Soldier.

_not as bad as it looks like_

,,Tak co jak si to včera zvládla?'' zeptal se mě Loui,když jsme stáli frontu na snídani ,,No Johasnon mi dala 6 koleček a mělo to být jako na rozběhání a chtěla pak ještě, abych běhala, ale ten kudrnatej učitel...ten Styles jí řekl, že už to stačí no, tak mě pustila.'' řekla jsem bez nějakého většího zájmu ,,Takže se tě Styles zastal?'' nadzvednul jedno obočí ,,Ne to ne...nezastal'' zakroutila jsem nesouhlasně hlavou ,,Myslím,že už chtěl prostě pryč.'' pousmála jsem se. Pak už jsem si vzala od kuchařky talířek a pokračovala ke stolu. Loui si sedl naproti mě a oba jsem se věnovali snídani.

,,Tak za půl hodiny v tělárně, viď?'' otočil se na mě ještě Louis když už se chystal jít ke svému pokoji ,,Jojo.'' zívla jsem. Jak jsem vešla do pokoje, tak jsem sebou flákla do postele. Řekla jsem si, že nikomu nebude vadit, když si na chvíli lehnu,jelikož jsem toho dneska moc nenaspala, kvůli hlasité bouřce, která trvala celou noc. Měla jsem v plánu si na chvilinku lehnout, jenže místo lehnutí na chvilinku jsem usla na čtyři hodiny. Ze spánku mě vyrušil Louis, který klepal na dveře. Avšak když  jsem otevřela oči, tak stál u mé postele. ,,Madie, kde si k sakru byla?!'' zíral na mě udiveně ,,Co-že? Co? Kolik je?'' ospale jsem si promnula oči ,,Je čtvrt na jednu.'' zkontroloval čas na hodinkách ,,Do prdele!!!'' vyletěla jsem z postele a chytla se za hlavu ,,Já jsem byla strašně unavená a jen jsem si chtěla na chvilinku a já jsem asi usla.'' nervozně jsem přecházela po pokoji ,,No Johanson šla hned za Paynem.'' opřel se ostůl ,,To si děláš prdel..no tak to jsem v háji.'' rozhodila jsem rukama ,, Promiň, ale máš pravdu.'' soucitně se na mě podíval ,,Myslíš, že dnešek přežiju ve zdravý?'' zasmála jsem se ,,Budu v to pevně doufat.'' uchichtl se.

Hned co jsem dojedla oběd jsem měla jít do kanceláře Payna. Čím víc jsem se vzdalovala jídelně a přibližovala se jeho kanceláři, tím víc špatně se mi dělalo. Bála jsem jestli na mě bude křičet nebo jestli ten jeho trest bude hodně fyzicky náročnej. Jelikož jsem stála u dveří kanceláře, tak jsem nejistě zaklepala a hned jsem uslyšela tlumené ''vstupte''. Nejistě jsem otevřela dveře a se sklopeným pohledem vešla do místnosti. ,,Pane chtěl jste,abych přišla.'' kuňkla jsem tichým hlasem ,,Murrer, tak jsem slyšel, že sabotuješ výcviky a nebo, že na ně dokonce nechodíš..co mi k tomu řekneš?'' propaloval mě pohledem ,,Já..já dneska to bylo omylem..byla jsem strašně unavená a zaspala jsem.'' provinile jsem sklopila pohled ,,Omlouvám se, já..už se to nikdy nestane.'' ,,Přísahám.'' dodala jsem. Jeho pohled projel celým mým tělem..bylo to opravdu nepříjemné ,,Murrer je mi líto, ale tyhle výmluvy nepřipadají v úvahu. Jednak to, že si dnes nedorazila na výcvik a navíc od tvé učitelky Johanson na tebe neslyším žádnou chválu spíše naopak.. už včera si měla za trest nějaké běhání.'' opřel se o stůl a byl mi o dost blíž,než před chvílí ,,Není to tak jak říkáte já-'' ,,Ticho Murrer!'' okřiknul mě, jak pětiletého haranta ,,Je mi úplně jedno co si o tom myslíš ty a jestli si myslíš, že když si holka, tak, že se ti tu bude všechno  odpouštět, tak to si na omylu!'' zvýšil hlas a mé tělo se začalo opět klepat ,,Jelikož sis teď dopoledne dostatečně odpočinula, tak teď o polední klid si dáš výcvik, který tvoje třída absolvovala dopoledne. Výuku vedl učitel Styles, takže ti to s ním domluvím a zítra ráno budeš stát v půl šesté před hlavní budovou a budeš na mě čekat.''  oznámil mi Payn ,,Dobře pane.'' špitla jsem ,,Takže teď se přesuň do tělocvičny a počkej tam na Stylese.'' houknul na mě ještě, než jsem zavřela dveře. Jak nečekané,že Johasnon si na mě stěžuje. Na to,že jsem omylem zaspala hodinu, tak si mě užil,jak kdybych tohle dělala běžně.

Z Paynovo kanceláře jsem šla rovnou do tělocvičny, kam měl dorazit i ten Styles. Najednou jsem slyšela bouchnutí těch velkých vchodových dveří od tělocvičny. Trošku jsem sebou cukla a otočila se..viděla jsem Stylese jak se ke mě s naštvaným obličejem blíží. ,,Co si kurva dopoledne dělala?!'' zvýšil na mě hlas, což donutilo mé tělo se opět rozklepat. Nebyla jsem zvyklá na to, že by na mě někdo řval a nadával, tudíž jsem se tady klepala skoro každou vteřinu, jelikož jsem měla strach. ,,Já..já jsem zaspala..omlouvám se.'' zabodla jsem svůj pohled do země ,,Jo to je skvělý, že se nám princezna vyspinkala a kvůli ní, teď tady musím trávit svůj volnej čas.'' pořád na mě mluvil tím zvýšeným hlasem ,,Omlouvám se pane.. mrzí mě to.'' cítila jsem jak se mi oči začínají plnit slanou vodou. Já vím,že teď působím asi jako ten největší citlivka, ale nikdy na mě nikdo neřval. ,,Tak vstávej!'' zakřičel přes celou tělocvičnu. Leknutím jsem s sebou cukla a rychle se zvedla. ,,Nemám v plánu s tebou dělat ten dopolední výcvik..je to tvoje mínus, že si chyběla. Mám na práci mnohem důležitější věci, ale pomůžeš mi s tím.'' oznámil mi už klidnějším hlasem ,,C-co mám udělat?'' snažila jsem se, aby nepoznal, že jsem brečela ,,Murrer ty snad brečíš?'' nadzdvihl jedno obočí ,,N-ne.. jen mi spadlo něco do oka.'' promnula jsem si pravé oko ,,Radši už pojď.'' řekl a oba jsme se rozešli ke dveřím tělocvičny.

,,Co budeme dělat v jídelně?'' zeptala jsem se ,,Ta holka co tu vydává jídlo je moje sestra a musela dnes odject, tak mě poprosila ať za ní udělám večeři.'' řekl otráveně ,,A tak doufám, že mi s tím ty aspoň pomůžeš.'' věnoval mi krátký pohled ,,To vás asi zklamu pane..já nedokážu uvařit ani polívku ze sáčku.'' tiše jsem se uchechtla ,,To si ze mě děláš prdel ne.'' zasmál se. Páni..první příjemná emoce, kterou v mé společnosti projevil ,,No vážně pane..vybral jste si špatnýho pomocníka.'' pokrčila jsem rameny a uchichtla se ,,Takže místo toho, aby ty si mě naučila něco ukuchtit, tak já budu učit tebe?'' nadzdvihl obě obočí ,,Tak to chudáci ti, kdo dneska půjdou na  večeři.'' jen co to dořekl, tak v jídelně se začal ozývat jeho hlasitý smích a já se k němu přidala. Konečně nějaká normální chvilka a ne jenom 'ano pane,promiňte pane, jsem zde pane..'. ,,Vlastně to můžete brát jako výhodu.'' zdvihla jsem ukazováček jakože *cink* chytrý nápad je na cestě ,,Jakto?'' zeptal se nechápavě ,,No nepočítám s tím,  že se nám to nějak skvěle povede a budeme se modlit, aby to nebylo smrtelně nebezpečný jídlo, takže jestli tady nemáte někoho rád, tak o něj bude postaráno.. no a ty ostatní se chudáci ocitli ve špatný den na sakra špatné večeři.'' snažila jsem se znít naprosto vážně ,,Madie..'' začal se nezastavitelně smát. Když jsem slyšela to jak mi řekl..'Madie' poskočilo mi srdce. Znělo to od něj, tak pěkně..asi tak jak od mého bratra. A taky bylo pěkné konečně slyšet něco jiného, než Murrer. ,,Ale máš pravdu.. docela dost lidí tu nemám rád, takže se to hodí.'' snažil se o ďábelský smích, který mě okamžitě odprostil od mých myšlenek jelikož jsem dostala totální výbuch smíchu. ,,Madie proč se tolik směješ?'' koukal na mě jak na retarda,ale bylo vidět jak mu jeho koutky také cukají ,,T-ten váš ''ďábelský'' smích.'' naznačila jsem uvozovky a stále se smála ,,Myslíš tenhle?'' znovu se ďábelsky zasmál, ale dělal vážného, jakože nechápe co je na tom vtipného. ,,Prosímtě už to nedělej nebo se počůrám.'' chytala jsem se za břicho,když jsem si uvědomila, že jsem mu tykala..hned jsem zvážněla ,,Promiňte já..nemyslela jsem na to.'' zakroutila jsem nad sebou hlavou ,,To je jedno už..pojď musíme už něco začít dělat.'' mávnul na mě rukou.

Takže jak se vám líbí díl?? tentokrát je takový víc uvolněnější a vztah mezi Harrym a Madie byl takový příjemnější nemyslíte?:)