Soldier.

_it's not a coincidence_

,,Pane?'' zavolala jsem na Harryho, který stál na druhé straně kuchyně a něco krájel. Vlastně na začátku našeho vaření jsme se domluvili, že já budu jenom krájet, ale když mě viděl krájet rajče, tak mi okamžitě sebral nůž z ruky.. prý, že se mi tady prsty budou ještě hodit. ,,Co potřebuješ?'' otočil se od rozdělané práce ,,No..ono se to asi..trošičku pálí.'' skousla jsem si spodní ret ,,Děláš si ze mě srandu žejo?'' rychlým krokem se přesunul k plotně ,,Madie si fakt, tak neschopná nebo to přede mnou jenom hraješ?'' hodil na mě zoufalý obličej ,,Já se fakt snažím pane.. ale nebyla jsem obdařená talentem na tyhle věci.'' pokusila jsem se o smutný obličej ,,Joo.. toho už jsem si po těch třech spálenejch hrncích stihl všimnout.'' zasmál se a já s ním. ,,Radši si sedni.'' uchechtl se a pak se věnoval sporáku. Posadila jsem se na kuchyňskou linku ze, které jsem na Harryho viděla z profilu. Sledovala jsem každý jeho pohyb, to jak se mu napínají svaly na rukou, na krku..Nedivila bych se, kdyby mi po bradě tekla slina. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi vůbec nelíbí a, že jsem nerada v jeho přítomnosti. I když být v jeho přítomnosti nebylo vždy zrovna lehké.. buď na mě křičel, rozkazoval mi, zadával úkol a nebo se mě na něco zeptal. Dneska poprvé jsem mohla nahlédnout na tu druhou stranu Harryho Stylese. Druhá strana se mi stoprocentně zamlouvala víc, ale bála jsem se, že tohle je naposled, kdy mám možnost se s ním bavit někde jinde a nějak jinak, než při výcviku. Ty myšlenky co se mi začínaly honit hlavou mě poněkud děsily..přeci jenom je to stále můj učitel a já jsem žákyně, ale každým dnem se mi začínal líbit víc a víc a já začala propadat kouzlu tohohle záhadného Harryho Stylese.

,,Tak co ti na to řekl Payn?'' ptal se zvědavě Louis, když jsme spolu šli na odpolední výcvik ,,No dozvěděla jsem se od něj, že si na mě Johanson chodí pořád stěžovat. Dneska o poledňák mě poslal do tělocvičny, že si zopakuju ten dopolední výcvik, který jste měli se Stylesem, ale ten přišel uplně naštvanej, že tam se mnou musí být. No a řekl, že ta kuchařka co je v kuchyni, že to je jeho ségra a že ho poprosila, aby dnes za ní uvařil večeři, protože někam jela. Upřímně radím ti nechoď na večeři..nejmíň čtyřikrát jsem to spálila. No a tak jsme vařili a Payn mi řekl, že zítra v půl šesté na něj mám čekat no.'' vyklopila jsem to na něj ,,A já měl hlad..'' zašklebil se ,,Cože?!! Ta hezká holka je jeho ségra? Nemůže mít stejný geny jako takovej debil.'' kroutil nevěřícně hlavou ,,Louisi.''šťouchla jsem do něj ,,Počkej,počkej..to jste se jako nějak skamarádíčkovali, že ho teď bráníš?'' zastavil se a vrhl na mě vražedný pohled ,,Louisi..'' zasmála jsem se ,,Nemyslím si o něm, že je tak špatný.. řekni mi koho tady máš z učitelů rád.'' čekala jsem co vymyslí za odpověď ,,Nikoho..všichni to jsou kreténi.'' odfrkl si. Jen jsem nad ním protočila oči a nenechala si kazit svoje představy o Harrym. 

,,Takže dnes odpoledne vás čeká přepadovka!'' řekl nadšeně Zayn, ale nikdo z třídy nechápal o co jde ,,Jelikož jste nováčci, tak nevíte o co jde.. každý měsíc, nějaký neurčitý den vám řekneme, že je přepadovka. Je to hra, ale pokaždé v ní jde o něco jiného tudíž se na ní nemůžete nijak připravit. Nezáleží jen na vašich fyzických schopnostech, ale i na chytrosti.'' od tohohle momentu se mi to začalo líbit víc. Mé fyzické schopnosti byly nulové a i když nemůžu s jistotou říct, že chytrost je má silná stránka, ale je rozhodně silnější, než ta fyzická. ,,Dnes půjde o to, že každý budete mít na zádech připevněnou metr dlouhou a svítivě žlutou stuhu tudíž to bude perfektně vidět. Vy se vydáte do lesa o pět minut dříve než starší kadeti, kteří se vám budou snažit stuhu strhnout. Ten kdo bude mít na sobě stuhu ze všech nejdéle vyhraje a dostane odměnu jako se to dělá vždy.'' všichni ti holohlavý bezmozci se už začali trošku protahovat, jelikož všem bylo jasné, že se bude běhat. Bože Zayne proč si říkal, že chytrost je důležitá, když tady ti to je úplně k ničemu. ,,Zapojte trochu hlavy.'' slyšela jsem ještě od Zayna, ale většina lidí už ho neposlouchala. Zapojte hlavy.. u toho to nějak jde? Co je všechno v lese..tráva, mech,zvířata,kořeny,strom-y..,,V lese jsou stro-'' vypískla jsem najednou a všechny nechápající pohledy spočinuly na mě. Hned jsem si chytla pusu a čekala až ode mně pohledy zase odvrátí. Madie si génius! Zayn nám na záda připnul stuhy ,,3,2,1 běžte!!!'' zakřičel. Všichni se rozeběhli jak stádo ovcí a já samozřejmě s nimi. Přece si nevlezu hned na první strom, který uvidím..musím najít nějaký dobrý. Lehkým klusem jsem běžela po lese a rozhlížela se po stromech, když v tom jsem uviděla jeden, ne zas až tak vysoký, ale zároveň jeden s docela dost prostornými větvemi a navíc měl hodně listí, takže nebudu vidět. Začala jsem se škrabat na strom a překvapivě nikdo mi nevěnoval pozornost, takže jsem svou pozornost věnovala jen a jen stromu. Vyšplhala jsem celkem vysoko a ta větev se mi zamlouvala. Opatrně jsem se usadila a dávala si bacha, abych nespadla. Najednou jsem uslyšela píšťalku, leknutím jsem sebou švihla, což zajistilo to, že jsem trošku ztratila rovnováhu, ale hned jsem se pevně chytla větve stromu, abych předešla dost nepříjemnému pádu. Pod sebou jsem slyšela jak několik lidí zběsile běhá po lese a snaží se utéct starším kadetům, byly také slyšet nadávky a zase naopak ''Jo dal jsem to!''. 

Čas na stromě utíkal fakt moc moc a moc pomalu. Jelikož jsem u sebe měla mobil, který nám při zápise měli sebrat, ale Niall to asi nijak moc neřešil a ani se neobtěžoval si ho ode mně vzít a mě to ani trošku nenapadlo. Začali jsme ve dvě a je půl čtvrté. Wow Madison si tu hodinu a půl a myslíš si, že tu sedíš už minimálně šest hodin. Kdybych měla aspoň dostatek baterky na mobilu, tak si aspoň zahraju hru, jenže ani tu baterku jsem neměla. Opravdu ze zoufalství jsem začala počítat listy na stromě.

,,432,433,434,43-'' počítala jsem si pro sebe, když v tom mě najednou vyrušil hluk pod mým stromem (ouu bacha Madison má svůj strom:DD) ,,Támhle je! Ten strom!'' uslyšela jsem chlapecký hlas. Cože?! oni mě našli?! Snažila jsem se co nejvíc natisknout na strom,abych byla neviditelná. Seděla jsem tam takhle namáčkla tři minuty a pak se pomalinku vracela do původní, pohodlnější polohy. Wow Madison..fakt tě našli. Když jsem, tak zapřemýšlela.. vlastně by bylo dobrý vyhrát tuhle soutěž. Mohla bych takhle udělat na Harryho dojem.

,,1235,126,1237.'' stále jsem počítala listy, ale v ten moment mi najednou přišlo jako bych už napočítala všechny. Prosíím už mě najdětě. Byla mi tu zima, měla jsem hlad a žízeň a oni mě pořád ne a ne najít. ,,Tak kurva kde je?!'' slyšela jsem chraplavý hlas, který patřil Harrymu ,,Harry nevím.. běháme tady už od dvou jak kreténi a všechny jsme už našli jen jí ne.'' stěžoval si o něco mladší hlas, který mi byl taky dost povědomý. Takže jsem tu soutěž vyhrála! Můžu být na sebe pyšná? ,,Nialle,ae nemůžeme jí nechat v tom lese.'' ,,Joo Niall je ten blonďák.'' řekla jsem si pro sebe ,,Murrer vylez! Už je konec! Vyhrála si!'' slyšela jsem jak Harry křičí ,,Já bych ráda slezla, ale není to tak lehký!'' zakřičela jsem zpět ,,Hej tam ocať volala!'' slyšela jsem Nialla ,,Ten strom?'' zeptal se Harry. ,,Murrer skoč.'' přikázal mi Harry ,,Cože?! Skočit?!'' a to se asi zbláznil ne ,,Chytnu tě!'' zvolal na mě. Tyvole skoč si ze stromu sám..měla jsem sto chutí mu to říct. Sedím tu kolem pěti hodin a ještě mám skákat ze stromu. Sešplhala jsem trošku níž a nakonec jsem skočila a skončila v jeho náručí.

_Harry_

,,Zayne našli jsme jí na tom místě, kde se tenkrát schoval její brácha..přesně i na stejný větvi.'' říkal jsem Zaynovi ,,Harry to co se stalo s Masonem mě taky vzalo, ale nesmíš na to pořád myslet.'' podíval se na mě ,,Ne tady nejde o to, že na to myslím nebo nemyslím.. Zayne tohle nemůže být náhoda.''

Takže další díl je na světě a dnes se tam poprvé objevil i pohled někoho jiného!! HARRYHOOOOO! Co na to říkáte? Líbí se vám to? A odhalujete už nějak děj příběhu? Napište mii:)