklebkem a dál už se věnovala jenom chodbě. Celou cestu z jídelny jsem musela před sebou snášet skupinku kluků,který šéfil ten blonďák. ,,No ne..to si zas ty?'' pousmál se..Niall?Jo,myslím,že se tak jmenuje ,,Jaká to náhoda.'' snažila jsem se nějak vyhnout zbytečně dlouhému rozhovoru ,,Příjemná náhoda,nemyslíš?'' asi neměl v plánu to ukončit,tak rychle ,,Je mi celkem jedno jaká to je náhoda..hlavně,aby už co nejdřív skončila.'' pousmála jsem se ,Můžu projít prosím?'' naznačila jsem mu,aby mi uhnul z cesty. ,,No prosim..projdi si.'' uhnul mi a překvapivě bez nějakých dalších problémů.Když jsem si myslela,že tenhle den by už mohl být zamnou a já už si jen v klidu lehnu do postele a usnu,tak se ze dveří budovy,kde bydlím vynořila Johanson. ,,Aleee..Murrer...škoda,že Zaynovi nevyšlo to večerní běhání,viď?'' postavila se do prostřed dveří,tak aby mi dala najevo,že nikam nejdu ,,Myslím,že to nějak zvládnu.'' odsekla jsem ,,Víš co? Je mi úplně jedno jestli to zvládneš a nebo ne..nenechám tě proklouzávat problémama bez trestů..dnes večer buď na hřišti..za půl hodiny." propalovala me Johanson pohledem ,,Ale po večeři musíme hrát s Louisem basketbal." Oznámila jsem jí náš plán na večer ,,Tomlinson hrát basket může..tebe omluvím o to se nestarej." Vítězně se usmála ,,A-al-" ,,Žádný ale! Prostě přijď!" Skočila mě do řeči a poté odešla. Co?! Proč mám běhat jenom já?! A navíc ten,kdo nás potrestal byl Zayn a on řekl,že neběháme! Jelikož mám jenom půl hodiny, tak jsem se rychlým krokem vydala do pokoje.

Kdybych nemusela jít s Johanson běhat, tak se svalím na postel a odpočívám dokavaď bych nemusela jít na basket, ale jelikož mi zmněnila plány, tak jsem ze skříně vytáhlá bílé tílko, černé šortky a čisté ponožky. Shodila jsem ze sebe propocené věci z odpoledne a převlíkla se do čistého. Nazula jsem si běžecké boty a ješte jsem se navonila deodorantem. Najednou jsem uslyšela zaklepání na dveře, prudce jsem se otočila ,,Anoo?" Zavolala jsem směrem ke dveřím. Ve dveřích se objevil usmívající se Louis ,,Tak c-" odmlčel se chvíli a celou si mě prohlídl ,,Proč máš na sobe běžecký boty?" Věnoval mou udivený výraz ,,Jdu běhat s Johanson.." prokroutila jsem očima ,,Co?! Však Zayn řekl,že nemusíme běhat." Překvapeně a naštvaně se vyjádřil k situaci ,,No to vím taky, ale Johanson na to má asi jinej názor." Sedla jsem si unaveně na postel ,,A proč mě nic neřekla? Mám přece běhat s tebou." Ptal se dál ,,Řekla,že jenom já..a hele můžeme to dořešit potom, protože já už tam musím jít." Zvedla jsem se otráveně z postele ,,Tam půjdu stebou." Řekl rozhodně a zvedl se z postele ,,Ne Louisi..nedělej zbytečně další problémy." Zakroutila jsem hlavou ,,Madie, ale mám to běhat stebou." ,,C-co? Jak si mi to řekl?" Udiveně jsem na něj zírala ,,Madie?" Nechápavě mi odpověděl ,,Takhle mi říkal jenom můj brácha.." Přesunula jsem svůj pohled na zem a lehce se pousmála ,,Jo..o tvým bráchovi jsem už slyšel.." Pohladil mě po rameni ,,Hele Louisi..už bych fakt měla jít..užij si basket." Pousmála jsem se a vyšla jsem z pokoje.

Už jsem se blížila k venkovnímu hřišti, kde jsem neviděla nikoho. Jsem tu na minutu přesně a Johanson nikde. Sedla jsem si na obrubník,který lemoval trávu,která vedla kolem oválu. Asi po třech minutách jsem viděla blížící se Johanson, ale nebyla sama..vedle ní byla mužská postava, ale jelikož tu nejsem dlouho, tak ještě nerozpoznám, kdo to je. Když už byli prakticky u mě, tak jsem poznala ty kudrnaté vlasy..nevybavím si celé jméno, ale myslím, že to byl Steyls nebo nějak Styles.. Jo! Styles! ,,Tak zvedáme se Murrer." Oba dva se postavili předemě. Zvedla jsem se ze země a můj pohled upřela do jejích očí. ,,Takže na začátek si dej 6 koleček." Oznámila mi a oba se usadili na obrubník, kde jsem seděla já. Otočila jsem k nim zády a dala se do běhání. Jelikož nejsem sportovní typ a nijak běhání nemiluju, tak i těch 6 koleček, který by pro ostatní tady byly úplnou maličkostí, tak pro mě to je smrt. Když jsem začínala druhé kolečko nenápadně jsem se podívala na ně dva. Johanson něco tomu kudrnáčovi povídala, ale myslím si že jí nevěnoval moc pozornosti. Jeho pohled směřoval na mou postavu. Rychle jsem obrátila pohled a běžela dál. Při každém kolečku jsem udělala to samé a on na mě pokaždé Koukal. Po 6 kolečkách jsem se před ně postavila a snažila se klidně dýchat a nevypadáte moc utahaně, ale upřímně nevím jestli se mi to povedlo. ,,To už je všechno?" Zeptala jsem se zadýchaně ,,Cože? Děláš si srandu?" Zasmála se ,,To byl začátek." Zvážněla. ,,Tak už jí nech.. Je to ztráta času i pro tebe a už si zaběhala." Řekl ten kudrnáč celkem bez zájmu ,,Harry? Děláš si srandu?" Otočila se na něj udiveně ,,Ne..už jí nech jít na ten basket." Zvednul se z toho obrubníku. Johanson se s hlasitým výdechem otočila zpět na mě ,, Zmiz mi z očí." Zavrčela naštvaně a odešla. Stála sem tam naproti kudrnáčovi a pořád si mě prohlížel..bylo to opravdu divný. ,,Pane?" Řekla jsem tiššeji ,,hmm?" Zvednul pohled k mým očím ,,Děkuju." Snažila jsem se o lehký úsměv, ale mé koutky se hodně třepaly ,, Nedělal jsem to kvůli tobě." řekl bez jakéhokoliv projevu emocí ,,Dobře.. Já jen..děkuju." Sklopila jsem pohled a chtěla odejít.

TAKŽE PO DLOUHÉ DOBĚ ZASE DÍL,ALE BEPSALA JSEM JELIKOŽ JSEM POTŘEBOVALA NABRAT
ČTENÁŘE:) teď už budu přidávat:))