Soldier.

_she's strong like noone_

,,Hazel nesmíš takhle utíkat.'' Harry vyděšeně přiběhl ,,Co se jí stalo?!'' křiknul, když viděl, že ji držím v náručí. ,,Je rozrušená.'' šeptla jsem ,,Pojď ke mě Hazel.'' nastavil ruce, ale Hazel se ani nepohla ,, No tak Hazel.'' pohladil ji po zádech ,,Já chci být tu.'' pípla do mé hrudi. Harry si povzdechl a ''poraženě'' si sedl vedle mě. ,,Bojí se bavit s lidma, který nezná.. nechápu jaktože se tebe nebojí.'' řekl při pohledu na mě a na Hazel. ,,Harry já vím, že je autistka..vím jak s nimi pracovat.'' načla jsem téma, které nikdy nebylo mé oblíbené ,, Pracovala si v nějakým centru nebo?'' zeptal se bez nějakého většího zájmu ,,Pokud se jako centrum počítá můj domov, tak ano.'' lehce jsem se zasmála ,,Co? Jak to myslíš?'' najednou zpozorněl. Zhluboka jsem se nadechla ,,Můj táta byl autista..těžký autista.'' cítila jsem, že mé oční kanálky začínají pracovat ,,Jak myslíš, že byl? Vyléčil se z toho snad?'' snažil se pochopit situaci ,,Ne to ne..když mi bylo osm, tak se to zhoršilo..a moc. Do té doby jsem ani nevěděla, že něčím takovým trpí. Do roka si ho odvedli na oddělení pro těžké autisty.. trávila jsem u něj veškerý svůj volný čas..milovala jsem ho. Když jsem jednou přišla ze školy a chystala se opět za ním, tak mě už mamka nepustila.'' cítila jsem jak mi po tvářích tečou slzy ,,Poslední měsíc už to bylo doopravdy vážné..v den jeho úmrtí jsem se vrátila ze školy 10 minut po té co zemřel na následky prášků, které mu dávali.'' otřela jsem si slzy, které mi za tu dobu stekly po tvářích. ,,T-to, já..'' Harry jen zaraženě koukal ,,Musím jít omlouvám se.'' položila jsem mu Hazel na klín a za pomocích svých berlí jsem se vzdalovala od lavičky.

Posadila jsem se v jídelně k jednomu ze stolů. Pokaždé, když tento příběh vyprávím, tak to nezvládnu. Ještě teď, když si uvědomím, že jediní dva muži v mém životě, kteří pro mě znamenali celý svět mě opustili. Možná je špatné se  litoval a ano vím, že je..a už od té doby co zemřel můj táta si to vtloukám do hlavy a i po celou tu dobu po smrti mého bratra se toho snažím držet, ale myslím si, že už se konečně můžu litovat! Vím, že na světě se dějí možná ještě strašnější věci..ale já už dál nevydržím to jak mi život pořád staví nějaké překážky! ,,Už jsem toho ztratila dost!'' vykřikla jsem přes celou jídelnu. Mám právo na to se litovat..na to mít konečně v něčem štěstí a přestat ztrácet lidi, které miluji z celého svého srdce. Jídelnou se ozývaly mé poměrné dost hlasité vzlyky. ,,Madie?'' jídelnou se rozezněl jeho chraplák. Zamrkala jsem očima, abych se trošku probrala ,,Pane omlouvám se, ale já teď opravdu nemám náladu si s někým povídat.'' popotáhla jsem. On si, ale přisunul židli ke mě jako by neslyšel moje předešlé přání. ,,Madie..je mi vážně líto co se stalo tvému otci,tobě..a i tvému bratrovi.'' prsty nadzvedl mou bradu, tak abychom si koukali přímo do očí ,,Nikdy bych netušil, že budeš, tak silná. To čím sis prošla.. to se ani zdaleka nevyrovná nějaké vojenské škole.'' při každém jeho slově, které vypustil z těch jeho úžasných úst se mi hromadilo víc a víc slz v očích. ,,Pojď ke mě.'' vtáhl mě do pevného objetí. I když sem si úžívala sílu tohoto okamžiku..to, že jsem opět v jeho objetí, ale momentálně jsem víc čerpala toho, že tu je někdo pro mě v tuto chvíli, kdo se mnou soucítí a tím pádem mi dává najevo, že se opravdu litovat můžu. ,,Já už nechci ztratit nikoho dalšího.'' vzlykala jsem do jeho ramene ,,Madie neztratíš..proč by si měla.'' hladil mě po hlavě, po zádech, ale hlavně si mě pevně tiskl k sobě. ,,Bojím se o svou matku..něco se doma děje, ale já ji nemůžu pomoct.'' ,,No tak pššt..Madie.'' odtáhl se z objetí a chytl můj obličej do dvou rukou ,,Madie za týden tě můžu vzít domů..na víkend, aby si zjistila co je s tvojí mamkou, ano?'' nechtělo se mi věřit tomu co říká ,,T-to by jste pro mě udělal?'' nevěřícně jsem vyvalila oči ,,Nechci, aby si se trápila..taky si mi pomohla, když jsem měl problém.'' lehce se pousmál.

Jelikož rodiny už začali odjíždět,tak jsem se pomalu začala belhat do pokoje. Harry se mnou v té jídelně ještě zůstal a dál jsme si povídali..hlavně o Hazel. Otevřel se mi, tak jako sem to nečekala. ,,Kočko?'' uslyšela jsem za sebou Niallův hlas ,,Ukaž chyť se mě.'' snažil se mi pomoct, když mě viděl jak se belhám na schodech. ,,Kdo byl ta holka dneska?'' zeptala jsem se ,,Jaká holka?'' nahodil nechápavý výraz ,,No ta co přijela s tvojí rodinou.'' upřesnila jsem ,,Joo..je to sestřenice.'' řekl s naprostým klidem ,,To máte tak blízkej vztah, že za tebou přijela?'' divila jsem se ,,Prostě chtěla přiject.'' zasmál se ,,Žárlíš?'' nadzdvihl jedno obočí ,,C-co?! Blázníš? ne.'' snažila jsem se znít co nejpřesvědčivěji. Vlastně ani nevím jestli bych to nazvala žárlením..prostě jen jsem z toho neměla radost. ,,Ale nekecej.'' uchechtl se ,,Pojď půjdeme ke mě.''

_Harry_

Po dnešku co jsem se Madison otevřel, tak jak nikomu jsem pochopil, že ona je člověku kterému tu mohu důvěřovat. Nikdy jsem si nemyslel, že tahle drobounká a občas dost paličatá zrzka může být tak silná. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by i po tak velkých ranách od života žil, tak jak ona. Po dnešku jsem cítil, že jí musím jít poděkovat. Vydal jsem se tedy do jejího pokoje, ale tam jsem nenašel žádnou stopu života. Zkusil jsem koupelny, ale taktéž. Docela naštvaný jsem zašel do pokoje toho Louise, který je její nejlepší kamarád..třeba potřebovala objetí i od něj. ,,Gemmo?'' zarazil jsem se, když jsem viděl Gemmu stojící uprostřed jeho pokoje. ,,Co se děje Harry?'' zeptala se poněkud nervózně ,,Co tu sakra děláš?'' podivil jsem se ,,Já..jsem Louisovi přinesla čaj nebylo mu dobře.'' skousla si spodní ret. Svůj pohled jsem upřel na noční stolek, kde opravdu byl hrneček s čajem. ,,Fajn..čau.'' otočil jsem se ,,A co tu potřebuješ ty?'' zeptala se mě má sestra ,,Hledal jsem tu Madison.'' odpověděl jsem a následně zabouchl dveře. Už opravdu rozzuřeně jsem kráčel chodbou k pokoji Nialla. Modlil jsem se ať ji tam nenajdu. Už jsem se pomalu blížil k jeho dveřím. Neváhal jsem a bez klepaní jsem dveře otevřel. Naskytl se mi pohled na Madison ležíci vedle Nialla, který ji lehce líbal po celém obličeji. Když jsem otevřel dveře, tak se na mě jejich pohledy ve vteřině obrátili. Zklamaně a znechuceně jsem nad ní otočil hlavou ,,Okamžitě vypadni na chodbu, nebo tě tam osobně dokopu.'' zavrčel jsem.

Takže na obrázku je Harry..naštvaný Harry jelikož to k tomu dílu patří..omg on je tak boží<333 btw doufám že se vám díl líbil:D